V Praze se odehrává festival světového pouličního výtvarného umění Names. Nová díla vznikají především v okolí Vysočan, v galerii Trafačka bude výstava a diskuse o graffiti a spol. Otázky, které pravděpodobně zazní v sálech či na ulici, jsme položili umělcům i odborníkům.
1.
Jaký je rozdíl mezi street artem a graffiti?
2.
Můžete popsat hranici mezi street artem či graffiti jako uměleckým dílem a vandalismem?
3.
Proč lidé tvoří na ulici?
4.
Je česká výtvarná pouliční scéna ohrožena komercí?
Jiří Sopko, rektor AVU
1. Graffiti je převážně na zdech, street art chápu jako cokoliv – divadlo, vystrčení holého zadku na ulici, dneska to může být všechno.
2. Záleží na tom, jestli takové umění pohoršuje či ničí cizí majetek, ale vždycky to je dané subjektivním pohledem toho, kdo danou věc posuzuje.
3. Existuje spousta důvodů, jde o směs exhibicionismu, snahy zveřejnit vlastní pohled na svět, pocity vzrušení, adrenalin.
4. Ano, je ohrožena. Všechno se nakonec zkomercializuje, takový je svět…
PASTA
1. Graffiti není pro většinu lidí tak srozumitelné jako street art. Lidi se bojí věcí, kterým nerozumějí, stresuje je to. Ono je to vlastně tak dobře. Graffiti je kultura sama pro sebe a je nereálné chtít po někom, kdo se tomu nevěnuje, aby pochopil krásu kvalitního tagu nebo throwupu. Street art je srozumitelnější a líbivější, některé techniky, jako samolepky a plakáty, nejsou tak invazivní a lidé je víc tolerují. Je vlastně hrozně vtipné se o tom takhle bavit, ale je to realita.
2. To nelze. Graffiti je prostě graffiti, nejde nacpat do žádné další škatulky. Pokud se chcete bavit o vandalismu v souvislosti s graffiti, pak jeho pravý význam nenaplňuje. Jde spíš o vizuální vandalismus. O street artu se můžeme bavit jako o umění, které většinou využívá veřejný prostor.
3. V průběhu let se důvody mění. Co zůstává, je naprostá přirozenost, až pudová zakořeněnost takové práce. Veřejný prostor je hřiště, člověk v něm hledá to správné místo, nachází jej a realizuje. Je to zábavný proces.
4. Hodně velkých firem by chtělo využít graffiti/street artu ve svůj prospěch. Jejich manageři ale naprosto nechápou souvislosti, takže většina jejich snažení vyzní směšně. Proto se nebojím, že by se něco takového stalo.
Dušan Brozman, historik a teoretik umění
1. Nevím: zřejmě je graffiti způsobem malování anebo kreslení na stěny ve veřejném prostoru a street art by mohl obsahovat i další formy vyjadřování se výtvarným způsobem v tomto prostoru.
2. Vandalismus je podle Nového akademického slovníku cizích slov „surové, barbarské, vandalské ničení“. Umělecké dílo zase, také dle definice, nemůže být vandalismem. A tak dochází ke konfliktu v posuzování, co je co. Uvidíme, jak si s tím budoucnost poradí. Jasno má jen legislativa.
3. Aby jejich práce byla viditelná v každodenním životě, v prostoru, v němž se všichni pohybujeme, mimo prahy galerií.
4. Všichni jsme jí ohroženi.
Lenka Lindaurová, výtvarná kritička
1. Street art zahrnuje graffiti, graffiti je jakási podmnožina různých forem umění ulice.
2. Tato hranice je velmi choulostivá. Hodnocení, co se ocitne na té či oné straně, je rozhodně dost subjektivní. Neplatí žádná obecná kritéria, žádné definice. Je to otázkou citu autora, do jakého prostředí zasáhne a proč.
3. Protože chtějí být nezávislí na institucích a na tom, co instituce jako umění legitimují.
4. Nemyslím si. Pokud se nezačnou vyvíjet nové strategie ze strany komerčních subjektů, které by mohly narušit svým zásahem nezávislost street artu. Ovšem něco jako festival street artu se mi už z podstaty zdá jako blbost a vykročení vstříc byznysu.
Jiří David, umělec a vedoucí intermediálního a konceptuálního ateliéru VŠUP Praha
1. Nedávám za to ruku do ohně, neboť nestuduji detailně ony rozdíly (asi se dají najít všude na netu), ale domnívam se, že street art je (měl by být) silněji angažovaný, prostě aktivističtější než do sebe poněkud zahleděnější (estetizované) graffiti.
2. Vlastníci domů (majetku), pokud nejsou nějak zvlášť kulturně osvícení, budou zcela jistě jakékoli tyto projevy považovat a priori za vandalství (docela pochopitelně a jistě i právem). Těžko si například představit nasprejovaný Karlštejn či sochu od M. Brauna. Poslanecká auta by mi nevadila... Jiným budovám (průmyslovým atd.) by to však mohlo v rámci graffiti docela slušet. A street art, ten se neptá po vkusu a vhodnosti, popřel by se.
3. Těžko říci, někteří se asi rádi v rámci své komunity „blýsknou“ svým umem, momentem nečekanosti i jistým rysem vzájemného exhibicionismu (úměrně k množství adrenalinu, často však více testosteronu). Jiní nesnášejí uzavřené prostory pro „vysoké“ umění a lidi kolem těchto dispozic. Cítí se tak svobodnějšími, nezávislejšími. Kašlou na pracně vybudovávaná kritéria, měřítka hodnot a smyslu současného umění. Za což však paradoxně mnozí (většina?!) platí přemírou eklekticismu, nepůvodnosti či dokonce trapnosti (čest výjimkám).
4. Nevím, pokud není – a asi ještě tolik není –, tak bude, ale teprve až se zdejší provoz umění dokáže obecně vyrovnat se skutečnými kvalitativními měřítky v umění (nikoli jen v rámci smutného kamarádšoftu nebo slabošsky účelových pseudokonstrukcí při přepisu autentické paměti našeho umění).