literatura
Kniha o avantgardách
Avantgardní hnutí jsou v dnešní době přitažlivým tématem pro laické zájemce o umění i pro profesionální badatele. Vladimír Papoušek z Jihočeské univerzity, k jehož nejznámějším pracím patří Existencialisté (2005), přichází se souborem studií Gravitace avantgard. Autor zkoumá české literární texty první poloviny 20. století a sleduje, jak se v domácím prostředí adaptovaly myšlenky iniciátorů původních avantgardních hnutí. Věnuje se tak mimo jiné dílu Marcela Duchampa, Teigeho interpretaci dadaismu, poetistické próze, tvorbě Bohuslava Brouka nebo Jindřicha Chalupeckého. Jeho analýzy se původním způsobem pokoušejí o revizi převládajících pojetí avantgardního umění, představované například Teigeho teoretickými statěmi.
Literární kavárna Knihkupectví Academia (Václavské náměstí 34, I. poschodí, Praha 1), ve čtvrtek 7. 2. v 17.00.
S Milošem Urbanem
Mystifikátor, literární konstruktér se zálibou v obscénních literárních postavách a dokonce autor nového žánru „neolitfak“ (Nová literatura faktu) Miloš Urban patří k spisovatelům, kteří rozdělují publikum na příznivce a odmítající. Jeho poslední kniha, sbírka dovedně dramatizovaných a gradujících povídek Mrtvý holky, bude uvedena v projektu scénických čtení Listování. Rozhovor s autorem povede publicistka Kateřina Jonášová.
Divadlo Dobeška (Jasná I, Praha 4), ve čtvrtek 7. 2. v 19.30.
Host večera Milan Děžinský
Mladý básník, jehož sbírka Slovník noci (2004) byla nominována na Magnesii Literu, bude číst z nové knihy meditativní lyriky Přízraky, kterou doprovodil doslovem Jan Štolba. Děžinského verše postihují jevy, které vznikají „hašteřivostí“ světla a stínu. Pořad internetového magazínu Totem uvádí Jakub Řehák.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v pátek 8. 2. ve 20.00.
–pa–
Arnošt Lustig u Karlova mostu
Český spisovatel a publicista světového významu, jehož dílo je silně poznamenáno zážitkem nacistických koncentračních táborů, bude číst z dosud nevydaného románu Kamarádi. Arnošt Lustig (1926) byl do Terezína z rasových důvodů poslán roku 1942, poznal Osvětim i Buchenwald. V březnu 1945 uprchl z transportu smrti, do osvobození se skrýval. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce. Poté pracoval v rozhlase, od roku 1958 v Mladém světě, byl scenáristou na Barrandově (scénář pro filmy Transport z ráje, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou aj.). Po srpnu 1968 odešel nejdřív do Jugoslávie, poté žil v Izraeli a nakonec v USA, kde vyučoval film a literaturu na univerzitě ve Washingtonu. Autora uvede Markéta Mališová (1957), režisérka a producentka dokumentárních filmů, nakladatelka a ředitelka Centra Franze Kafky.
Museum Karlova mostu (Křižovnické náměstí 3, Praha 1), ve čtvrtek 14. 2. v 19.00.
–jr–
divadlo
Don Quijote z Hakušu
Yasunari Tamai, japonský tanečník a zemědělec z horské vesnice Hakušu, spojil své síly s činohercem a tanečníkem Vladimírem Javorským a připravili autorskou pohybovou inscenaci na donkichotské téma Don Quijote z Hakušu, která se v únoru vrací na program Divadla Archa – právě v době, kdy se divadlo potýká s kritickým nedostatkem financí. Je to velmi nedůstojná situace pro multikulturní scénu, jejíž pověst překračuje hranice České republiky a jež divákům zprostředkovává vedle domácích i světové hudební a divadelní špičky. Čtyřletý grant od pražského magistrátu totiž Arše skončil v prosinci 2007 a divadlo teď čeká, jak dopadnou opožděné magistrátní granty na letošní rok. Podle ředitele Ondřeje Hraba tak musela Archa pro první čtvrtletí přijmout úsporná opatření (mimo jiné se tedy na představení teple oblečte) a živoří z půjček a úvěrů, aby nemusela zavřít. Inscenace podle Cervantesova Dona Quijota, která propojuje tanec butó a evropské fyzické divadlo, tak dostává ve vztahu k prostoru, v němž se hraje, ještě další rozměr. Japonsko-české duo vystoupí v Divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) ve čtvrtek 7. 2. a v pátek 8. 2. ve 20.00; v Divadle Husa na provázku (Zelný trh 9, Brno) v pondělí 11. 2. v 19.00.
Služky
Služky francouzského romanopisce a dramatika Jeana Geneta režíruje v brněnské Redutě Marián Amsler, který patří k nejmladší generaci režisérů v Česku i na Slovensku. Amsler již několikrát prokázal svou schopnost objevné jevištní interpretace dramatického textu. Za všechny inscenace jmenujme Tři sestry A. P. Čechova v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (viz A2 č. 3/2007). Jeho slovenská inscenace dalšího Čechovova díla, Platonova, získala v Nitře cenu Dosky pro objev sezony 2002/03. Genetovy Služky jsou už také takřka klasické absurdní drama, inspirované skutečnou událostí. Sledují vztah dvou služek k jejich paní a jejich hry na madam až k závěrečné katastrofě. Premiéra v Národním divadle v Brně – Divadlo Reduta (Zelný trh 4, Brno) v sobotu 9. 2. v 19.00, reprízy tamtéž v pondělí 11. 2. a 18. 2. v 19.00.
Gorillas
Ondřej Lipovský vystudoval katedru nonverbálního divadla HAMU v Praze a je jedním z žáků Ctibora Turby. Pohybově-pantomimický talent se však u něho pojí ještě s talentem výtvarným, který zúročil při studiu v ateliéru grafiky na pražské AVU. Má za sebou autorské inscenace i zahraniční zkušenosti. Lipovský také v roce 2001 spoluzakládal divadlo Krepsko a podílel se na jeho nonverbálních improvizacích. V Gorillas se však performer na jevišti divadla Alfred ve dvoře zaměřuje na strach, čímž se pomyslně propojí s inscenací Albert se bojí Vojty Švejdy a Jamese Donlona (viz A2 č. 47/2007). Jenže zatímco Švejda s Donlonem použili podtitul „děsivá pantomima“, Lipovský přitvrdil rovnou na „divadelní kastraci“. Orientální příběh ze starého čínského domu, který bude stát za viděnou i kvůli Lipovského vizuálnímu pojetí inscenace, uvede v premiéře divadlo Alfred ve dvoře (Františka Křížka 36, Praha 7) v úterý 12. 2. ve 20.00. Reprízy pak jsou každý večer od středy 13. 2. do pondělí 18. 2. (kromě pátku 15. 2.) vždy ve 20.00.
–jb–
film
Africká kinematografie je právě v Paříži
K výletu do Paříže láká francouzská Cinematéka reprezentativní přehlídkou africké kinematografie s názvem Africamania. Přehlídka pokrývá celých padesát let africké filmové tvorby a čítá na 80 titulů, mezi nimiž naleznete jména režisérů Sembene Ousmaneho, Désiré Ecarého, Souleymane Cissého, Gastona Kaborého a dalších. Dramaturgové přehlídky si kladou otázku: jestliže africký film v devadesátých letech skoro zmizel z předních světových přehlídek, lze říci, že se nachází v krizi? Akci doplňuje řada panelových diskusí o minulosti, současnosti a zejména pak budoucnosti filmu na tomto kontinentu, ale také několik workshopů.
17. 1. – 2. 3., La Cinémathèque française, Paříž, cinematheque.fr.
Ejzenštejn otřásá Ponrepem
Pražské Ponrepo, kino Národního filmového archivu, uvádí přehlídku nejvýznamnějších snímků režiséra Sergeje Ejzenštejna, čelného představitele ruské montážní školy. Ejzenštejn svými filmy sice glorifikoval sovětskou společnost a její vůdce, pokud se ale povzneseme nad jasné (a pro nás většinou nepřípustné) ideologie, můžeme dodnes obdivovat modernost filmové struktury jeho snímků. K vidění bude Ejzenštejnův debut Stávka (1924; 4. 2., 20.00), tolikrát citovaná scéna oděského schodiště z Křižníku Potěmkin (1925; 7. 2., 17.30), ruská revoluce roku 1917 ve filmu Deset dní, které otřásly světem (1927; 11. 2., 20.00), družstevní agitace plná erotiky a dvojsmyslů v Generální linii (1929; 13. 2., 20.00), nedokončené snímky Ať žije Mexiko a Běžin luh (1931/1937; 15. 2., 17.30), středověký kníže, jenž brání Rus před evropskými nájezdníky v Alexandru Něvském (1938; 19. 2., 17.30), či dva díly Ivana Hrozného (1942/1946; 22. 2., 20.00). 4. 2. – 22. 2.
Kino Ponrepo (Bartolomějská 11, Praha 1), nfa.cz.
–ph–
Šťavnatý Sweeney Todd
Zatímco jeden z nejzvrácenějších kanibalů historie, Američan Ed Gein, posloužil jako inspirace pro několik slavných filmů (matka jako fetiš v Psychu, haute couture z ženských kůží v Mlčení jehňátek), legendární britský zabiják a kanibal Sweeney Todd byl donedávna zvěčněn pouze v úspěšném broadwayském muzikálu. Šťavnatá látka však neunikla pozornosti milovníka bizarností Tima Burtona, který se svůj film rozhodl natočit jako adaptaci zmiňovaného muzikálu. Sweeney Todd (Johny Depp) se na scestí dostane poté, co je neprávem odsouzen soudcem Turpinem (Alan Rickman), který navíc znásilní jeho ženu a zaviní její společenský pád. Ve snaze pomstít se nejen soudci, ale i celé slušné a šťastné společnosti si Sweeney Todd otevře v Londýně malé holičství. Pak již stačí jen ostrá břitva, propadávající se holičské křeslo a spřízněná duše, slečna Lovettová (Helena Bonham Carterová), pečící proslulé masové koláče… Obyvatelé Londýna se začnou opájet výrazně lepší chutí oblíbených delikates a nikdo se nepozastavuje nad stále četnějšími případy tajemných zmizení. Populární britský morytát dostal muzikálový kabát, s čímž souvisí nejen přítomnost celé řady hudebních čísel, ale obohacení legendy o příběh osudové pomsty a tragické lásky. Sweeney Todd je šestou spoluprací režiséra Tima Burtona a herce Johnyho Deppa, který pro svou roli poctivě piloval pěvecké dovednosti, přičemž čerpal inspiraci z nahrávek Iggyho Popa. Film zatím získal dva Zlaté globy (nejlepší komedie a nejlepší herecký výkon v komedii pro Johnyho Deppa) a tři oscarové nominace.
Premiéra v ČR 7. 2.
–jj–
hudba
Desáté Impro
Desátý díl nepravidelné série představující zákoutí současné neidiomatické improvizace následuje jen pár dní po devátém. Přináší samá osvědčená jména z Česka a Slovenska. Daniel Toth, známý z formací Poo a Angakkut, si zahraje s eklektickou brněnskou Mateřídouškou, vyznávající kostrbaté, laptopem vyluzované rytmy a zpěváckou a vizuální prezentaci odvozenou z úspěšného image islandské průkopnice Björk. Pražský Lasonick v sólovém vystoupení předvede svůj experimentální ambient, vznikající improvizovanou hrou na nejrůznější předměty, skladatel a videoartista Michal Kindernay uvede svou kompozici trans*oph, kterou původně vytvořil pro Narozeniny umění, pořádané Českým rozhlasem.
Experimentální prostor Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), ve středu 6. 2. v 19.30.
Vlci v trůnním sále
Wolves In The Throne Room jsou jedním z četných důkazů vítězného tažení od metalu odvozených experimentálních žánrů světem alternativní hudby. Špičky Earth, Sunn O))), Jesu či Boris vyšlapaly cestu dalším seskupením a o kdysi opovrhovaný žánr je nebývalý zájem i na českých pódiích, kde se tato móda uchytila téměř stejně rychle jako jinde ve světě. Trio dvou kytar a bicích pochází ze státu Washington a debutovalo v roce 2006 na nemetalovém labelu Vendlus Records. Další album už spatřilo světlo světa prostřednictvím vydavatelství Southern Lord, nejsilnější platformy experimentálního metalu. Žánrový nářez skupina střídá s pomalejšími tempy a ambientními pasážemi, chlapácká klišé a hromady lebek zůstaly, jak se nyní sluší a patří, zapomenuty v minulém století.
Klub 007 Strahov (koleje ČVUT, blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6), ve středu 6. 2. v 19.30.
Osudové osmičky
O novém albu Jana Buriana Muži jsou křehcí jsme referovali v A2 č. 5. Pravidelná Kulturní ozdravovna, s níž samozvaný felčar již mnoho let cestuje po republice, zasazuje staré písně do nových společenských kontextů a odpovídá na dotazy publika, má být v letošním roce věnována osudovým osmičkám moderní české historie, večer v komorním prostředí koncertní scény sdružení Unijazz konkrétně roku 1948. Právě jsem se vrátil z Hradu, řekl křehký uzurpátor.
Kaštan, scéna Unijazzu (Bělohorská 150, Praha 6), ve čtvrtek 7. 2. v 19.30.
Bergenské půlnoční slunce
„Jsme jako skvělá skupina hrající coververze, která zapomněla svůj repertoár a musí znovu všechny písně svých oblíbených kapel napsat znovu,“ tvrdí o sobě bergenské duo Datarock, které se smyslem pro humor a tempo spájí všechny myslitelné žánry populární hudby do směsi plné braku osmdesátých let a dalších bizarních přísad. Milovníci skupin Devo, Happy Mondays a Talking Hrade vystupují zásadně v tmavočervených teplácích s bílým proužkem a svým koncertem zahájí další ročník koncertní série Midnight Sun Series.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), v úterý 12. 2. v 19.30.
–pf–
výtvarné umění
Expresionismus v Olomouci
Ačkoliv je středoevropský expresionismus, i ten reprezentovaný takzvanou druhou generací umělců, nastupujících na uměleckou scénu po první světové válce, jedním z nejatraktivnějších témat uměleckohistorického bádání o středoevropském moderním umění, vážou se k tomuto fenoménu otázky, které dosud nebyly uspokojivě zodpovězeny. K jejich oživení vede kupříkladu výstava Vzplanutí – Expresionistické tendence ve střední Evropě 1903–1936, jejíž exponáty pocházejí ze sbírky shromážděné Janem Placákem (Galerie Ztichlá klika, Praha). Sbírka obsahuje přes čtyři sta grafik, kreseb, obrazů a grafických alb či uměleckých knih. Najdeme zde díla všeobecně známých postav výrazného uměleckého směru: Ernsta Barlacha, Lyonela Feiningera, Ericha Heckela, Franze Marka či Maxe Pechsteina, ale mnohá jména budou pro diváky patrně objevem. Například Jan Alster, Josef Eberz, Carlo Mense, Richard Seewald. K výstavě vychází doprovodná publikace s úvodní studií historičky umění Marie Rakušanové (letos získala Cenu Josefa Krásy za nedávno vydanou publikaci a stejnojmennou výstavu Křičte ústa! – Předpoklady expresionismu).
Muzeum moderního umění – Kabinet, Salon (Denisova 47, Olomouc), do 23. 3.
Podivný Kelt Knížák
Umělecko-aktivistická skupina Guma Guar s brutálním humorem ironizuje média a náš společenský systém. Seskupení vzniklo v Praze roku 2003. Nyní však zaniklo, respektive se přejmenovalo na skupinu Milan Knížák. První (a možná poslední) výstava Milana Knížáka se nazývá Podivný Kelt (kurátor Marek Tomin). Můžeme ji navštívit v době, kdy média řeší pseudokauzu nákupu Beuysova díla Automobil pro Národní galerii, aniž by se zabývala celkovou Knížákovou prací, tedy jeho úspěšným znevýznamňováním a provincializací Veletržního paláce a dalších státních výstavních prostor. Pro umělce z Guma Guar, kteří dosud odmítali svá díla prodávat, je Knížák symbolem lásky k moci a politicko-finančního prosazování vlastního díla. Výstava obsahuje „radikální citace“ Knížákova díla z devadesátých let (ukázka nových originálů šéfa Národní galerie byla 2. 1. k vidění v pražské galerii Mánes), je prodejní a výtěžek z ní prý bude základem nově založené Ceny Milana Knížáka (něco jako ceny ČEZ 333). Jde o robustně a do detailů inscenovanou slavnou smrt autora (Roland Barthes) MK.
Galerie Vernon (Janovského 23, Praha 7), do 15. 3.
Image je na nic
Slavná pražská Galerie Václava Špály obnovuje svůj provoz výstavou zabývající se vztahem reklamy a umění. Expozice nazvaná 30 % OFF s podtitulem Image je na nic odkazuje ke globálně užívanému reklamnímu sloganu na sladké limonády. V expozici převažují díla českých umělců, například skupiny Pode Bal, Guma Guar, Internetová generace. Někteří autoři se k reklamě vyjadřují negativně, až radikálně (guerilla marketing), jiní pobaveně využívají strategií tohoto průmyslu. Dráždivé je okaté propojení reklamy a politiky. Internetová generace například představuje projekt na podporu přímé demokracie, kde si každý může zvolit svého kandidáta na prezidenta, národní barvy nebo navrhnout, kde bude olympiáda. „Pojali jsme to jako reklamu na politiku, kde vlastně každý politik prezentuje sám sebe, a je to vlastně i reklama na symboly české státnosti,“ snažil se pro Českou televizi zamlžit cíl instalace jeden z autorů Radek Macke. Kurátorem výstavy je Pavel Humhal.
Galerie Václava Špály (Národní třída 30, Praha 1), do 30. 3.
–vl–
televize
Řím (1/12)
Po velkolepém úspěchu Gladiátora režiséra Ridleyho Scotta se to návraty do antických a ještě dávnějších dob na filmových plátnech jen hemží. Oliver Stone zklamal s Alexandrem Velikým (2004), Wolfgang Peterson se svou verzí eposu Troja (2004), která byla kritizována nejen kvůli historickým nepřesnostem. HBO v roce 2005 přišla s ostrým pohledem na dobu, kdy se o osudech civilizované Evropy rozhodovalo v Římě. Píše se rok 52 př. n. l. a římské impérium se nachází před pádem republiky. Gaius Julius Caesar (Ciarán Hinds) se po osmi letech vrací z podrobené Galie společně se zocelenými vojáky, silou, které se i vládnoucí aristokracie začíná obávat. Nad Senátem vládne Gnaeus Magnus Pompeius, jemuž je jasné, že jeho moc po Caesarově návratu klesne. Ledaže by Caesara obvinili z válečných zločinů. Pletichaření a intriky, posílené vydatnou porcí násilí a manipulujícího sexu, vytvářejí věrnější obraz antického Říma, než jsme doposud v televizních seriálech mohli spatřit. Produkce za 100 milionů dolarů (jeden z nejdražších seriálů všech dob) a tvůrci (mimo jiné režisér Michael Apted) pracovali na podobě seriálu s řadou historiků, kteří zajistili jeho historickou věrnost.
ČT1, v pátek 8. 2. ve 22.10.
Tenká červená linie
Režisér Terrence Malick za svou dlouhou kariéru natočil pouhé čtyři celovečerní snímky, přičemž poslední z nich – Nový svět (2005; A2 č. 3/2008) – právě běží v rámci Projektu 100 v českých kinech. Svůj předchozí film Tenká červená linie (1998) podle předlohy Jamese Jonese připravoval tento tvůrce celých deset let. Zdánlivě klasický válečný snímek, odehrávající se v průběhu slavné bitvy o Guadalcanal, je mnohem víc než jen sérií spektakulárních bitev. Je spíše příběhem o pochybách a úprku lidských duší, vnitřních pochybnostech a přírodě, na jejímž pozadí se odehrává mechanické a v každé době nepochopitelné zabíjení lidí. Vojín Witt (James Caviezel) se podobně jako mnoho dalších dostává do pekla druhé světové války, ve které není místo pro rozum a záhy ani pro obyčejné lidství. Před všudypřítomnou brutalitou uniká do vnitřního světa, aby si zachoval alespoň část svého já. Malick k projektu přizval řadu výtečných herců od Nicka Nolteyho v roli urputného velitele přes vojáky v podání Woodyho Harrelsona, George Clooneyho, Seana Penna či Adriena Brodyho.
HBO, v pátek 8. 2. ve 23.45.
Hranice života
Filmografie režiséra Marka Forstera nám patrně lehce pozdvihne obočí díky své tematické šíři. Od oscarového dramatu Ples příšer (2001), v němž excelovala Halle Berryová v roli vdovy po popraveném vězni, přes životopis Jamese Matthewa Barrieho, autora Petera Pana ve filmu Hledání Země--Nezemě (2004), až k vědomému pohrávání si s žánrem romantické komedie v Horší už to nebude (2006). Hranicí života (2005) si Forster vyzkoušel polohu surrealistického snímku, ne nepodobného filmům Davida Lynche (zejména Lost Highway a Mulholland Drive). Psychiatr Sam Foster (Ewan McGregor) se setkává s uzavřeným studentem Henrym (Ryan Gosling), jenž trpí pocitem viny za smrt svých rodičů a slýchá hlasy, které dokonce předpovídají budoucnost. Sam se zoufale pokouší zabránit Henryho sebevraždě, kterou si stanovil na datum jednadvacátých narozenin, ale pacientova schizofrenie jako by se pomalu přesouvala i na samotného lékaře. Skutečnost a sen se záhy prolnou a Sam se začne Henrymu až nebezpečně podobat. Filmová hádanka s tajenkou odhalenou v samotném závěru oplývá výtečnou vizualitou, v jádru je ovšem přiznanou šarádou.
HBO, v neděli 10. 2. ve 20:00.
–ph–
rozhlas
Martin Fahrner na pokračování
Spisovatel Martin Fahrner (1964) vydal v roce 2001 prozaickou prvotinu Steiner aneb Co jsme dělali (Petrov), v níž se zaobíral problematikou dětství a dospívání na malém městě. Jeho druhá kniha Pošetilost doktora vinnetouologie, z níž se bude na stanici Praha číst na pokračování, vypráví o třech kamarádech studujících za normalizace pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Zpočátku se odvíjí jako série humorných epizod ze studentského života, k nimž patří i činnost spolku udělujícího titul ViDr. – doktor vinnetouologie. Absolventy vinnetouologických kursů, zaměřených na znalosti faktů z knih o proslulém rudém gentlemanovi, však čeká brzké prozření do tvrdé reality, v níž smysl pro čest a pravdu, jak o nich četli v mayovkách, nemají mnoho místa. Mediální pozornost se na Fahrnera soustředila na počátku letošního roku v souvislosti s případem Barbory Škrlové. Četbu na pokračování připravil Marek Horoščák. V režii Radima Nejedlého účinkuje Jan Kolařík. Připravilo brněnské studio.
ČRo 2 – Praha, od čtvrtka 8. 2. denně ve 22.05.
Soudobá hudba v rádiu
Hudební fórum z Ostravy je s dirigentem Petrem Vronským (1946). Původně úspěšný houslista (vítěz soutěže Beethovenův Hradec 1964) začal dirigovat v roce 1971 v plzeňské opeře. Od sezony 2005/06 je čestným šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc a působí jako docent oboru dirigování na hudební fakultě pražské AMU. Diriguje světové orchestry včetně Antverpského královského filharmonického orchestru, Berlínských symfoniků, Devlet Senfoni Orchestrasi Istanbul, Metropolitan Orchestra Tokyo, Filharmonického orchestru Rio de Janeiro, Mnichovského rozhlasového orchestru, Petrohradského filharmonického orchestru atd. V doporučovaném pořadu, věnovaném nové vážné hudbě, nabídne a okomentuje skladby osobností, s nimiž se čtenáři A2 již měli možnost seznámit – finské skladatelky Kaiji Saariaho (Orion), viz rozhovor v č. 33/2007, a Petra Kotíka (Variations pro tři orchestry), jehož dialog se skladatelem Earlem Brownem vyšel v č. 14/2007.
ČRo 3 – Vltava, ve čtvrtek 14. 2. ve 23.15.
–aj–
aj – Adam Jursa / jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / jr – Jiří Rovina / pk – Pavel Kácha / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / vl – Vincenc Lichnovský