literatura
Listování ze Simiona Výtažníka
Společenská nejistota přechodného období po rumunském převratu z roku 1989 je tématem úspěšného románu Petra Cimpoeşa. Rumunský autor v něm vnímavou drobnokresbou a s vypravěčským zaujetím líčí uzavřený svět panelového domu v moldavském městě Bacău. Do kontrastních situací plných ironie, které vytváří stařík Simion, jenž se po vzoru poustevníků na dva týdny uchýlí do domovního výtahu, aby odtud volal po nápravě mravů, bude možné nahlédnout i v premiéře scénického čtení.
HaDivadlo (ALFA pasáž, Poštovská 8D, Brno), v neděli 11. 5. v 19.30;
Malá scéna divadla Minor (Vodičkova 6, Praha 1), v úterý 13. 5. v 19.30;
Divadlo SUD (Hroznová 8, České Budějovice), ve čtvrtek 15. 5. v 19.00.
Dílo Louise-Ferdinanda Célina v Čechách
Literární kritik F. X. Šalda jako první rozpoznal význam Célinova díla pro moderní literaturu a hlavně díky němu byl Célinův román Cesta do hlubin noci přeložen – vůbec poprvé – do češtiny. V archivu Českého muzea literatury byly objeveny Célinovy dopisy, na jejichž základě sledovala překladatelka Célinova díla Anna Kareninová autorovu přítomnost v českém intelektuálním a literárním prostředí v průběhu téměř jednoho století. Její studie vyšla v aktuálním, 70. čísle Revolver Revue. Na přednášce seznámí Anna Kareninová s dosud nezveřejněnými obrazovými a zvukovými záznamy a s výsledky svého literárního bádání.
Kino 35 Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 12. 5. v 18.00.
Za zavřenýma očima aneb Na prázdné dlani kamínek
Komponovaný pořad z poezie a úsměvných próz básníka Jana Skácela a vzpomínek jeho přátel připravili a účinkují v něm Irena Hýsková a Radim Vašinka.
Orfeus, sekce Krytové divadlo (Plzeňská 76, Praha 5), ve středu 14. 5. v 19.00.
–pa–
divadlo
Dítě v Dlouhé
Festival Dítě v Dlouhé, zaměřený na profesionální mimopražské divadlo pro děti a mládež, se letos uskuteční po desáté. Na programu má své místo pohádková klasika, jako je Popelka Městského divadla Most – Divadla rozmanitostí, O pejskovi a kočičce Divadla Drak nebo Červená karkulka, kterou podle Grimmů napsal a v Loutkohře Jihočeského divadla režíroval Martin Františák. Dostane se ale i na klasické drama – Romea a Julii Williama Shakespeara v podání Divadla Polárka. Známý příběh, ale ve formě původní české hry Jakuba Macečky a Vladimíra Fekara – to je inscenace Villon F. (Na krk oprátku ti věší) Slováckého divadla Uherské Hradiště. Nechybí v Česku zdomácnělý japonský loutkář Noriyuki Sawa, soubor VerTeDance s taneční pohádkou The Brave či autorská inscenace Rostislava Pospíšila Pidínci a Modrý kocour z olomouckého Moravského divadla. Festival může poskytnout reprezentativní sondu do dění v divadle pro děti a mládež napříč Českem. Ukazuje, že se v dětském divadle daří projektům, kdy v sobě jeden tvůrce soustředí autora či upravovatele, režiséra, někdy i výtvarníka kostýmů a scény. Dětské divadlo ctí princip „šití na míru“, což bude k vidění v Divadle v Dlouhé (Dlouhá 39, Praha 1) od 11. 5. do 18. 5.
Divadelní Flora
Olomouc ožívá mezinárodní nesoutěžní přehlídkou Divadelní Flora. „Bytí a čas“ je motto letošního ročníku. Hlavní program následuje Open Konvikt, kde dokonce na jednotlivá představení nemusí diváci platit vstupné. V hlavním programu je k vidění třeba Skutr a jejich Mistr a žák, a to v šapitó v Tereziánské zbrojnici. Ze zahraničních hostování stojí za pozornost například Popel a vášeň Slovenského národného divadla. Knihu Sándora Máraie Svíce dohořívají adaptoval pro divadlo Christopher Hampton a Mikuláš Huba dostal za svou roli slovenskou divadelní cenu Dosky. Na programu Open Konvikt pak je další inscenace slovenské provenience – Nakŕm hada na svojej hrudi, Part I: Stamina Report od Eduarda Kudláče a filozofujícího divadla Phenomenontheatre ve spolupráci s iniciativou Stanica Žilina – Záriečie. Phenomenontheatre, platforma pro současné divadlo, vznikl v roce 2000. Představil se projektem Korektúra korektúry,
promyšlenou dramatizací knihy Thomase Bernharda. Divadelní Flora probíhá v Moravském divadle (tř. Svobody 33, Olomouc), v Konviktu (Univerzitní 3, Olomouc), v Divadle hudby (Denisova 47, Olomouc) a na dalších scénách od 13. 5. do 25. 5.
Eliška Brtnická On Air
Alfred ve dvoře nabízí pohled pod školní pokličku. Uvádí totiž absolvenské představení On Air –Visutá clownerie Elišky Brtnické z 3. ročníku Katedry nonverbálního a komediálního divadla pražské HAMU, kterou vede Boris Hybner. Brtnická přizvala ke spolupráci školeného činoherce Jakuba Škrdlu. Oba se účastnili workshopů na visuté hrazdě – odtud také vyplývá podtitul inscenace. V Brtnické, která v sobě spojuje nonverbální herečku a tanečnici s desetiletou závodní zkušeností s akrobatickým Rock‘n‘rollem, možná najdeme další „hamácký“ talent.
Divadlo Alfred ve dvoře (Františka Křížka 36, Praha 7), v úterý 13. 5. ve 20.00.
–jb–
film
Speed Racer
Bratři Larry a Andy Wachowští debutovali nenápadným snímkem Past, pak ohromili svět svou trilogií o paralelním časoprostoru virtuálního Matrixu, poté se jako producenti podepsali pod průměrnou dystopickou sci-fi V jako Vendeta a nyní se vracejí opět jako režiséři se stylizovanou adaptací japonského anime Mach GoGoGo, které pro ně bylo v jejich dětství kultovním dílem. Výše popsaná křivolaká umělecká cesta se při bližším ohledání jeví jako poměrně logická – po prvních zkušenostech a fenomenálním úspěchu přichází lákavá šance investovat vydělané dolary do vysněného projektu. S myšlenkou vytvořit hranou adaptaci japonské kreslené série koketovali Wachowští již od roku 1992, výsledný film je pojat především jako nekonfliktní rodinná podívaná se správnými ideály a nechybějícím happy endem.
Příběh automobilového závodníka Speed Racera (Emile Hirsch) a jeho trnité cesty za triumfem v tom nejtěžším a nejvypečenějším závodě je skrznaskrz prošpikován digitálními triky té nejvyšší kvality, výsledný „look“ filmu působí jako bizarní konglomerát retra, psychedelie a epileptické show ve stylu Pokémon. Talent pro scény automobilových honiček Wachowští bezpečně prokázali ve skvělé scéně z druhého dílu Matrixu, ve Speed Racerovi se pak diváci mohou těšit na pravé závodní orgie dirigované hrdinovým supersporťákem s lakonickým názvem Mach 5.
Premiéra v ČR 8. 5.
–jj–
Třeboň se rozzáří Anifestem 2008
Už po sedmé se mohou milovníci animovaného filmu vypravit na festival Anifest do malebné jihočeské Třeboně, který se letos koná od 7. do 13. 5. Festival už tradičně nabízí velké množství filmových zážitků, ať už v jednotlivých sálech kin či v průběhu nejrůznějších workshopů, v nichž si zkusíte některé z animačních technik. V mezinárodní soutěži celovečerních filmů naleznete například z české distribuce známý snímek Persepolis (2007) režisérů Vincenta Peronnauda a Marjane Satrapiové, francouzský film Strachy ze tmy (2007), na kterém spolupracovalo deset tvůrců ze světa komiksu, či španělský snímek Nocturna (2007) režisérů Andria Garcíi a Víctora Maldonada. Festival ale nabídne i řadu dalších sekcí, například „Produced by“, představující světově proslulá studia, jež se věnují animaci; zde se setkáte například s tvorbou firem Acme Filmworks, Il Luster Productions či Platige Images. Nebude chybět ani prezentace animačních škol v rámci visegrádského regionu (FAMU, VŠUP, Moholy Nagy School of Arts a další), českého studia Amanita Design či průřez českou, rakouskou a slovenskou animací od roku 2006 ve výběru CAS. Festival nabídne i řadu doprovodných akcí (koncerty, výstavy, workshopy). Více informací na anifest.cz.
Třeboň od 7. 5. do 13. 5.
Destilát vývoje grotesky
Jubilejní desátý ročník Semináře archivního filmu v Uherském Hradišti je tentokrát věnován „žánru šlehačkového dortu“ – grotesce. Právě tento žánrový předsudek by ale rád vyvrátil, neboť groteska může mít nejrůznější podoby a její odkazy najdeme i v aktuálních snímcích. Přesvědčit se o tom můžete od čtvrtka 8. 5. do neděle 11. 5. v kinech Hvězda a Mír, která v průběhu čtyř dnů uvedou destilát filmové historie tohoto žánru. Svou pouť začnete už kdesi ve zlaté éře němého období (a klasické grotesky) s filmy Charlieho Chaplina (Cirkus, 1928), Harolda Lloyda (O patro výš, 1923) či Bustera Keatona (Frigo na mašině, 1927), budete pokračovat s autory, kteří grotesku rozvíjejí ve zvukovém filmu (Jacques Tati, bratři Marxové, Wes Anderson), či navštívíte některou z přednášek předních českých historiků, již se groteskou dlouhodobě zabývají (Pavel Taussig, Martin Jiroušek, Věroslav Hába). Samozřejmostí je hudební doprovod, který zastanou například skupiny Ty Syčáci Petra Váši či Eliščin band Jana Budaře. Mimo jiné se setkáte s řadou tvůrců – Hradiště navštíví mim Boris Hybner či režiséři Juraj Herz a Tomáš Vorel. Akci doprovodí divadelní představení, koncerty a výstavy. Více informací na archivniseminar.cz.
Uherské Hradiště, kino Hvězda (nám. Míru 951) a kino Mír (nám. Míru 756), od 8. 5. do 11. 5.
–ph–
hudba
Kapilární skutečnost
Překvapivé, rytmicky i melodicky členité kompoziční postupy jsou hlavní předností Capillary Action.
Filadelfská skupina do svého zvuku s obdivuhodně širokým záběrem vstřebává všemožné hudební vlivy, od free jazzu přes indie rock po metal. Svoji originalitu dokazuje skupina na třech navzájem velice odlišných nahrávkách, které vyšly na jejich vlastní značce Pangaea Recordings. Do základní, na nahrávkách často doplňované sestavy skupiny patří původem portorikánský bubeník Ricardo Lagomasino, klávesista Kevin McHugh a kytarista a zpěvák Jonathan Pfeffer, který je též nepřehlédnutelnou postavou amerického experimentálního filmu a pochopitelně také tvůrcem kapelních videoklipů. Za nedlouhou, zhruba čtyřletou existenci stihli Capillary Action odehrát na 250 koncertů po celém severoamerickém kontinentu, pódium sdíleli společně mimo jiné s Joe Lallym z Fugazi, Daughters, Ruins nebo Enon.
Prostor Skutečnost (Francouzská 76, Praha 2), ve středu 7. 5. ve 20.00.
Hvězda se vrací
Jeden z předních jazzových kytaristů (podle časopisu Guitar Player nejlepší kytarista roku 1993) Mike Stern se vrací na pražské pódium v rámci dalšího pokračování volně plynoucího AghARTa Music Festivalu. Svoji hudební dráhu odstartoval začátkem osmdesátých let v ansámblech, které vedl trumpetista Miles Davis. Mike Stern byl spoluhráčem jazzových ikon, jako byli například saxofonisté Stan Getz, Joe Henderson, Michael Brecker či David Samborn, baskytarista Jaco Pastorius, kytaristé Jim Hall nebo Pat Martino. Mike Stern Band s bubeníkem Davem Wecklem, baskytaristou Anthonym Jacksonem a tenorsaxofonistou Bobem Franchescinim se v Praze představila již vloni.
Lucerna Music Bar (Vodičkova 36, Praha 1), v pondělí 12. 5. ve 20.00.
Slunně a zvesela
Hlavní devízou švýcarského OUA Tria (Markus Moser – kytara, Arnaud Francelet – kontrabas, Martin Ries – bicí) jsou spontánní nápady a leitmotivy. Leader, kytarista Markus Moser, hraje jazz, latinu a improvizovanou hudbu a během své kariéry se setkal s mnoha jazzmany, především švýcarského a kubánského původu. Jeho osobitý styl hry je ale inspirován nejen Alpami a latinou.
Solnice (Česká 66, České Budějovice), v pondělí 12. 5. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Mezi zvířetem a květinou
Po skončení jarního deštivého počasí nevyrostly první houby jenom v lesích, ale i v galerii Klatovy/Klenová. Objevil se tam celý houbařský ráj v podání českých umělců 20. století. Kurátorka kolektivní tematické výstavy Magdalena Wells se zde snaží navodit analogii mezi postavením hub v rostlinné říši a jejich archetypálními významy.
Zajímavější je ale spíše hravost a poutavost tohoto tématu. Pozoruhodný zájem Čechů o houbaření nalezneme v dílech nové figurace (Roman Trabura), v tvorbě skupiny Tvrdohlaví (Petr Nikl) či u generace umělců devadesátých let (Filip Černý, Karel Jerie). Výstava Mezi zvířetem a květinou. Motiv houby v současném umění potrvá na zámku v Klenové téměř po celou houbařskou sezonu – až do 24. 8.
Cirkus
Fotografická galerie Leica Gallery se znovu stane kamennou výstavní síní. Výstava, která zahájí toto nové období, je věnována tvorbě Sarah Moon (1941) – světoznámé módní fotografce. Témata jejích snímků se pohybují na pomezí volné a užité fotografie, ve všech nalezneme nezaměnitelnou poetickou sílu, a to napříč všemi jejími oblíbenými žánry – módou, zátiším i krajinou.
Expozici Sarah Moon, nazvanou Cirkus, kterou doprovodí i stejnojmenný film, můžete zhlédnout od 7. 5. do 31. 5. v Leica Gallery (Školská, Praha 1).
–mk–
televize
Brechtovské Dogville
Dánský filmový spratek (aneb movie brat) Lars von Trier svými snímky rád popírá a vyvrací ustálené postupy, žánry či vnímání filmových děl. Svou nekompromisnost projevil už ve filmech svázaných tématem ženského obětování (Prolomit vlny, 1996; Tanec v temnotách, 2000), jež na jedné straně vytrhávaly žánr ze svých kolejí (milující a prostituující se žena, muzikál bez happy endu), zároveň ale hraničily s citovým vydíráním diváků.
Podobně přistoupil i ke „svému“ manifestu Dogma 95, souhrnu omezujících pravidel vedoucích k „očistě“ filmové formy, který záhy s úšklebkem opustil a možná se i bavil pinožením svých epigonů. Dogville (2003) je prvním filmem z trilogie „USA – země možností“ (dále Manderlay, 2006; plánovaný Washington, 2009), ve které ironicky a opět dosti brutálně glosuje aspekty amerického života (bigotnost, pokrytectví, chudoba, otroctví atp.) . Trier použil až brechtovskou „zcizující“ stylizaci, ve které se celý příběh odehrává ve velkém studiu, kde je prostor a řada objektů pouze nakreslena křídou na zemi. Příběh Grace (Nicole Kidmanová), která prchá za časů světové hospodářské krize před gangstery a v městečku Dogville jí poskytnou za zprvu drobné protislužby úkryt, získává stylizací zvláštní atmosféru. Střet původně divadelního prostředí a velmi naturalistických hereckých výkonů vede diváka k mnohem většímu citovému (ale v souznění s Brechtem i rozumovému) prožitku, jenž vychází právě z výstupů jednotlivých postav. Utrpení ctnostné ženy je ale zároveň výsměchem všem kýčovitým melodramatům, jak ukazuje starozákonní závěr.
ČT 2, pondělí 12. 5. v 0.30.
Tři barvy: Modrá
Francouzská trikolora s heslem Francouzské revoluce „Volnost, rovnost, bratrství“ inspirovala řadu filmů, přičemž polský rodák a režisér Krzysztof Kieślowski se na počátku devadesátých let rozhodl ztvárnit každou barvu vlajky i hesla jedním filmem. Trilogie Tři barvy (Modrá, 1993; Bílá, 1994; Červená 1994) se záhy stala nejznámějším Kieślowského dílem a pozornost si plně zaslouží. Tři barvy: Modrá (1993) sleduje postavu Julie (Juliette Binocheová), která záhy prožije obrovskou životní ztrátu, když jí při autonehodě umírá manžel, úspěšný evropský skladatel, spolu s jedinou dcerkou. Julie si ihned uvědomí, že ztratila vše, na čem jí záleželo, a chce začít znovu – v anonymitě a absolutní nezávazné svobodě, v níž se definitivně odstřihne od bolestivé minulosti. Kieślowski v první polovině filmu skoro vůbec nepoužívá dialogy, nechává hovořit pouze tvář výtečné herečky, kterou v pečlivě promyšlených kompozicích snímá kameraman Slawomir Idziak.
ČT 2, úterý 13. 5. ve 20.30.
Indiana Jones a chrám zkázy
Fanoušci dlouhá léta volali po pokračování jedné z nejznámějších poct brakovým dobrodružstvím – trilogii s legendární postavou Indiana Jonese (Harrison Ford) – a po odmítnutí mnoha scénářů se letos v květnu konečně dočkají. Jakékoli podrobnější informace o definitivě posledním Indiana Jonesovi a království křišťálové lebky (2008) jsou ale pečlivě drženy pod pokličkou a nezbývá než počkat na celosvětovou premiéru na festivalu v Cannes či přímo v českých kinech. Fanouškovské napětí ale můžete trochu uvolnit v průběhu televizního opakování trilogie, tentokrát prostředního dílu Indiana Jones a chrám zkázy (1984). Ten se odehrává v roce 1935, kdy se Indy dostane až do Šanghaje, zpočátku v honbě za starou čínskou soškou, posléze za vzácným diamantem, ale nakonec mu jde hlavně o život. Chrám zkázy bývá často označován jako nejslabší díl trilogie, režisér Steven Spielberg totiž trochu upozadil prokreslení jednotlivých charakterů ve prospěch neustávající akce, jež se neodehrává po celém světě, ale hlavně na místě názvu filmu. Přesto snímek ční nad veškeré dobrodružné spektákly a řada scén vám nadlouho utkví v paměti (např. honička v důlních vozících).
Nova, pátek 9. 5. ve 20.00.
–ph–
rozhlas
Pražské jaro
V pondělí 12. 5. bude již po dvaašedesáté zahájen náš nejprestižnější hudební festival. Smetanovu Mou vlast tentokrát přednese Státní filharmonie Brno za řízení Petera Altrichtera. Český rozhlas přichystal tradiční spoustu přímých přenosů. V pátek tak bude zprostředkován koncert britského barytonisty Gerarda Finleye a Orchestre Halle Manchester s dirigentem Marcem Edlerem. Vedle Dvořákova Scherza capricciosa op. 66 zazní první symfonie Edwarda Edgara a Písně z cest od Ralpha Waughana-Williamse. Po skončení zmíněného zahajovacího koncertu se též můžeme těšit na snímky z rozhlasového archivu. V letech 1957 a 1960 hostoval na Pražském jaru fenomenální italský klavírista a švihák s knírkem a slunečními brýlemi Arturo Benedetti Michelangeli. Uslyšíme tři básně pro klavír Kašpar Noci od M. Ravela a Vídeňský masopust od R. Schumanna.
ČRo 3 – Vltava, v pondělí 12. 5. a v pátek 16. 5., vždy ve 20.00, v pondělí 19. 5. ve 22.00.
Dopolední čarování
Giordano Bruno nebyl jen přírodovědec a filosof. Podobně jako astronom Galileo Galilei či hudební teoretik Vincenzo Galilei se věnoval též mystice a kosmologii novoplatonistické provenience a nevyhýbal se ani alchymii. Pět částí bude mít četba z jeho pojednání O magii, přeloženého z latiny Jakubem Hlaváčkem. V režii Miloše Horanského účinkují hudební publicistka Wanda Dobrovská a moderátor Pavel Rijáček. Seznamte se s noční polokoulí italského renesančního humanismu!
ČRo 3 – Vltava, od 12. 5. do 16. 5., vždy v 10.00.
Nový Shakespeare
Po rozhlasové adaptaci Romea a Julie přišel čas začít se seznamovat s méně známými díly alžbětinského dramatika. Timon Athénský řeší téma moci peněz i marnosti moci na nich postavené: Bohatý a „všemi milovaný“ kupec znenadání přijde na mizinu – přátelé i obec se od něj odvracejí. Kolem této prostinké zápletky, kompletně převzaté, jak jinak, z pozdně antické předlohy, se odvíjejí sáhodlouhé, sofistikované, rétoricky i básnicky virtuózní úvahy o hmotném bohatství, z nichž s oblibou citovali nejen „oba“ Marxové („mladý“ i „starý“). V nejnovější (2008) úpravě Tomáše Vondrovice účinkují (pod režijním vedením Hany Kofránkové) Viktor Preiss, Jiří Langmajer, Jan Vlasák, Jiří Lábus, Jiří Štěpnička, Antonín Molčík ad.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 17. 5. ve 14.00.
–mc–
jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / mk – Markéta Kubačáková / mc – Miloslav Caňko / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík