literatura
Obrazy slov
Použití textu a písma ve výtvarném umění je námětem výstavy, která je pod názvem Obrazy slov k vidění v pražském letohrádku Hvězda. Kurátoři pro tento projekt vybrali obrazy, instalace, objekty a další vizuální média téměř dvacítky současných českých umělců různých generací a odlišných názorových východisek. Na výstavě lze zhlédnout práce Jiřího Černického, Jakuba Hoška, Jiřího Thýna, Jana Šerých, Jána Mančušky, Václava Stratila, Vladimíra Skrepla a dalších.
Letohrádek Hvězda (Praha 6 – Liboc), výstava trvá do 31. 10. Otevřeno denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin (v říjnu do 17 hodin).
Měsíc autorského čtení
V rámci největšího českého literárního festivalu, brněnského Měsíce autorského čtení, v následujícím týdnu vystoupí autoři: Michal Ajvaz (17. 7. ve 20.00), Stanislav Dvorský (18. 7. ve 20.00), Pavel Kohout (19. 7. ve 20.00), Milan Kozelka (21. 7. ve 20.00), Ivan Wernisch (22. 7. ve 20.00), Ivan Kraus (23. 7.). Z kanadských spisovatelů přečtou svá díla: Aritha van Herk (17. 7. v 18.00), André Roy (18. 7. v 18.00), Jan Zwickyová (19. 7. v 18.00), Robert Bringhurst (20. 7. v 18.00), Linn Coadyová (21. 7. v 18.00), Madeleine Gagnonová (22. 7. v 18.00) a Alison Picková (23. 7. v 18.00).
Divadlo Husa na provázku (Zelný trh 9, Brno).
–kk–
divadlo
Letní scéna Ungeltu
Svoji Letní scénu má také Divadlo Ungelt a letos na ní zahájilo čtvrtou sezonu. Leží na rohu pražských ulic Nový Svět a Kapucínská a na programu má tři divadelní kusy.
Po Šesti tanečních hodinách v šesti týdnech se na červencový repertoár dostává Sam Shepard a jeho Láskou posedlí (režie Janusz Klimsza). Na Letní scéně má inscenace premiéru, v kamenném Ungeltu si ji odbyla v květnu. Hra si vysloužila nominaci na Pulitzerovu cenu a objevila se také ve filmové podobě. Na filmovém plátně se pod režijním vedením Roberta Altmana a po boku Kim Basingerové objevil i sám Shepard. Letní obsazení je určitě divácky dostatečně atraktivní: Vilma Cibulková, Miroslav Etzler, Ladislav Mrkvička v alternaci s Martinem Štěpánkem a Vilémem Udatným. V srpnu pak Láskou posedlé vystřídá Ledňáček – o dávné lásce po padesáti letech s Alenou Vránovou, Petrem Kostkou a Františkem Němcem. Stejně tak jako je jistou režisérskou zárukou Klimsza, stojí za Ledňáčkem jako režisér Ladislav Smoček.
Letní scéna Divadla Ungelt (Malá Štupartská 1, Praha 1) Láskou posedlí denně kromě nedělí do 2. 8., vždy ve 20.30.
Ledňáček denně kromě nedělí od 11. do 23. 8., vždy v 19.55.
Tosca na rakouském jezeře
Rakouský Bregenz Festival láká diváky na operu na jezeře. Na jezerním pódiu tentokrát uvádí Tosku Giacoma Pucciniho. Scéně dominuje obří oko, které se v průběhu festivalu stane také originálním filmovým plátnem. Ejzenštejnova Alexandra Něvského doprovodí naživo symfonický orchestr. Kdo dává před vodními atrakcemi přednost kamennému divadlu, může vidět Karla V. s hudbou Ernsta Kreneka nebo Buddenbrookovy podle novely Thomase Manna a v koprodukci s Theater in der Josefstadt. V rámci Crossculture organizátoři připravili program pro mladé od 14 do 26 let – mimo jiné jde o setkání s umělci nebo různě zaměřené workshopy. Několikrát denně se také diváci mohou s průvodcem dostat do zákulisí festivalu. Třeba se inspirují i domácí organizátoři festivalů nebo provozovatelé divadel a pochopí, že diváky už dávno nepřitahuje jen to, co je na scéně, ale také střeva a „know-how“ divadla. Bregenz Festival se slavnostně otevírá ve středu 23. 7. a pokračuje až do soboty 23. 8.
Obludárium
Novinka bratří Formanů Obludárium bude v Česku k vidění až v září na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni. Celý červenec je ale na programu festivalu Zomer van Antwerpen. Nedočkavci tedy mají možnost zaskočit si do Belgie a být oproti tuzemským návštěvníkům plzeňského festivalu ve výhodě. V Obludáriu se snoubí divadlo, kabaret a cirkus (do sekce cirkus Formany také zařadili antverpští dramaturgové) a je prý plné poezie a nostalgie. Příjemné je i to, že v Belgii je Obludárium k vidění za slušných osm eur. Formani hrají v Antverpách téměř denně až do čtvrtka 31. 7.
–jb–
film
Neuvěřitelný Hulk
Hulk, legendární komiksový hrdina ze stáje Marvel, se dočkal prvního filmového zpracování již v roce 2003. Tchajwanský žánrový chameleon Lee Ang obsadil do role Bruce Bannera/Hulka Erika Banu a celý velkofilm nepostavil na dávkách epické akce, ale na pokusu vykreslit psychologický profil superhrdiny trpícího traumaty a pocity viny. Za toto pojetí si Lee vysloužil od fanoušků komiksu poměrně ostrou kritiku, a netrvalo ani pět let a do kin se dostává zbrusu nové zpracování ságy o sympatickém vědci měnícím se v nezastavitelné zelené monstrum. Snímek Neuvěřitelný Hulk režíruje tentokrát Francouz Louis Letterier (Kurýr, Utržený ze řetězu), jehož jméno je zárukou zběsilé akce za jakýchkoliv podmínek. Divákům servíruje velkolepé scény plné dech beroucích vizuálních efektů: zatímco Leeho Anga zajímalo spíše nitro Bruce Bannera, Letterier se jednoznačně orientuje na destruktivní schopnosti zmutovaného Hulka. A to i přesto, že v ústřední roli se objevuje nadprůměrný herec Edward Norton (Klub rváčů, Kult hákového kříže), který má v zádech Liv Tylerovou, Tima Rotha a Roberta Downeyho juniora. Neuvěřitelný Hulk slibuje neuvěřitelnou porci adrenalinu zabalenou do formy komiksového blockbusteru.
Premiéra v ČR 17. 7.
–jj–
Zachyceno v síti Doc-Airu
Mezi dvěma hlavními filmovými svátky letošního léta, MFF v Karlových Varech a LFŠ v Uherském Hradišti, objevíte filmové novinky u nás leda na internetu. Na webovém portálu dokumentárního filmu doc-air.com v červenci nově najdete k přehrání či legálnímu stažení několik zajímavých snímků na pomezí dokumentu a experimentu. Jedním z nich je i stylizovaný dokument Petra Marka Láska shora (2002), který „je hravým a vtipným vyprávěním o putování Prokopa a Magdaleny za zatměním slunce“, ale především si pohrává se samotným médiem filmu. Slovenský režisér Mišo Suchý ve svém filmu Home Movie: Deník pro mého syna narozeného v Americe (2002) podává zprávu o emigraci, pocitech z návratů a cestě zpátky domů. Stejně tak snímek Kudy na východ: Záznamy z Vietnamu (1994) režisérky Lynne Sachsové tvoří spolu s filmy Státy nikoho a Vyšetřování plamene, které jsou také dostupné na Doc-Air, cyklus nazvaný Nejsem válečná fotografka (I am Not a War Photographer).
–kb–
hudba
Olomoucké kulturní léto
Každoroční cyklus koncertů letos uvádí mimo jiné společný koncert dvou osobností české hudby, které se dokázaly – každá v jiném žánru – prosadit v celosvětovém měřítku. Iva Bittová letos stihla odehrát řadu koncertů v Mexiku, Austrálii a Spojených státech, včetně vystoupení se Škampovým kvartetem v legendární newyorské Carnegie Hall. Na nejnovějším, loni vydaném CD Moravian Gems spolupracovala s pianistou Emilem Viklickým, kontrabasistou Georgem Mrazem a bubeníkem Lacem Troppem. Jde o jazzové album s folklorními kořeny, ale i zřetelnými přesahy do vážné hudby. Vynikající kontrabasista George Mraz, s nímž Bittová v Olomouci vystoupí, se narodil v Písku a absolvoval pražskou konzervatoř. V roce 1968 využil nabídky stipendia na proslulé bostonské Berklee School of Music. Téměř čtyřicet let tak patří ke špičkám moderního jazzu. Vystupoval a nahrával s desítkami hudebníků, kapel a orchestrů, například s Dizzym Gillespiem, Stanem Getzem, Herbiem Hancockem či Newyorským jazzovým kvartetem.
Nádvoří radnice (Horní náměstí, Olomouc), ve středu 16. 7. v 19.30.
Akustické fenomény
Acoustic Phenomenae jsou další z akcí, které připravila Ars Morta Universum, jednotka starající se o propagaci industriální hudby v Česku. Hvězdou večera bude perkusista, básník a nomád amerického původu Stefan Weisser 1951), který je milovníkům hudby znám především jako Z’ev, nahrává a vydává ale i pod značkami UNS, Magneet Bond a mnoha dalšími. Nadšený student bubenických technik z celého světa ovládá nejrůznější bicí nástroje od etnických až po ty vlastní výroby, skvěle si rozumí s kovovým odpadem a účastnil se britských počátků industriálního hnutí i vzedmutí newyorské scény no wave. Na koncertech většinou improvizuje na sestavu znějících objektů, jako jsou kovové trubky laděné zářezy či gongy, ve své diskografii má svéráznou operu i kovovou interpretaci kabaly. Dnes již žijící klasik a důkaz toho, že bicí improvizace nemusí vždy znamenat z rytmu vyhozené tápání dredatých bubínkářů. Program večera doplní dvě tuzemské položky. Pražský SWF je jednočlenným projektem, který se ve své početné, vlastním nákladem vydávané diskografii zabývá digitálním hlukem vzešlým z mikrosamplingu a možností syntezátorů. Podobně, na pečlivě připravených DVD-R zachází i s obrazovým materiálem. Nehostinná audiovizuální prostředí jsou překvapivě pohlcující a úrodnou krajinou pro asociace. Kotel 26 se pro změnu zhlédl v industriálu staré školy, se spoustou kovových bicích, jednoduchou elektronikou a tovární estetikou.
Bunkr Parukářka (Park Parukářka, Praha 3 – Žižkov), ve čtvrtek 17. 7. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Mnichovská secese 1892–1914
V mnichovské galerii Stuck probíhá objevná výstava tamějších secesionistů. Galerie se nachází ve vile, která patřila jednomu z nejvýznamnějších představitelů hnutí, a vystavovaná díla je tak možné vidět v kontextu vynikající secesní architektury, kterou si Franz von Stuck ve smyslu dobově aktuální myšlenky Gesamtkunstwerku sám navrhl. Stuck byl vedoucím duchem mnichovských secesionistů. Ti se oddělili od konzervativního uměleckého sdružení Künstlergenossenschaft již v roce 1892. Za cíl si kladli vytvářet výstavy instalačně modernější a přehlednější. Stylově zůstávala mnichovská secese sice ještě dost zakotvená v předchozí umělecké generaci, ale přínosem současné výstavy ve vile Stuck je i přehodnocení dříve obecně rozšířeného názoru, že měla pouze uměleckostrategické cíle. Na výstavě je možné nalézt obrazy, které vykazují avantgardní tendence, například Zápasníky od Maxe Slevogta z roku 1893. Na první mnichovské výstavě však byly zastoupeny i směry, které bychom označili za konzervativní – vystavoval tu i pražský sochař Josef Myslbek, který ostře odsoudil sochu Františka Bílka Orba je naší viny trest, vzniklou jen o rok dříve. Větší internacionalita byla hlavním cílem mnichovských secesionistů. Na jejich první výstavě roku 1893 bychom proto mohli nalézt i díla polských, italských či francouzských autorů. I ve výstavě vily Stuck, která nám připomíná tuto přelomovou událost evropských dějin umění, nalezneme místnost s obrazy francouzských krajinářů. Výstava Die Münchner Secession vzdává zasloužilý hold umělcům, kteří našli odvahu jako první nastoupit cestu k modernímu malířskému názoru a vytvořili podmínky pro velkolepý rozkvět pozdějšího mnichovského uměleckého života.
Museum Villa Stuck (Prinzregentenstr. 60, Mnichov), do 14. 9.
–db–
Šumavou Karla Klostermanna – fotografie z let 1875–1914
Jako jedna z poct k letošnímu Roku Karla Klostermanna (1848–1923) vychází třetí díl knižní trilogie historických, zvětšených a digitálně restaurovaných šumavských fotografií, které vybral a doprovodnými texty opatřil plzeňský publicista Zdeněk Roučka.
Autory snímků, jež k tomuto účelu poskytly jihočeské, západočeské i německé archivy, jsou jak průkopníci české fotografie Jindřich Eckert, František Fridrich, František Krátký, Ignác Kranzfelder, Josef Seidel, Josef Wolf, tak řada dalších, mnohdy i anonymních tvůrců. Celý knižní triptych (Tenkrát na Šumavě, Předválečnou Šumavou, Šumavou Karla Klostermanna) soustřeďuje na 750 snímků krajiny, obcí i jejich obyvatel a ve zdokumentování horské pohraniční oblasti nemá u nás obdobu. Souběžně s vydáním posledního svazku, nesoucího podtitul Obrazy 1875–1914, byla 3. 7. v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách zpřístupněna i výstava těchto nejstarších regionálních fotografií.
Muzeum Šumavy (Náměstí 140, Kašperské Hory), do 31. 10.
–vb–
televize
Sekretářka
Po návratu z psychiatrické léčebny se mladá a citlivá Lee zapíše do kursu psaní na stroji. Díky tomu si najde práci sekretářky u movitého právníka E. Edwarda Graye, který si brzy všimne, že Lee má na těle jizvy po zraněních, které si sama způsobila. I Edward má své tajné choutky – ovšem opačného druhu... Svérázný milostný příběh režiséra Stevena Shainberga vznikl podle stejnojmenné povídky Mary Gaigskillové.
Vypráví o dvou lidech, kteří sice mají své (nejen) sexuální úchylky, avšak vzájemně se mohou dokonale doplňovat, aniž by tím někomu škodili. Sekretářka je navzdory svému tématu velmi svěží film s decentním humorem; jeho originalita byla oceněna Zvláštní cenou poroty na Sundance Film Festival v roce 2002. ČT 2 snímek uvádí v rámci tradičního Amerického nezávislého léta.
ČT 2, ve čtvrtek 17. 7. ve 23.50.
Večer na téma HIV
V rámci celovečerního tématuw uvede ČT 2 několik dokumentů. Prvním z nich je dokument BBC Sirotci z Nkandly o dětech z afrických vesnic, které se musejí starat o své rodiče s diagnózou AIDS. Nkandla leží zhruba 120 kilometrů od jihoafrického Durbanu, její obyvatelé z kmene Zulu žijí v primitivních hliněných chatrčích a stejně jako v podobných afrických vesnicích je i zde místní komunita infikována virem HIV. „Nejhorší je vždy ráno, kdy se jdu s obavami podívat, zda otec ještě žije,“ říká třináctiletá Mbali, která tráví veškerý svůj čas starostí o domácnost a o sourozence. Dokument Červená stužka kolem mého domu od Portie Rankoanové z Jihoafrické republiky pojednává naproti tomu o matce a dceři s rozdílným přístupem k nákaze virem HIV. Snímek Chceme žít pak představuje ukrajinskou Oděsu, kde je zhruba každý desátý obyvatel HIV pozitivní. Radan Šprongl a Marek Vítek dostali jako jedni z mála povolení natáčet v místním stacionáři, kde své poslední dny prožívají lidé, u nichž se choroba rozvinula už do finálního stadia. Celovečerní cyklus zakončuje dokument Viktora Polesného z roku 1992 o situaci u nás, HIV pozitivní.
ČT 2, v neděli 20. 7. ve 20.00.
Bojovník
Jedna z dalších rolí tvrdých samotářů Alaina Delona, jenž je zároveň scenáristou a režisérem snímku. „V kapse mám 1000 franků, na sobě šaty starý deset let, ale něco mi říká, že mám vydržet...“ – to jsou slova hlavního hrdiny filmu Bojovník Jacquese Darnayho, kterému soud vyměřil patnáct let za přepadení klenotnictví, při němž zmizely diamanty v hodnotě čtyř milionů franků. Policie tuší a podsvětí ví, že Darnay zločin neprovedl.
Nicméně diamanty chtějí všichni…
ČT 1, v pondělí 21. 7. ve 22.05.
Německo v roce nula
Po filmu Řím, otevřené město natočil přední představitel italského poválečného neorealismu Roberto Rossellini povídkový snímek Paisá (1946) o osvobozovacích bojích v různých částech Itálie.
Německo v roce nula (1948) je pak posledním z trojice Rosselliniho filmů, označovaných za vrcholná díla italského neorealismu a zabývajících se válečným traumatem. Tentokrát ovšem v zemi „okupanta“, v autentických reáliích rozbombardovaného Berlína, s téměř dokumentaristickou kamerou, neherci a natáčením v plenéru. Nejde však jen o popis devastace a marnosti, šmelinářství a úplatkářství či boje o přežití, ale i o snahu upozornit na situaci německých dětí, které vinu za válku nenesou...
ČT 2, ve středu 23. 7. v 00.00.
–kb–
rozhlas
Extrakty romantismu
Před 205 lety se narodil Hector Berlioz, zakladatel moderní programní hudby, inspirátor Lisztův i Wagnerův. Jeho skladby, spojující novodobou techniku příznačných motivů s plasticky propracovanou afektivitou, nám budou členit pondělní čas: Fantastická symfonie (1830), vyprávějící o zamilovaném umělci – vrahovi ze žárlivosti, popraveném a tančícím s přízraky, nás rozdivočí po půlnoci. Kompenzací budou polední Letní noci, cyklus 6 písní na texty Theophila Gautiera. Večer bude náležet Dramatické symfonii Romeo a Julie se sólovými hlasy a smíšeným sborem. A v neděli zazní monumentální Rekviem, svou podstatou neliturgické – napsané ke smuteční slavnosti za oběti revoluce z roku 1830. Allons enfants…!
ČRo 4 – D dur, v pondělí 21. 7. v 1.29, 12.43, 20.01 a v neděli 27. 7. v 8.00.
Barbíny
Iva Volánková (1964) je herečka a dramatička. Prošla Dětským studiem Divadla na provázku, amatérským divadlem poezie Nepojízdná housenka, v roce 1984 zakotvila v HaDivadle. Třikrát získala Cenu Alfréda Radoka (za hry Všichni svatí, Trilogie Minach a Stísněni). Valerie Schulzová pro rozhlas upravila a zrežírovala Volánkové text Barbíny (2005). Podle dostupných informací se jedná přímo o „tsunami ženství“, pojednávající o „prvorozených dcerách dávných sufražetek, ženách mladých, ambiciózních, krásných, dokonalých, studených a in“. Obsazení: Kateřina Maděričová, Natálie Drabiščáková, Magdalena Sidonová a Petr Čtvrtníček (v roli Karla G.). Hudbu složil Petr Kofroň.
ČRo 3 – Vltava, v úterý 22. 7. ve 21.30.
Kalvárie
Ivo Vodseďálek (1931) vstoupil do literatury v sedmnácti letech, jako blízký souputník Egona Bondyho a Jany Krejcarové. Záhy se stal jedním z kmenových autorů samizdatové edice Půlnoc. Většina z těch, kterým jeho jméno něco říká, si patrně vybaví jeho (krypto-vtipnou) Trapnou poezii, výraz uhranutí „mírumilovnou debilitou“ dobového optimismu. Zasvěcenější však vědí, že je též autorem působivých, až mrazivě strohých próz. Dvě povídky, vzniklé v první polovině 50. let, byly vydány před čtyřmi lety. První z nich, autenticky dekadentní vyprávění citově vyhořelého mladíka, bez sebemenší známky patosu reflektujícího vlastní – a v druhém plánu i společenskou – situaci, připravili Marek Horoščák, režisérka Eva Řehořová a herec Igor Bareš jako čtyřdílné rozhlasové čtení.
ČRo 3 – Vltava, od soboty 26. 7., vždy v 18.30.
Příjemně mrazivá drobnost
K mladým „very british“ novomanželům, trávícím líbánky ve starobylém Norimberku, se připojí cynický americký dobrodruh. Na společné procházce omylem zabije černé kočce kotě. Jeho omluva „promiň, nešťastná náhoda“ matku kotěte neuspokojí. Hádejte, co se děje dál (ve věžním muzeu tortury)! Anebo se seznamte s povídkou Indiánská žena od Brama Stokera, autora proslulého ománu Drákula.
ČRo 3 – Vltava, v neděli 27. 7. v 11.30.
–mc–
db – David Bareš / jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / kb – Kamila Boháčková / kk – Karel Kouba / mc – Miloslav Caňko / pf – Petr Ferenc / pev – Petr Vaňous / vb – Věra Becková