literatura
Ticho v kavárně a nad mrA2ky
Soudobý představitel romantismu a autor surrealistických až groteskních textů, označovaných jako squatterská či tekno poezie, Básník Ticho vystoupí s celovečerním programem z vlastní básnické i prozaické tvorby.
Ticho publikoval v několika antologiích, samostatně (elektronicky) vydal Osmikrásky, Pramínek bajtů nebo Růže pro Miladu. Spojuje poezii s výtvarným uměním: jeho dílo bylo vystaveno v Praze, v Paříži a v Berlíně. Básník bude dále ke slyšení na terase redakce A2 kulturního týdeníku spolu s dalšími autory. Vystoupí Michal Cáb, Miroslav Drábek, Štěpán Ondřich, Tomáš Míka, František Štěch a Milan Čičo Nepraš. Večerem provádí Ladislav Čumba.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v pátek 13. 6. v 19.30.
A2 (Americká 2, Praha 2), v pondělí 16. 6. v 19.30.
Divadelní texty z terezínského ghetta
V nakladatelství Akropolis právě vychází dvojjazyčná kniha Divadelní texty z terezínského ghetta, jejíž editorkou je americká literární badatelka Lisy Peschelová. Kniha obsahuje dramatické texty vězňů, kteří se i v nejtěžších životních podmínkách dokázali podívat na svou situaci s nadhledem a zanechat tak budoucím generacím lidsky i historicky cenné materiály. Ve spolupráci s Pražským divadelním festivalem německého jazyka připravilo Divadlo Komedie scénické pásmo z vybraných textů, v němž budou účinkovat Vanda Hybnerová, Hynek Chmelař, Vasil Fridrich a Dan Ditrich.
Divadlo Komedie (Jungmannova 1, Praha 1), ve středu 18. 6. v 19.30.
Kafkova poslední láska
Americká literární historička Kathi Diamantová se dlouhodobě věnuje osudům Franze Kafky, zaměřuje se zejména na poslední dva roky jeho života, která strávil s Dorou Diamantovou. Je také autorkou mnohokrát přeložené knihy Kafka’s Last Love (Kafkova poslední láska), v roce 1998 založila pracoviště Kafka Project na univerzitě v San Diegu.
Nyní seznámí také pražské publikum s Polkou, jejíž životopis se neomezuje jen na vztah se známým spisovatelem: Dora Diamantová pracovala jako dobrovolnice v centru pro uprchlíky a organizovala akce pro židovské kulturní centrum v Londýně. Úvodní slovo bude mít Věra Koubová.
Kavárna Musea Karlova mostu (Křižovnické nám. 3, Praha 1), ve středu 18. 6. v 19.30.
–pa–
Kniha Františka Janoucha
Zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch uvede nové vydání své knihy Ne, nestěžuji si. Hosty večera budou Milan Uhde a Ludvík Vaculík, na kytaru zahraje Jiří Dědeček.
Literární kavárna knihkupectví Academia (Václavské náměstí 34, Praha 1), ve středu 18. 6. v 17.00.
–kk–
divadlo
Slova v EU
Režisér Jiří Adámek pro své divadelní realizace volí formu na pomezí voice-bandu, zvukově-textového experimentu a hudby. Ve své poslední inscenaci Evropané nabízí pastvu pro oči i uši, bílé postavy na bílým práškem posypané ploše, na níž se promítá, téměř divadelní kulisy v podobě čtyř bytelných židlí i kvadrofonní zvuk a něco efektů zkreslujících hlasy, zhola nic civilního. A konečně záplavu slov. „Ve stylizovaném prostředí na povrch dokonale vyplouvá pitvornost a jen zdánlivá civilnost mediálních promluv s tématem Evropské unie, kterými jsme dnes a denně bombardováni. Nejde o to, jste-li příznivcem nebo odpůrcem EU, Adámek jen ukazuje, že podivný závoj slov, jímž se ,jednotná v různosti’ halí, je dutý, nesrozumitelný a přesvědčivý snad jen nekonečným opakováním“ (Petr Ferenc).
Experimentální prostor Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), v neděli 15. 6. ve 20.00.
Tanec Brno
Festival Tanec [Praha] se děje kromě hlavního města také v Českých Budějovicích, v Českém Krumlově, v Ostravě, v Pardubicích, ve Valašském Meziříčí a v Brně. Doporučujeme cestu do Brna na taneční kus nazvaný Reflex. Představení tvůrců Wu Chun-Hsiena, dlouholetého sólisty proslulého souboru Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan, a francouzské tanečnice Chrystel Guillebeaudové, bývalé členky Tanečního divadla Piny Bauschové, bude zkoumat nuance napětí, které vzniká mezi reflexy a naučenými pohyby člověka.
Jako inspirace posloužilo pozorování chování dětí, jejichž tělo je nejvíce vybaveno přirozenými obrannými mechanismy. Program: tanecpraha.cz.
Barka (Svatopluka Čecha 1405/35, Brno--Královo Pole), v úterý 17. 6. ve 20.00.
–mr–
film
Stalo se (The Happening)
Katastrofický žánr slaví v poslední době velké divácké úspěchy a rozsah jeho filmových reprezentantů je poměrně široký: nacionalistické agitky (Den poté), béčkové tituly (Soudný den), novátorské experimenty (Monstrum) či kritikou adorovaná výrazná díla (Potomci lidí nebo v našich kinech bohužel neuvedená Darabontova Mlha). Režisér indického původu M. Night Shyamalan nyní přichází se svým příspěvkem k žánru – snímek Stalo se přináší obraz země stíhané ekologickou katastrofou, kterou má na svědomí samotná matka příroda. Rostliny začnou z neznámého důvodu produkovat vysoce jedovaté neurotoxiny, které u lidí destruují pud sebezáchovy. Lidstvo tak pomalu vymírá vlastní zásluhou, důvodem jsou smrtelné nehody a sebevraždy. Správný katastrofický film musí obsahovat uvědomělého hrdinu, zde tuto roli splňuje vysokoškolský učitel Elliot Moore (Mark Wahlberg), který s manželkou (Zooey Deschanelová) a se svým kolegou (John Leguizamo) utíká z velkoměsta duchů do zatím nezasažené Pensylvánie. Po diváckém propadáku, kterým se ukázala být Žena ve vodě, potřebuje kdysi i kritikou adorovaný Shyamalan znovu uspět – snímek Stalo se působí jako ideální prostředek k návratu na režisérské výsluní.
Premiéra v ČR 12. 6.
–jj–
Rumunská a balkánská kinematografie ve Vsetíně
Zkušení návštěvníci filmových festivalů se mohou od 13. do 15. 6. vypravit do vsetínského kina Vatra, kde se odehraje Letní filmový maraton 2008 s dvěma tematickými bloky – Rumunský film včera a dnes a Tenkrát na Balkáně. Od pátku do neděle zde budou k vidění dvě desítky filmů, například Okupace v 26 obrazech (1978) Lordana Zafranoviće, celovečerní debut studentky FAMU Ruxandry Zenideové Ryna (2005) o životě na území dunajské delty či snímek Před deštěm (1994) režiséra Milcho Manchevského, dokumentující válku v bývalé Jugoslávii. Pro gurmány je připraveno několik rumunských spaghetti westernů. Více informací na dkvsetin.cz/fkvsetin/lfm08.
Kino Vatra (Sušilova 2076, Vsetín), 13.–15. 6.
–ph–
hudba
Sightnings a Kašpar
Po loňském koncertním cd-r přicházejí Kaspar von Urbach se studiovým počinem nazvaným Selfbondage. Od industriálního rocku se na nové nahrávce posunuli k rozsáhlejším heterogenním skladbám s větším podílem improvizace. Specializují se na špinavou práci, tj. na recyklaci materiálu, hru na rozbité, nekvalitní a podomácku vyrobené nástroje a strojky a vedlejší produkty hudebního procesu (nahodilé zpětné vazby, nechtěný šum atd.). Album bude poprvé představeno na společném koncertě s americkým noise-rockovým triem Sightings (viz A2 č. 23/2008).
Klub 007 (Chaloupeckého 7, Praha 6), v neděli 15. 6. v 19.30.
–kk–
Víra, nic víc…
Zpěvák Mike Patton se v průběhu devadesátých let proslavil po celém světě jako charismatický zpěvák skupiny Faith No More. Po zániku své domovské kapely začal iniciovat hudební projekty, jejichž stylová různorodost sahá od freejazzu přes hip hop a elektronické experimenty až po alternativní metal. Založil si vlastní vydavatelství Ipecac, na kterém dává příležitost nadějným alternativním kapelám všech žánrů, a sám při svém objevování hranic vesmíru zvuků zabrousil k improvisingu, experimentálnímu metalu i noise vytvářenému pomocí hlasu. Svůj první sólový pražský koncert (v rámci festivalu Stimul) odehraje společně s italskými ZU, kteří holdují originální a tvrdé fúzi free jazzu, hardcoru a punku.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), v úterý 17. 6. ve 20.00.
…a trenýrky
Druhý koncert Stimulu ve dvou dnech. Sanfranciské duo Matmos je proslulé svou prací na albu Björk Vespertine a konceptuálním pojetím elektronické hudby, při němž přijdou ke slovu zvuky plechovky od kokakoly, trenýrek či terénní nahrávky pořízené na klinice plastické chirurgie, jako je odsávání tuku, endoskopie, transplantace tváře či laserová operace oka. To, že jsou Matmos nejen vtipálky, ale i ostrými kritiky společnosti, je jasné z „antivlastenecké“ desky The Civil War, využívající zvukové zdroje z muzea války Severu proti Jihu. Zatím nejoceňovanějším albem skupiny je The Rose Has Teeth In The Mouth Of A Beast, nevyžádaná vyznání lásky osobnostem, které nějak ovlivnily životy Matmos, mrtvým (např. mecenáš Richarda Wagnera Ludvík II. Bavorský) i žijícím. Nové album Supreme Balloon skupina představí v šestičlenné sestavě, úvod večera obstará první dáma ukrajinské experimentální elektronické hudby Zavoloka.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), ve středu 18. 6. ve 20.00.
Když se řekne Římská Anglie
Sylvaina Chauveaua jsme měli možnost poprvé vidět v roce 2006, kdy společně s doprovodným hudebním tělesem Ensemble Nocturne představil akustické coververze skladeb Depeche Mode. Jeho album Down to the Bone: An Acoustic Tribute to Depeche Mode pak díky koncertnímu úspěchu vyšlo i u nás v licenci na značce NextEra. Od té doby stihl Chauveau vydat další dvě alba a účastnit se mnoha hudebních projektů. Nyní se, opět v rámci série Music Infinity, vrací do Prahy s francouzskou zpěvačkou a hudebnicí Félicií Atkinsonovou. Kromě písní z jejich společného alba Roman Anglais uslyšíme i Chauveauův zcela nový koncertní program. Podmanivá a rozjímavá atmosféra, snový vokál, nikam nepospíchající tóny kytary, klavíru a jemné ambientní elektronické plochy. Minimalistické, étericky plynoucí aranže vtáhnou do křehkého světa plného neodbytné imaginace.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), ve středu 18. 6. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Hugo Demartini
Prostory pražského Topičova salonu představují dílo jednoho z předních sochařů české umělecké scény Huga Demartiniho (1931). Autor absolvoval v roce 1954 Akademii výtvarných umění, sochařský ateliér Jana Laudy.
Již na sklonku 50. let se svou tvorbou zapojil do proudu geometrické abstrakce, která neměla nikdy v českých zemích ustláno na růžích. První strukturální reliéfy vytváří Demartini v roce 1959. Pro rozvoj sochařova díla byla podstatná kulturní liberalizace 60. let, umožňující větší svobodu projevu a prostor pro rozvinutí „racionálního přehodnocení informelu“, jak píše v katalogovém textu kurátor výstavy Jiří Valoch. „Dílo Huga Demartiniho je pro československé umění unikátní: směřování ke geometrické abstrakci předznamenal soubor koláží z roku 1958 – byla to vlastně jediná čistá geometrie v druhé polovině 50. let u nás, skladebně blízká světovým solitérům, přežívajícím atak informelu především díky pařížské Galerii Denise Renée,“ dodává Valoch, který dále v textu upozorňuje na souvislosti Demartiniho tvorby s dobovým mezinárodním uměleckým hnutím Zero. Výstava Akce a proměna geometrické skladby na adrese:
Topičův salon (Národní 9, 1. patro, Praha 1), až do 4. 7.
Bad Painting/ Good Art
Projekt nazvaný Bad Painting kritizuje malířství v jeho nejvlastnějších prostředcích. Nejvýznamnější malíři 20. století, jako Francis Picabia, René Magritte, Asgern Jorn, Philip Guston, Neil Jenney, Georg Baselitz, Albert Oehlen nebo Julian Schnabel, se radikálně zmocňovali svého média pomocí různých strategií, skrze nekorektní, špatný, agresivní či ošklivý způsob malování, aby tak získali a vytvořili pro svou tvorbu nové impulsy, zbavené harmonizující estetiky.
Právě tato díla od 21 umělců prezentuje výstava jako jistý fenomén, jenž může nově diferencovat způsob nahlížení na dějiny malířství v časovém rozmezí od dob moderny po současný umělecký diskurs. Zastoupena jsou díla od umělců napříč 20. stoletím, jakými jsou např. Georg Baselitz, Werner Büttner, André Butzer, John Currin, Philip Guston, Martin Kippenberger, Sigmar Polke, Peter Saul, Julian Schnabel, Lisa Yuskavageová, HP ZIMMER ad. Projekt Bad Painting/Good Art, připravený kurátorkami Evou Badurou-Triskovou a Susanne Neuburgerovou, lze zhlédnout ve vídeňském MUMOK, Museumsplatz 1, až do 12. 10.
–pev–
televize
Slávnosť v botanickej záhrade
Elo Havetta, výtvarník, prozaik a v neposlední řadě také filmový režisér, natočil v průběhu svého krátkého života (1938–1975) pouhé dva celovečerní filmy, ty je však možné řadit mezi to nejlepší, co na Slovensku na přelomu 60. a 70. let minulého století vzniklo. Už v průběhu studií na pražské FAMU pod vedením Karla Kachyni projevoval silné výtvarné cítění (srovnání s Jurajem Jakubiskem není od věci – ještě při studiích fotografie spolu natočili krátký snímek Šupka a šupáci) a jeho snímky balancovaly na hranici naivity a upřímnosti a využívaly formálních postupů filmové grotesky. Filmový debut Slávnosť v botanickej záhrade (1969) hýřil nezaměnitelnou poetikou hravosti a spontaneitou v mozaikovitém příběhu z malé vinařské vesnice Babindol. Havetta společně se scenáristou Luborem Dohnalem využívají postupů němého filmu a až malířské kompozice záběrů, a přesto se film nese v tónech radostné bezstarostnosti a splynutí s přírodou. Dílo získalo Stříbrnou sirénu za režii na přehlídce československých filmů v Sorrentu 1969.
ČT 2, ve středu 11. 6. ve 20.30.
Hořký měsíc
Na zaoceánském parníku se setkávají dva páry – postarší Američan Oscar (Peter Coyote), upoutaný na invalidní vozík, jeho svůdná žena Mimi (Emmanuelle Seignerová) a mladí britští manželé Nigel (Hugh Grant) a Fiona (Kristin Scott Thomasová). Oscar začne Nigelovi vyprávět příběh svého života, stejně tak nepříjemný jako fascinující. Retrospektivní kompozice snímku dává nahlédnout přímo do středu původně vášnivého vztahu, který se z ráje ve dvou překlenul v peklo na zemi. Roman Polanski v Hořkém měsíci (1992) podruhé obsadil herečku (a manželku) Emmanuelle Seignerovou a na základě polarity zkušeného (notně pokřiveného) a „čerstvě“ naivního páru natočil drama sarkasticky odhalující vztahy muže a ženy.
ČT 1, v pondělí 16. 6. ve 22.25.
Playtime
Playtime (1967), vrcholný film francouzského herce a režiséra Jacquese Tatiho, uvrhl populární postavu pana Hulota (Jacques Tati) do dalšího odosobněného světa moderní civilizace – velkoměsta amerického střihu. Přípravy nákladného snímku, při jehož produkci vznikly na předměstí Paříže obrovské kulisy, zahrnující letištní terminál, ulice či mrakodrapy (místo dostalo přezdívku Tativille), trvaly celých deset let a Tati se kvůli realizaci vzdal autorských práv na tři další filmy s panem Hulotem. Playtime není čistokrevná komedie či groteska, ve filmu nenalezneme ani příběh v tradičním slova smyslu. Tati sleduje často velmi absurdní (a vtipné) lidské pinožení v zářivě skleněném prostředí, kde je pan Hulot opět tak krásně nepatřičný. Kamera navíc nikdy nepoužije jiný typ záběru než celek a polocelek a v celé šíři obrazu se nám paralelně odvíjí několik nezávislých situací, z nichž se často vynoří famózní gagy. Stejně jako v předchozích Tatiho snímcích není vůbec důležité, co lidé říkají, řeč nemá žádnou informační hodnotu, sledujeme naopak reakce lidí. Francouzský kritik Noël Burch k Playtime příznačně poznamenal: „Abyste si Playtime mohli dokonale užít, musíte jej nejen vidět několikrát, ale zároveň i z různých sedadel v kinosále.“
ČT 2, v pondělí 16. 6. v 0.35.
Žralok v hlavě
Okno přízemního bytu pana Semana (soustředěný Oldřich Kaiser) bývá často otevřené, majitel bytu se vyklání a zdraví kolemjdoucí. Právě ti jsou třeba jen na krátký okamžik vtaženi do jeho mikrosvěta, ve kterém se snoubí realita s čím dál častějšími vizemi, v nichž má prsty i titulní žralok usídlený v hlavě. Maria Procházková, režisérka animovaných filmů, která v současné době dokončuje už druhý hraný projekt, nazvaný Kdopak by se vlka bál?, se ve svém hraném debutu zaměřila na postavu schizofrenního podivína, který je pro většinu lidí neškodný, a přesto každý spěchá od jeho okna za svými povinnostmi. Režisérka pomocí kombinace různých filmařských postupů (různé druhy animace, triky) evokuje psychické stavy hlavní postavy, přičemž interpretaci příběhu ponechává ve velké míře na samotném divákovi.
ČT 2, v úterý 17. 6. ve 20.30.
–ph–
rozhlas
Kritický klub
Nejnovější autobiografický román Oty Filipa Osmý, čili nedokončený životopis začíná tam, kde skončil předchozí, tj. zradou přátel z PTP v roce 1952, a končí sebevraždou autorova syna, který roku 1998 neunesl bulvární odhalení otcova dávného selhání. Styl svého vyprávění označuje Filip jako „socialistický realismus bez kladného hrdiny“. O kvalitách či nedostatcích tohoto rozporuplného opusu, pojednávajícího pochopitelně i o ostatních peripetiích spisovatelova osudu (např. o věznění v roce 1970 či nedobrovolné emigraci pár let poté), bude se svými hosty diskutovat Pavel Janáček.
ČRo 3 – Vltava, v pondělí 16. 6. v 16.00.
Pražské jaro
První červnové pondělí měl v Praze vystoupit klavírista Mauritio Pollini, ze zdravotních příčin však musel být jeho koncert zrušen a nahrazen recitálem jiného slavného virtuosa, Rudolfa Buchbindera. Tomuto rakouskému umělci, narozenému v roce 1946 v Litoměřicích, zajistil jeho mimořádný talent již co pětiletému chlapci přijetí na vídeňskou hudební „hochschule“ (studoval u Bruna Seidelhofera). Jeho kmenový repertoár zahrnuje autory 19. i 20. století, nicméně jeho specialitou jsou díla Beethovenova, z nichž tři přednesl i na zmíněném koncertu, který nám nyní bude zprostředkován formou rozhlasového záznamu.
ČRo 3 – Vltava, v pondělí 16. 6. ve 20.00.
Nebe, kde všichni jedí houby
Eva Nachmilnerová a Jiří Kamen připravili pásmo rozhovorů, literárních ukázek (z děl L. Carrolla, S. Čecha, H. Hesseho, J. Verna ad.) a hudby (viz např. Hudební atlas hub skladatele Václava Hálka), dvouhodinový pořad plný informací nejen o životě hub, jejich sbírání a konzumaci, ale též třeba o jejich úloze v magických obřadech v Evropě, Asii a Americe. Kdo neví, jak připravit „Smotlachův ovárek“ či „Montezumovy houby s čokoládou a medem“, nechť se zde přivzdělá.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 21. 6. v 9.00.
Další z podob lásky
Pierre Carlet de Marivaux (1688–1763), původně právník, pravidelný návštěvník zjemnělého salonu markýzy de Lambert, nevděčí za svou proslulost tragédii Hanibal, ba ani svým filosoficko-utopickým komediím (např. Ostrov otroků), ale veselohrám milostně-psychologickým (Hra lásky a náhody, Škola matek ad.). Postavy těchto děl nebojují s vnějšími překážkami (znesvářením rodů apod.), nýbrž pouze s vlastní ješitností, zatvrzelostí či s neschopností uvědomit si své city. Autor neměl rád osvícence, oni neměli rádi jeho. Tradiční literární historií je řazen do kontextu rokoka (pro rafinovanou duchaplnost svých dialogů), etickými postoji byl ovšem antipodem – a kritikem – galantních požitkářů své doby. V adaptaci jeho méně známé hry Spor, přeložené Hanou Hájkovou, hráli (1992) v režii Jana Fuchse Růžena Merunková, Jan Hartl, Stella Zázvorková ad.
ČRo 2 – Praha, v neděli 22. 6. ve 20.05.
–mc–
jj – Jan Jílek / kk – Karel Kouba / mc – Miloslav Caňko / mr – Miloš Richter / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous