literatura
Až nadejde čas
Dánský spisovatel Peter Høeg (A2 č. 47/2006) je oblíbený pro přesný a působivý jazyk, který jeho strhujícím příběhům dodává umělecké přesvědčivosti. Ve svých románech zaujímá kritické postoje ke státním institucím a společenským otázkám a patří tak k oněm nemnoha literátům, kteří dovedou dostat literaturu na přední stránky novin. V románu Až nadejde čas líčí poměry na soukromé škole v Kodani, vycházeje přitom ze svých dětských zážitků, a upozorňuje na tuhý a autoritativní režim, který začátkem 70. let ovládal dánské výchovné ústavy. Høeg svým románem z roku 1993 vyvolal veřejné diskuse, když se dotkl přesvědčení většiny Dánů o tom, že jejich školství je lidské a laskavé. Knihu uvede Robert Novotný, který se překládání Høegových románů věnuje soustavně (naposledy vyšel jeho překlad románu Cit slečny Smilly pro sníh, 2007).
Café Nordica (Zlatnická 10, Praha 1), ve čtvrtek 31. 1. v 18.30.
Máte své básníky!
Mladá generace českých básníků se hlásí o slovo v Kavárně Musea Karlova mostu, která se zvolna profiluje jako další místo, kde se odehrávají literární pořady hodné pozornosti. Petr Borkovec uvede společné čtení čtyř autorů, kteří na sebe v poslední době upozornili svými debuty: Jonáš Hájek obdržel loni Cenu Jiřího Ortena za sbírku Suť; Marek Šindelka v roce 2006 za Strychnin a jiné básně; sbírka Paměť vody Ladislava Puršla vyšla roku 2004 a Jakub Řehák svou prvotinu chystá.
Kavárna Musea Karlova mostu (Křižovnické náměstí 3, Praha 1), ve čtvrtek 31. 1. v 19.00.
Grafické básně aneb Autoportrét psacího stroje
Nová sbírka divadelního režiséra, pedagoga a básníka Miloše Horanského navazuje na tradici experimentální či vizuální poezie, která byla nejživější v době totality (J. Kolář, V. Havel). Přetisky textů obohacených významem, který dává jejich sestavení na papíře, a psaných, či spíše „kreslených“ psacím strojem v letech 1968–78 se ve sbírce, kterou autor pokřtí, stávají svébytným výtvarným dílem.
Viola (Národní třída 7, Praha 1), v sobotu 2. 2. v 17.00.
–pa–
divadlo
Prolomit vlny
O síle víry a sebeobětování vypráví příběh ze skotského venkova sedmdesátých let: Jan, totálně ochrnutý manžel hluboce věřící Bess, nesnese pomyšlení, že se už nikdy nebude moci milovat se svou ženou, a přesvědčí ji, aby spala s jinými muži. To je základní zápletka tříhodinového filmu Larse von Triera, oceněného nejen Velkou cenou poroty v Cannes. Převádění filmové klasiky do divadelní podoby má u Bezručů v Ostravě dobrou tradici – úspěšná Zběsilost v srdci měla derniéru v prosince loňského roku. Prolomit vlny v režijní úpravě a výpravě Andrého Hübner-Ochodla má v Divadle Petra Bezruče (třída 28. října 120, Ostrava) premiéru v pátek 1. 2. a první reprízu v úterý 5. 1., vždy v 19.00.
–ah–
Famiglia
Autorská inscenace z časů, kdy se ještě Činoherní studio nemuselo bát ztráty své samostatnosti a tvůrčí nezávislosti – která byla léta budovaná, těžce udržovaná a je hlavním rysem jeho téměř čtyřicetileté historie –, nese podtitul Questa guerra è cosa nostra / Tohle je naše věc. Divadelní krimipříběh z newyorského podsvětí z roku 1930, doby hospodářské krize a prohibice, líčí hrozící konec jednoho mafiánského gangu. Konec však hrozí především Činohernímu studiu, o jehož současnosti si můžete přečíst na s. 5 tohoto čísla. Klasickou gangsterku, již napsali dramaturgové Johana Součková a Vladimír Čepek a režíroval Filip Nuckolls, hrají v Činoherním studiu (Varšavská 767, Ústí nad Labem) v úterý 5. 2. v 19.00.
–vmk–
Trialog
Brněnské Národní divadlo pořádá již 16. ročník festivalu českých národních divadel Trialog. Divadla však budou zastoupena čtyři: trojici českých doplní Slovenské národní divadlo s Čičvákovou inscenací hry Friedricha Schillera Úklady a láska. Národní divadlo moravskoslezské do Brna přiveze hru současnější – Matku J. A. Pitínského v režii Radovana Lipuse. Pitínský bude na festivalu zastoupen i jako režisér – podepsaný je pod inscenací podle Němcové Babičky z pražského Národního divadla. Královnou Margot, inscenací hostitelského souboru, se pak jako režisér poprvé uvede nový umělecký šéf divadla Zdenek Plachý. Mahenova činohra (Rooseveltova 17, Brno), od úterý 5. 2. do pátku 8. 2., vždy v 19.00.
–jip–
film
Občan Havel
Časosběrný dokument o Václavu Havlovi sleduje bývalého českého prezidenta po dlouhých třináct let, od roku 1992 do roku 2005. Na začátku byla dohoda mezi tehdejším prezidentem a dokumentaristou Pavlem Kouteckým (Hledači pevného bodu), díky níž dostal Koutecký výhradní právo snímat Havla v nejrůznějších situacích, odehrávajících se jak na veřejnosti, tak v soukromí. Celkem se natočilo 45 hodin filmového materiálu, z něhož se do filmu dostaly nakonec dvě hodiny, plné raritních, nikdy nezveřejněných záběrů. Ty nabízejí nový pohled na Havlovu osobnost, v mnohých směrech odlišný od léta budovaného mediálního obrazu prvního porevolučního prezidenta. Ve filmu se tak objevuje Havlova recitace Stříbrného větru, nalévání becherovky Miloši Zemanovi, obligátní setkání se skupinou Rolling Stones či „nehavlovské“ nadávání na špatně padnoucí košile. Pavel Koutecký se uvedení svého životního díla bohužel nedožil (tragicky zahynul v dubnu roku 2006), film proto sestříhal a dokončil Miroslav Janek. Světová premiéra proběhne na letošním Berlinale v Berlíně.
Premiéra 31. 1.
–jj–
Zabíječ ovcí
Národní filmový archiv v lednu zakoupil do kinodistribuce už druhý, nepříliš známý snímek ze 70. let. Po Herzogově díle Každý pro sebe a Bůh proti všem se nyní jedná o americký nezávislý film scenáristy a režiséra Charlese Burnetta z roku 1977 Zabíječ ovcí (Sheep Killer), jenž nemá tradiční příběh a díky své uvolněné struktuře balancuje na pomezí amatérského snímku, přičemž zachycuje výjevy z všedního života rodiny Wattsových neobvykle bezprostředně a svobodně. Snímek bude k vidění krom jiného v archivním kině Ponrepo (Bartolomějská 11, Praha 1).
Premiéra 5. 2.
–kb–
Jeden svět online
U příležitosti 10. výročí festivalu Jeden svět, jenž je letos zasvěcen Aun Schan Su Ťij, nositelce Nobelovy ceny míru, a lidem v Barmě, utlačovaným brutálním vojenským režimem, nabízí festivalový speciál ceskatelevize.cz/jedensvet 9 nejlepších filmů předchozích festivalových ročníků zdarma online. Od 7. 1. až do začátku festivalu se na tomto portálu postupně objevuje každý týden v pondělí přesně v 8.00 jeden dokument. Dosud na stránkách přibyly tyto dokumenty: Strach (Strach, Bělorusko, 1998) o technologiích strachu, kterými si běloruský režim udržuje moc, Evangelium podle Papuánců (The Gospel According to the Papouans, Francie, 1999) o adventistech, Diplomat (The Diplomat, Austrálie, 2000) o nositeli Nobelovy ceny míru Josém Ramosu Hortovi, jenž vedl boj za nezávislost Východního Timoru, a Je to můj život (It’s My Life, JAR, 2001) o příběhu Jihoafričana Zackieho, který se rozhodl přestat brát léky do té doby, než budou dostupné každému. Od 3. 2. bude navíc k vidění dokument Choropampa – cena zlata (Choropampa, El precio de oro, Peru, 2002) o tom, jak globalizovaný průmysl neprospívá zdraví lidí v oblasti dolů. Od 10. 2. přibude na stránky Konzum (Surpluss, Švédsko, 2003) o nezdravosti stravování ve fastfoodech typu McDonald’s, od 17. 2. Bunso – nejmladší vězeň (Bunso – The Youngest, Filipíny, 2004) o dětských vězních odpykávajících si tresty v drsných podmínkách věznic pro dospělé. Od 24. 2. se zpřístupní dokument Milý muslime (Lieber Muslim, Německo/Polsko, 2005) z prostředí současné Čečny a nakonec od 2. 3. film Most přes Wadi (Gesher Al-Havadi, Izrael, 2007) o bilingvní a národnostně smíšené škole Židů a Arabů.
ceskatelevize.cz/jedensvet, od 7. 1. do 2. 3.
Festival Jeden svět, Praha, od 5. 3. do 13. 3.
–kb–
hudba
Brněnská alternativa v Lounech
Společný koncert ustavující a současné generace brněnské alternativní hudby. Kytarista, textař a zpěvák Vladimír Václavek spoluzaložil většinu souborů, které definovaly neopakovatelný zvuk nezávislého rocku moravské metropole: Dunaj, E, Rale, s Ivou Bittovou vytvořil jedinečné dvojalbum Bílé inferno, v poslední době se hudebně sblížil s talentovaným bubeníkem (a zajímavým vokalistou) s jazzovým zázemím Milošem Dvořáčkem, jehož radostná hudebnost je v doplňujícím se kontrastu s Václavkovým hloubavým folkovým minimalismem. Společné album Život je pulsující píseň vyšlo v loňském roce. Trojice Květy má za sebou dvě desky bizarních příběhů a netradičního, elektroakustického nástrojového obsazení. Brněnské hudební střídání stráží prezentují například veršem: „Nedalo se vydržet na Kokoliově čtení…“ Přesto své mistry ctí.
Vrchlického divadlo (Osvoboditelů 411, Louny), ve středu 30. 1. v 19.00.
Falešný Nathan?
Britský producent a tvůrce elektronické taneční hudby Nathan Fake sice ke svému hudebnímu vyjádření využívá především počítač, jeho tvorba ale skýtá mnohem více odstínů, než by vzhledem k žánrovému určení bylo obvyklé. Fake není dítětem velkoměsta a jeho hudba v sobě nenese urbánní hektičnost, naopak je prodchnuta atmosférou přírody a starých zašlých časů. Album Drowning In a Sea Of Love získalo druhé místo v anketě odborného časopisu Mixmag o desku roku 2006. V rámci večera EuroConnections se na pódiu objeví také moravský laptopový projekt Sonority.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), ve středu 30. 1. v 19.30.
Jazzový dezert ve vinárně
Stále populárnější pražské jazzové sexteto nedávno vydalo druhou desku, kterou smíchalo ve Švédsku. Nic překvapivého, i název skupiny je švédský a znamená „jazzový zákusek“. V tomto dezertu se setkávají chuti jazzu, funky, blues i latinskoamerických rytmů. Albová novinka skupiny, která si již vyzkoušela spolupráci s Českým národním symfonickým orchestrem i tvorbu filmové hudby, je na rozdíl od debutu zcela autorská.
Dům umění – vinárna U Přemka (Pekařská 12, Opava), ve čtvrtek 31. 1. ve 20.00.
Integrovaný Vladimír Hirsch
Skladatel Vladimír Hirsch je díky svému členství ve skupinách Skrol a Aghiatrias spojen především s industriální scénou, i když jeho hudba, využívající syntezátory, samply a nehudební ruchy, těží spíše z rozmáchlého romantismu přelomu minulého a předminulého století – ve svém portfoliu má mše i symfonie. Jeho tvorba, kterou označuje za „integrovanou hudbu“, je plná velkých gest i emocí. Na rozdíl od většiny představitelů odnože industriální hudby zvané neo-classical, je Hirsch teoreticky a řemeslně skvěle vybaven a schopen složitějších forem. Jak se zdá, stal se kolem padesátky hojně vydávaným umělcem na českých i zahraničních značkách.
Skutečnost (Francouzská 76, Praha 2), v pátek 1. 2. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Dveře
Galerie umění Karlovy Vary (Goethova stezka 6) připravila ve spolupráci s Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně výstavu malíře Petra Veselého (1953). Autor patří mezi mladší brněnskou vrstvu střední generace. V letech 1973–79 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, speciální ateliér krajinářského a figurálního malířství (prof. Jan Smetna). Od roku 2002 vede malířský ateliér na brněnské FaVU VUT. Malířský a kresebný jazyk Petra Veselého je neokázalý, neefektní, dalo by se říci skromný. Staví na formální nenápadnosti, s kterou zkoumá a analyzuje vnímanou realitu prostřednictvím banálních předmětů. Pracuje většinou monochromně (celá paleta měkkých šedí) nebo v barevném dvojakordu (šeď a červeň). Rád malbou pokrývá různě velké desky (sololit, dřevotříska). Vlastním procesem nejprve dematerializuje pojednávaný předmět, aby ho posléze převedl do jiného, zpravidla časového kontextu. Karlovarskou výstavu, nazvanou prostě Dveře, kterou kurátorsky připravil Zbyněk Sedláček, lze navštívit do 2. 3.
NIGDO
Jméno Ivana Voseckého (1963) si návštěvníci výstav spojují především s malířskými a prostorovými experimenty. Solitérní umělec působí na české umělecké scéně od 90. let. Vytváří mnohdy provokující obrazy, navazující na postupy postmoderny a transavantgardy 80. let, s laděním do našich místních reálií a kontextů. Výsledné realizace se podle zaměření pohybují v oblastech existenciální (sebe)reflexe, sociální sondy, anketního průzkumu, sarkastické satiry až po politická kvazigesta. „Ateliér Ivana Voseckého je laboratoří bezmoci,“ komentuje umělcovo dílo vydavatel Divusu Ivan Mečl. A na jiném místě pokračuje: „Ivan Vosecký, jak sám i tvrdí, je dělníkem umění. Dává pozor na to, aby se celá stavba nezbořila, a snaží se nevyrábět zmetky.“ Projekt nazvaný zkomoleně NIGDO představuje velkoformátové obrazy se skromným poselstvím pro toho, kdo jej hledá a najde. Projekt lze zhlédnout v Karlín Studios (Křižíkova 34, Praha 8) do 10. 2.
–pev–
televize
Na východ od ráje
Adaptace poslední třetiny stejnojmenného románu Johna Steinbecka patří nejen mezi nejlepší díla režiséra Elii Kazana, ale dala také poprvé mladému Jamesi Deanovi velkou filmovou roli. Děj se zaměřuje na vztah mezi dvěma bratry Aronem a Calem, jejich otcem Adamem a poté i Aronovou snoubenkou Abrou. Bratři vyrůstali bez matky a pod přísnou a křesťanskou výchovou otce, ale zatímco z Arona se stal slušný muž, Cal jen stěží dokáže potlačit své emoce, prudkost a nespoutanost. Abra, kterou si přivede domů Aron, postupně začne ke Calovi nacházet cestu, neboť cítí, že mají mnoho společného. Cal se může jevit svému otci jako nevychovaný mladík, stejně tak však může být jen odrazem jeho pokřiveného pohledu na Bibli a puritánského vnímání světa. Otázkou je, zda k sobě někdy naleznou cestu. Film variuje starý biblický příběh Kaina a Abela a důležitou roli v něm hraje téma otce a syna i zapuzení a smíření. James Dean postavou Cala symbolizuje všemi odmítaného „rebela“ a předznamenává tak i své budoucí role. Film byl oceněn za herecké výkony na MFF v Cannes v roce 1955.
ČT2, v neděli 3. 2. v 16.30.
Danny Rose z Brodwaye
V jedné z newyorských restaurací se sejde šestice komiků a vyprávějí si úsměvné historky z vlastního profesního života. V centru se nachází agent Danny Rose (Woody Allen), ztělesnění vratkých a místy světlých chvil, především však proher. Ačkoliv ho klienti vždy opustí, jakmile nabudou sebevědomí a úspěchu, nepřestává jim věřit. Danny Rose se s upřímnou dobrosrdečností obětuje vždy znovu a znovu. Nyní zastupuje (očividně) beznadějná „čísla“ varieté – jednonohého stepaře, slepého xylofonistu, špatného břichomluvce a virtuosku ve hře na skleničky. Allenův nepříliš známý snímek z poloviny 80. let s mimořádnou lehkostí symbolizuje světla a stíny showbusinessu. Současně vzdává uctivý hold všem kabaretům, varietním umělcům a utahuje si z mafiánských filmů. Za snímek Danny Rose z Brodwaye, patřící mezi Allenova nostalgičtější díla, si režisér odnesl filmovou cenu BAFTA za nejlepší scénář a byl za něj, stejně jako za režii, nominován na Oscara. Se smutnoveselou atmosférou příběhu kongeniálně souzní černobílá kamera Gordona Willise, podepsaného pod snímáním několika Allenových filmů, ale i třeba trilogie Kmotr.
ČT2, v pondělí 4. 2. v 00.10.
Sex a Lucía
Jméno Julia Medema může být povědomé i těm, kdo nemají obšírné znalosti o španělském filmu. Vystudovaný psychiatr začal promlouvat kinematografickým jazykem ještě coby teenager. Čtrnáct let se věnoval krátkometrážní tvorbě a v roce 1992 debutoval celovečerním dramatem Krávy. Ten nejenže přesvědčil mezinárodní kritiku o jeho mimořádném talentu, ale také předestřel, kudy se bude po tematické i stylové cestě ubírat. Láska, která je mnohdy až dětsky bezbranná, stejně jako ochotná se bezvýhradně (sebe)obětovat, prostupuje mileneckými vztahy napříč celou Medemovou tvorbu a nejinak je tomu i v jeho nejznámějším snímku Sex a Lucía. Režisér v něm rozkrývá tajemství jedné letní noci. Minulost rozetne běh přítomnosti a hranice mezi tím, co bylo, je a co by si postavy přály. Narativní struktura připomíná labyrint, ústřední čtveřice postav do něj vchází stejným otvorem, ale cesty se rozcházejí, každá z nich symbolizuje jiné místo a jiný čas. Nakonec se však dostanou všechny do jediného bodu – středu tragédie či štěstí. Láska je tu postavám – stejně jako samotná interpretace filmu divákům – na dotek, v těsné blízkosti, ale stále daleko…
ČT2, ve středu 6. 2. ve 24.30.
–lg–
rozhlas
Lotyšská próza
Do literatury vstoupila lotyšská prozaička Nora Ikstena počátkem 90. let dvěma sbírkami povídek, po nichž následovaly dva romány s tematikou ženské lásky. Autorka se v nich zabývá lotyšskou historií, ovšem nazírá ji pohledem očima žen několika generací. Ženy jsou také hrdinkami sbírky povídek s názvem Životní příběhy. Jsou to ale ženy současnosti, které prožívají životní radosti, zvraty i strasti, často s až překvapivě drsným znázorněním reality. Povídku Naďa z této sbírky si budete moci poslechnout v rozhlasové úpravě.
ČRo 3 – Vltava, ve čtvrtek 31. 1. v 16.00.
Výročí komunistů, estébáků a hrdinů
Pravidelný cyklus Příběhy 20. století připomene výročí únorového převratu roku 1948. V tehdejším Československu začal čtyřicetiletý komunistický teror, který má na svědomí jen za prvních patnáct let 242 lidí popravených za politické trestné činy, 174 lidí zastřelených při pokusu o přechod čs. hranic, 88 lidí usmrcených v elektrických drátěných zátarasech na státní hranici, statisíce lidí uvězněných za politické trestné činy, miliony lidí okradených o majetek. Únor 1948, komunisty označovaný za „vítězný“, znamenal pro každého člověka fatální zlom a osobní rozhodnutí. Každou neděli přinese cyklus příběh lidí, kteří se nějakým způsobem rozhodli. Jako první, v neděli 3. 2. v 10.05, vyslechnete dokument Únor 48 jako překvapení, následující týdny ve stejnou dobu autoři předloží různé pohledy na zásadní rok, které odhalí, jak se z hrdinů stávají konfidenti (10. 2.), přinesou příběhy řadových komunistů (17. 2.) a končit se bude výzvou „Hrdinové do zbraně“ (24. 2).
Rádio Česko, každou neděli celý únor od 3. 2., vždy v 10.05.
Rozhlas v telefonu
Český rozhlas 4 - Radio Wave spouští vizualizaci rozhlasového vysílání v mobilních telefonech. Podobnou službu svým posluchačům, pro něž audiální zážitek není dost, nabízí v zahraničí například BBC nebo DeutschlandRadio Kultur. Od nynějška si budou moci majitelé adekvátně vybavených přístrojů své oblíbené (v případě této stanice hlavně hudební) pořady také řádně prohlédnout. Rozhlas to považuje za nový krok k digitalizaci, tradicionalistům to možná připomene televizi…
–ml–
Rádio pohádkové
Pohádková tvorba se v pozemně vysílaných rádiích téměř nevyskytuje. Výjimkou je snad jen třináctá hodina na stanici ČRo Praha, kde můžeme v sobotu slyšet hru pro mládež a v neděli právě pohádku. Této mezery na rozhlasovém trhu si všimla skupina AB radio, která provozuje několik žánrových rádií na internetu. Na Radiu Pohádka (abradio.cz/radio/pohadka) můžete 24 hodin denně poslouchat proud mluveného slova pro děti a mládež. Kromě krátkých večerníčkových příběhů (Kocour Modroočko, Radovanovy radovánky, Krteček nebo Hurvínek) tu uslyšíte i delší texty a především ve večerních hodinách hry pro mládež (Staré pověsti české, Osada Havranů, Kytice, Sherlock Holmes nebo Bible). Nevýhodou je skrovný katalog, takže se pohádky často opakují.
–jgr–
ah – Anna Hejmová / jgr – Jiří G. Růžička / jip – Jitka Páleníková / jj – Jan Jílek / kb – Kamila Boháčková / lg – Lukáš Gregor / ml – Marta Ljubková / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / pf – Petr Ferenc / vmk – Veronika Musilová Kyrianová