literatura
Jaroslav Kvapil a Hermann Bahr
Knihu Hermann Bahr – Jaroslav Kvapil Briefe, Texte, Dokumente (Peter Lang Verlag 2007) představí její editor, rakouský germanista Kurt Ifkowitz. Více než sedmisetstránková kniha, doklad intenzivní spolupráce českého divadelníka a rakouského dramatika, je významným příspěvkem k poznání českého divadla z počátku 20. století a dnes tak postrádaného fenoménu středoevropské kultury.
Rakouský kulturní institut (Jungmannovo náměstí 18 – II. patro, Praha 1), ve čtvrtek 29. 5. v 15.00.
–fk–
Mezinárodní setkání spisovatelů v Českém Těšíně
Setkání, které organizuje Obec spisovatelů, bude mít dva hlavní bloky: odborné sympozium na téma národních literatur v současné sjednocené Evropě a čtení českých a zahraničních autorů. S referáty vystoupí mimo jiné: Vladimír Křivánek (Problémy malých literatur ve sjednocené Evropě), Petr Poslední (Jak vnímáme polskou literaturu) a Libor Martinek (Polská literatura českého Těšínska). Odpoledne budou číst: Jerzy Kronhold, Bogdan Trojak, Renata Putzlacherová, Zeno Kaprál, Marta Hlušíková, Lydie Romanská a Karla Erbová.
Sympozium: Bílá galerie Těšínského divadla (Ostravská 67, Český Těšín), v sobotu 31. 5. od 9.00 do 12.30.
Autorské čtení: Literární kavárna Těšínského divadla (Ostravská 67, Český Těšín), v sobotu 31. 5. od 14.00 do 16.00.
Smích a zapomnění. 18. festival spisovatelů Praha
Letos si připomínáme čtyřicáté výročí Pražského jara 1968 a při této příležitosti bude jednotícím tématem festivalu spisovatelů rok 1968 v Československu i ve světě. Program se bude jako obvykle skládat z autorských vystoupení, čtení a diskusních setkání „Hovory listu The Guardian“, která se budou zaměřovat na události roku 1968 v Rusku a Spojených státech, a v neděli bude v divadle Minor předána Cena „Kořeny v čase Spirose Vergose za svobodu projevu“. Z významnějších spisovatelů přislíbila letos účast Kanaďanka Margaret Atwoodová (česky naposledy román Penelopiáda, viz A2 č. 21/2007) a spisovatelé, kteří prožili a pamatují rok 1968: hojně překládaný americký spisovatel Paul Auster, autor prózy Brooklynské panoptikum (viz A2 č. 17/2008), který bude v Praze číst ze svého nového, dosud nevydaného díla; ze San Franciska přiletí Michael McClure, představitel beat generation, generační souputník Jacka Kerouaka či Allena Ginsberga. Celkem se představí přes dvacet autorů. Info a program na pwf.cz.
Divadlo Minor (Vodičkova 6, Praha 1); Městská knihovna v Praze (Mariánské nám. 1, Praha 1); Obecní dům (nám. Republiky 5, Praha 1); Americké centrum (Tržiště 13, Praha 1); od 1. 6. do 5. 6.
Případové studie Jiřího Sádla
Svou chystanou prózu Případové studie představí básník, prozaik a profesí přírodovědec Jiří Sádlo, jehož debut Prázdná země (viz A2 č. 1/2008) se umístil na třetím místě v anketě Lidových novin Kniha roku 2007.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 3. 6. v 19.30.
Phil Shöenfelt až na kost
Rockový písničkář, muzikant a spisovatel Phil Shöenfelt pochází z Velké Británie a od poloviny 90. let žije v Praze; v roce 2004 vyšel česky jeho román Feťácká láska. Tomu dějově předchází autorův nový román Až na kost (Stripped), z jehož překladu od Petry Jelínkové bude během setkání s autorem číst herec Tomáš Komárek.
Kniha autobiograficky zachycuje autorovy osudy v době, kdy žil v New Yorku. Shöenfelt se obklopil několika českými muzikanty, kteří tvoří jeho kapelu, známou jako Southern Cross: v rozhovoru i hudebních vsuvkách jej doplní jeho souputník, houslista a kytarista Pavel Cingl.
Divadelní kavárna Švandova divadla (Štefánikova 57, Praha 5),
ve čtvrtek 5. 6. v 17.30.
–pa–
divadlo
Můj krásný svět
Pavel Trtílek a Jan Krupa jsou autorsky podepsaní pod novou inscenací brněnského Divadla Husa na provázku Můj krásný svět (zatímco v televizi v den premiéry běží Tři sestry od Čechova). Trtílkova tragikomedie z roku 2005 o třech důchodkyních Vilmě, Bělce a Zdeňce a jednom nezvaném hostovi panu Holinkovi by se dala s nadsázkou zařadit do kategorie „po x letech“. Důchodkyně sice nejsou sestry, ale paralela je zřejmá. Hru o nemocech a kouzlu nakupování na dobírku, která se dostala do finále Cen Alfréda Radoka, režíruje v Brně Vladimír Morávek, který je také výtvarníkem scény. Text hry i dalších Trtílkových prací je navíc k nastudování na jeho osobních internetových stránkách http://paveltrtilek.czweb.org/. Můj krásný svět uvádí Divadlo Husa na provázku (Zelný trh 9, Brno) ve čtvrtek 29. 5. a v pátek 30. 5., vždy v 19.00.
Děti do divadla
Konec května je na domácí divadelní scéně bohatý na premiéry pro děti. Divadlo Polárka (Tučkova 34, Brno) uvádí v sobotu 31. 5. premiéru autorské inscenace Jana Jirků Bitva u Lipan. V divadle tak vlasteneckým opusem vrcholí Sezóna Odvážného Srdce. Horácké divadlo (Komenského 22, Jihlava) zase tentýž den sází na muzikálovou pohádku Jak se čerti ženili s klasickým příběhem o statečným kovářem zachráněné a napravené princezně. V pátek 30. 5. má v Činoherním studiu (Varšavská 767, Ústí nad Labem) premiéru „pohádka pro malé i velké“ Malá čarodějnice Otfrieda Preusslera v dramatizaci Tomáše Pěkného. Pohádkou známou nejen z knížky, ale i večerníčku pohostinsky nastudoval Jiří Honzírek. Tentýž večer v Městském divadle v Mostě – Divadle rozmanitostí (Topolová 1278, Most) nastupují na jeviště Permoníci ze stříbrného dolu. Autorsky pohádku připravil Pavel Polák. Ten stojí spolu s Iljou Hurníkem i za dalším kusem (nejen) pro děti – za Datlem a bubeníčkem a jinými muzikantskými pohádkami, opět 30. 5. premiérovanými v Loutkovém divadle Radost (Bratislavská 32, Brno). S blížícím se koncem školního roku se tedy děti mohou těšit nejen na prázdniny, ale také do divadla.
Zlomvaz
Tradiční festival divadelních škol Zlomvaz vstupuje do svého 15. ročníku. Na programu čtyřdenního primárně česko-slovenského divadelního maratonu je na padesát představení. Jeden host přijede z Nizozemí. Dramaturgie festivalu se snaží představit to nejlepší, co na školách v uplynulé sezoně vzniklo. Školní rozměr si zachovává i produkce festivalu, které se tradičně ujímají studenti druhého ročníku Katedry produkce na pražské DAMU. Podobně studenti spolupracují na festivalovém časopise Obratel. Diváci zase budou mít možnost hlasovat o vítězi Divácké ceny. Z DAMU – tedy Divadla Disk, Řetízku a Učebny 22 (U22) – se studenti přelijí také do Experimentálního prostoru Roxy/NoD, Divadla v Dlouhé, vinohradského Sokola, do Pražské křižovatky (což je odsvěcený kostel sv. Anny ve správě nadace VIZE 97) nebo pod širé nebe do Řetězové ulice. Z „damáckých“ inscenací bude na Zlomvazu k vidění zřejmě naposledy Shakespearův Titus Andronicus, který už v té době bude mít za sebou derniéru. Žeň divadelních vysokých škol vypukne v Praze ve středu 4. 6. a skončí v sobotu 7. 6.
–jb–
film
Indické nocturno
Národní filmový archiv uvádí tento týden ve svém archivním kině Ponrepo staronovou premiéru pozoruhodného francouzského filmu z roku 1989 Indické nocturno režiséra Alaina Corneaua, jehož snímek Strach a chvění sklidil v roce 2003 úspěch v české distribuci. Indické nocturno je adaptací stejnojmenného románu Antonia Tabucchiho o pátrání po stopách zmizelého přítele v Indii, které se však pro hlavního hrdinu stává cestou za poznáním sebe sama.
Na zastávkách z Bombaje do Goy a Madrásu se hrdina setkává s různými lidmi, kteří se stávají jeho osobními zasvětiteli do tajemství života v tradicích klasického iniciačního románu, podle něhož je koncipována Tabucchiho literární předloha i Corneauův film. Střídmá režie proto dává vyznít jednotlivým hereckým projevům a dialogům, zpřítomňujícím vnitřní svět postav uprostřed fascinující a tajemné krajiny. Corneauův minimalistický styl se vyjadřuje spíše v náznacích a vyhýbá se vášnivějším projevům citu a prudším kontrastům, proto ve filmu nedochází k výraznějším zvratům a expresivita je záměrně tlumená. Jeho rukopis je až jansenisticky střízlivý, o to však vnitřnější a tajemnější.
Premiéra v ČR 28. 5.
Smutek paní Šnajdrové
Klasický nostalgický snímek v česko-albánské koprodukci natočil albánský režisér Piro Mirkani jako svou vzpomínku na dobu studií na pražské FAMU v 60. letech. Přímo v epilogu filmu, odehrávajícím se v současnosti, se tento „albánský Menzel“ vrací do krajiny svých vzpomínek a jeho cesta skutečně svým staromilstvím i klasickým pojetím připomíná Menzelovo Obsluhoval jsem anglického krále. Režisérovo alter ego, albánský student Leke, ve filmu zažívá svůj osudový milostný románek s manželkou policejního šéfa v Českém Šternberku, kam mladí filmaři spolu s Lekem přijeli natáčet dokument o továrně na socialistické motorky. Kvůli melodramatickému příběhu zůstávají bohužel upozaděny další roviny snímku, například protiklad uvolněnosti české zlaté mládeže 60. let a izolovanosti života v Albánii, nebo továrna na motorky jako metafora strojovosti bývalého režimu. Podbízivá hudba i celkově smířlivý pohled na socialistickou minulost přispívají k jednostrunnému ladění snímku, který uvítají snad jen příznivci Menzelova posledního díla.
Premiéra 29. 5.
–kb–
Dětským dnem startuje Zlínfest!
Moravské město Zlín se od 1. do 8. června jistě naplní nejen dětskými návštěvníky, neboť bude hostit už 49. ročník Mezinárodního festivalu pro děti a mládež Zlín 2008. Samozřejmě nebudou chybět klasické soutěžní i nesoutěžní sekce (například Mezinárodní soutěž hraného filmu pro děti a mládež či Mezinárodní soutěž evropských debutů), organizátoři připravili ale i četné novinky. Sekce Dnů evropské kinematografie se letos zaměří na představení britských filmů s dětskou tematikou. Uvidíte například skotský snímek Hallam Foe (2007), hořkosladké drama o podivínském chlapci, jež získalo v roce 2007 cenu nezávislé poroty na Berlinale. Českou premiérou bude i projekce filmu The Flying Scotsman (2006) podle skutečného příběhu Graema Obreeho, amatérského cyklisty, který dvakrát překonal světový rekord na kole, k jehož výrobě použil ložiska z pračky. Jistě zajímavou součástí sekce bude také sedm filmů řadících se do tzv. britské Free Cinema od režisérů Karla Reisze, Johna Schlesingera, Tonyho Richardsona nebo Lindsayho Andersona. Milovníci temných zákoutí filmů Tima Burtona se mohou zaradovat v rámci retrospektivy režisérových snímků včetně Vincenta (1987) a Frankenweenieho (1984). Průřez nejlepšími novinkami z produkce japonských studií představí nová sekce Anime, jež se zaměří na tuto populární a hodně specifickou odrůdu animovaných filmů (a komiksů). V neposlední řadě zmiňme sekci Noční horizonty, zachycující snímky s tématy problémů lidí na pomezí dětství a dospělosti. Bohatý doprovodný program pak uleví unaveným očím v rámci výstav, koncertů či workshopů (výtvarná soutěž zrakově postižených dětí Radost tvořit, Výstava filmových klapek, koncert skupiny Chinaski, workshop Britské literární fantasy a další). Více informací na zlinfest.cz.
Zlín, od 1. 6. do 8. 6.
–ph–
hudba
Letní italský Gabin
Italská dvojice Fillipo Clary (elektronické nástroje) a Max Botti (hudební nástroje) neboli Gabin zahraje svou prosluněnou hudbu spolu s pětičlennou doprovodnou skupinou. V jejich tvorbě se proplétá zdravá nostalgie po taneční hudbě před nástupem elektronické strojovosti a lehce provinilé potěšení ze sladkých jazzových melodií. Počínaje úspěchem prvního singlu Doo Uap, Doo Uap, Doo Uap z roku 2002 se Gabin zařadili mezi nejlepší představitele současného acid jazzu. Koncert se uskuteční v rámci pravidelné série Euroconnections.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), ve čtvrtek 29. 5. v 19.30.
Zrcadlo ničeho
Alessandro Bosetti je italský skladatel a zvukový umělec, jehož tvorba se pohybuje na pomezí zvukové antropologie a využívá současných koncepcí vážné hudby. Často v procesu tvorby uplatňuje motiv nedorozumění, základem jiných kompozic jsou terénní průzkumy a nahrané rozhovory, mozaika elektro-akustické koláže, profesionální i amatérské hudební projevy, hlasové experimenty a digitální manipulace. V Praze odehraje představení Maska/Zrcadlo. „Vymyslet masku, která nesouvisí s ničím. Přemýšlel jsem tak dlouho, až vznikla Maska/Zrcadlo. Sampler Mask/Mirror zpracovává záznamy mluveného slova v reálném čase. Sampler vyhodnocuje, rozděluje a organizuje zvuk i význam slov. Využívá software určený pro dekódování mluveného slova a reagující v reálném čase. Kompozice zachycuje také stav mysli, umožňuje rozšířenou slovní a vokální improvizaci, komunikaci a extázi. Maska/zrcadlo má něco společného se vším a zároveň s ničím určitým. Je jako maska, kterou si lze nasadit jak na vlastní tvář, tak na vlastní hlas. Je jako zrcadlo, ve kterém mohu listovat pamětí. Všechna zrcadla jsou masky a naopak, obojí jsou prostředky identity.“
Galerie Školská 28 (Školská 28, Praha 1), ve čtvrtek 29. 5. v 19.00.
Návrat polských kovbojů
Mitch & Mitch jsou oddechovým souborem současné polské jazzové generace, která se nebojí experimentů s elektronikou a křížením žánrů a nemá pocit, že musí být netečná vůči humoru a nadsázce. V Česku vystoupili už několikrát a vždy dokázali strhnout i nepřipravené publikum.
Na svém prvním albu Luv Yer Country se představili v roli kovbojů, kteří rozcupovali country hudbu pomocí jejích vlastních nástrojů a patosu, na druhé desce předkládají „dvanáct chytlavých kousků, které bychom byli rádi složili“ v duchu surf rocku, easy listeningu, filmových melodií a podobných lehkých žánrů. A kdoví, možná je i složili, jména skladatelů v bookletu CD jsou vskutku obskurní. Morriconovská vzletnost, rock’n’rollový švih, klávesová battle s obětí z publika, řádně propečený kotletový šarm frontmana… Smečce pánů v oblecích, kteří se všichni jmenují Mitch, bude předskakovat bizarní tuzemský projekt ještě podivnějšího názvu I Love 69 Popgejů.
Skutečnost (Francouzská 76, Praha 2), v neděli 1. 6. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Black out
Galerie G99, která se soustředí převážně na mladé autory spjaté s Brnem, momentálně představuje dílo dvou absolventů Fakulty výtvarných umění VUT v Brně – Filipa Čeňka a Jiřího Havlíčka. Ti se již několik let společně věnují animaci. Jejich projekt s názvem Black out se skládá ze dvou audiovizuálních projekcí a jednoho modelu. Výraz Black out znamená zatemnění, dočasné přerušení nebo výpadek signálu či paměti.
Právě pamětí a prolínáním skutečnosti a vzpomínek se autoři zabývají ve svých projekcích. Video s názvem „Ani nevím“ ukazuje příběh děvčátka projíždějícího ulicí a na něj navazuje animace „blackout“. K propojení smyslu těchto dvou projekcí využili autoři společně s kurátorem Františkem Kowolowským prostory galerie a umístili plátna tak, že se dají sledovat zároveň. Tento projekt můžete vidět do 8. 6. v přízemí Domu pánů z Kunštátu, kde sídlí Galerie G99 (Dominikánská 9, Brno).
Architektura Josefa Pleskota
Významný český architekt Josef Pleskot představuje tvorbu svého AP Atelieru na výstavě, která právě probíhá v Brně.
Jejím ústředním tématem je realizovaný projekt centrály ČSOB v Praze – Radlicích. Jedná se o monumentální stavbu, která funguje jako jedna otevřená kancelář uzpůsobená pro více než dva a půl tisíce lidí. Architekt musel důkladně promyslet každý detail zadaného projektu, protože v tak velkém měřítku se jednalo téměř o sociální experiment. Výstava dokumentuje tvůrčí myšlení a postupy, které vedly ke vzniku této budovy. Návštěvníci si tedy mohou prohlédnout architektonické nákresy, modely, videoprojekci zachycující chod budovy nebo fotokoláž. Josef Pleskot je i autorem dalších projektů a realizovaných staveb (např. radnice v Benešově, vila ve Vraném nad Vltavou, přednáškový sál pro Zoo Praha). V současné době také vyšla rozsáhlá monografie Josefa Pleskota s názvem Domy z meziprostoru. Výstava jeho prací v Domě pánů z Kunštátu (Dominikánská 9, Brno) potrvá do 8. 6.
–mt–
televize
Forrest Gump
Skoro všechny filmy Roberta Zemeckise byly po technické stránce něčím inovativní – trilogie Návrat do budoucnosti (1985–1990) využívala řadu speciálních efektů, Falešná hra s králíkem Rogerem (1988) mistrně propojila animované postavy s živými herci a v poslední době režisér pokouší čistě digitální technologie na základě motion capturingu (snímání pohybu herce) ve snímcích Polární expres (2004) a Beowulf (2007). Patrně nejznámějším a dosud nejoceňovanějším filmem Roberta Zemeckise ale zůstává Forrest Gump (1994). Také zde nalezneme technologická kouzla ve scénách, kde se hlavní postava setkává s různými historickými postavami (George Wallace, J. F. Kennedy, John Lennon a další), tento film se však primárně neopájí novou filmovou technologií (což se nedá říct o posledních Zemeckisových snímcích). Příběh Forresta Gumpa (Oscarem oceněný Tom Hanks), který vznikl podle bestselleru Winstona Grooma, je v podstatě moderní pohádkou o prosťáčkovi, jenž „bez problémů“ prochází životem, přičemž jeho necynický pohled na historické události vtipně odhaluje jejich povahu a zároveň připomíná ty nejdůležitější životní hodnoty. Je ale Forrest Gump tím pravým modelovým příběhem lidského života, když je v podstatě glorifikací úspěchu bez vlastního přičinění?
ČT 1, v sobotu 31. 5. ve 21.15.
Bokovka
Americký nezávislý (byť je tento pojem dnes už hodně široký) režisér Alexander Payne se svým spoluscenáristou Jimem Taylorem výtečně zpracoval prostředí středoškoláků v černohumorně satirické komedii Kdo s koho (1999), pomalu šednoucí stáří ve snímku O Schmidtovi (2002) a ve filmu Bokovka (2004) k portfoliu svých témat přidává i krizi středního věku. Dva dávní přátelé, Miles (výtečný ztracenec Paul Giamatti) a právě se ženící Jack (Thomas Haden Church), se vydávají na poslední týden před „ztrátou svobody“, který hodlají strávit příjemným ochutnáváním vín v Santa Ynez Valley.
Jack si ale chce před svatbou náležitě užít (i žen), zatímco remcající Miles by raději oceňoval kvalitu révových moků. Bokovka je pomalu plynoucí road movie mezi jednotlivými druhy vín, lidí a budoucích příjemných závazků, v níž Payne opět využívá svého břitkého smyslu pro humor.
HBO 2, v sobotu 31. 5. ve 22.00.
Posedlost
Italský režisér Luchino Visconti, původem šlechtic a vynikající filmař, začínal u filmu jako asistent (a posléze autor kostýmů) ve snímcích Jeana Renoira (například Výlet do přírody, 1936). Ten se pro něj stal iniciační postavou – už jen tím, že mu věnoval francouzský překlad románu amerického autora Jamese M. Caina Pošťák zvoní vždycky dvakrát. Tato kniha se stala základem jeho debutu Posedlost (1943), jenž ve fašistické Itálii vzbudil velký rozruch a neunikl ani silným zásahům cenzury. Snímek se vymykal nejen zpracováním příběhu, ale i jeho zasazením do běžného nuzného prostředí, čímž do velké míry předznamenal významný poválečný směr – italský neorealimus. Vášnivý vztah tuláka a mladé manželky o hodně staršího majitele benzinové pumpy zpracoval režisér jako nepřikrášlený obraz skutečnosti, jenž provokoval nejen zobrazením milostných vztahů.
ČT 2, ve středu 28. 5. ve 23.40.
–ph–
rozhlas
Elektroakustická hudba
Bohatou a nepochybně pozoruhodnou sklizeň z loňského ročníku prestižní Mezinárodní tribuny Lisabon 2007 nám v pěti vydáních Hudebního fóra představí Wanda Dobrovská. Drtivě převažovaly práce autorů italských, francouzských a španělských. Vysoké početní zastoupení měly skladatelky – jmenujme Agnes Poissonovou, Julietu Szewachovou či Giovannu Nataliniovou. Českou tvorbu v dané oblasti tentokrát reprezentovala kompozice Ladislava Železného Before during after.
ČRo 3 – Vltava, od pondělí 2. 6. do pátku 6. 6., vždy ve 23.15.
Viola nejhlouběji naladěná
Hana Fousková (1947), rodačka z Podještědí, je básnířkou vpravdě prokletou. Na jejím životě v izolaci rodného kraje, obíhajícím již léta těsně kolem hranice chudoby (a poznamenaném jednou osobní tragédií), nic podstatně nezměnily ani dvě publikace jejích veršů – Jizvy (1998) a Troud (2003). Texty z autorčiny nejnovější rukopisné sbírky zazní v sobotním pořadu Svět poezie, a to z úst ženy navýsost povolané – Violy Fischerové, která též napsala úvodní slovo.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 7. 6. ve 22.45.
Loupežníci
„Co nezhojí lék, zhojí železo, co nezhojí ani železo, zhojí oheň.“ Slova lékaře Hippokrata zvolil vojenský lékař Friedrich Schiller za motto své dramatické prvotiny (1781), odehrávající se z velké části v českých lesích. Dvojice archetypálních schémat (ztracený syn, nepřátelští bratři) je zde pouhým východiskem dialogizované živelné promluvy na téma sváru mezi patosem revolučního snu a melancholií skepse, promluvy nesené „drsným, polocynickým, polodithyrambickým stylem“ (Emil Palleske). Zatím poslední rozhlasová adaptace (2005) jednoho z ústředních děl-manifestů hnutí Sturm und Drang (v překladu Josefa Balvína) je dílem dramaturgyně Jany Paterové a režisérky Lídy Engelové. Hrají Jiří Dvořák, David Novotný, Josef Somr, Alois Švehlík ad.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 7. 6. ve 14.00.
Jean Cocteau
„Věří v zázrak, poněvadž pochybuje o všem“ (Nezval). Nihilismus se u něj nevylučuje s milostným idealismem: Láska mu vzniká z ničeho – pohlcuje vše. Nejpůsobivějším vyjádřením této filosofie je monodrama Lidský hlas (1930). Autor, dotčen výtkami, že příliš spoléhá na scénické a režijní efekty, se zde uchýlil k nejjednoduššímu: jeden akt, jeden pokoj, jedna žena, láska a banální příslušenství moderního bytu, telefon. Aparát, který sbližuje lidi, aby je tím příkřeji oddělil. Text, spojující tragédii a drama s komedií pod rouškou zmatku, klade obrovské nároky na představitelku jediné role: jako byla světová premiéra zásadní příležitostí pro Berthe Bovyovou, jako si operní verzi Francise Poulenka spojujeme s Marií Callasovou (pro niž byla psána), tak i legendární inscenace z pražské Violy (1970; nahrávka Supraphonu 1974) stojí a padá s omračujícím výkonem Jaroslavy Adamové.
ČRo 2 – Praha, v neděli 8. 6. ve 20.05.
–mc–
fk – František Knopp / jb – Jana Bohutínská / kb – Kamila Boháčková / mc – Miloslav Caňko / mt – Monika Ticháčková / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík