Všechny průzkumy jasně potvrzují, že korupce lidi silně trápí, přesto má podobu jakéhosi sněžného muže. Podobně neuchopitelná nebo těžko řešitelná je pro zákonodárce, vládu i nevládní organizace.
Topolánkova vláda před svým pádem nenápadně sdělila, že cíle, které si na poli potírání korupce vytkla, nedokázalo vnitro vtělit do legislativy. Korupci nevyřeší ani dva měsíce starý úlet aktuálního ministra vnitra, který oprášil nápad na agenty-provokatéry. Korupce kvete i v „malém“, tedy na krajské a zejména komunální úrovni. Mezi lidmi kolují více či méně zaručené historky o tom, kolik kdo za co dostal, a tyto pověsti posiluje sem tam se objevivší parodie na správu věcí veřejných v podobě proslavené karlovarské losovačky nebo dokonalé mapy brněnských korupčníků v podobě nahrávky rozhovoru senátora Sehnala se stavařem Veselým.
NERV a BIS
Veřejnost, opozice, právní experti ani policie v naprosté většině věcí neumějí rozkrýt, právně zanalyzovat a odstíhat náročné případy korupčního jednání. Parodoxně k odhalení či odstíhání korupčníků nejčastěji přispívá vývoj uvnitř politických stran, kde se praní špinavého práva stává nástrojem vnitrostranických bojů. Mnohdy jsou však takové kauzy k neuvěření pokřiveny médii – ať už neúmyslně nebo vysloveně podle zájmů toho, komu má kauza sloužit.
Poměrně kloudnou protikorupční analýzu předvedla nedávno Národní ekonomická rada vlády, která se z několika zajímavých úhlů pohledů podívala například na tuzemskou rekordní korupci u veřejných stavebních zakázek. Web vlády však neobsahuje informaci o tom, že by se závěry zprávy někdo dále zabýval s cílem korupci řešit. Nejpikantnější jsou každoroční zprávy BIS, které je však nutno umět číst. V září publikovaný report tvrdí, že největší korupce je v oblasti státních hmotných rezerv a v resortu ministerstva dopravy a zemědělství.
Protikorupční trojlístek
V přístupu neziskovek ke korupci lze odlišit dva základní trendy. První jde po krku korupci přímo, druhý je v podstatě vynucený okolnostmi. Přestože dané, nejčastěji ekologické organizace nemají primárně za cíl korupci rozkrývat, jsou k tomu nuceny vzhledem k masivnímu výskytu korupce oblasti jejich zájmu.
Zřejmě nejznámější česká pobočka mezinárodně působící Transparency International (TI) každoročně informuje o pozicí České republiky ve světovém žebříčku korupce. Pětačtyřicáté místo na světě nás řadí na chvost Evropské unie společně s ostatními zeměmi někdejšího východního bloku. TI se věnuje nejzevrubněji sledování korupce v tuzemsku, a to jak jednotlivých kauz, tak zejména systémově. Poskytuje právní poradenství i tři vzdělávací kursy v oblasti korupce ve veřejné správě. Výhodou TI je využívání zahraničního know-how, schopnost komunikovat s komerčním sektorem a pracovat pro něj a také zájem o mnoho oblastí běžného života: zkoumá například korupci v profesionálním sportu. TI se každý rok věnuje aktivněji několika desítkám kauz, z nichž sbírá materiál k hodnocení příčin korupce, a přichází s náměty na systémové řešení. Vydává příručky shrnující aktuální poznatky, ale nedá se říci, že by patřily k top četbě našich zákonodárců.
Občanské sdružení Oživení se v jednom ze svých programů, který nazvalo Bez korupce (www.bezkorupce.cz), věnuje převážně komunální politice. Zkoumá transparentnost v samosprávě, nastavení etických kodexů, zapojování veřejnosti do správy veřejných záležitostí a monitoringu jednotlivých korupčních kauz ad.
S odlišným přístupem, využívajícím umění servírovat veřejnosti těžko uchopitelné kauzy přes média, přichází Otevřená společnost, o.p.s. (www.otevrete.cz). Každoroční anketě Otevřeno x Zavřeno nebo žebříčku kvality webů radnic se přes zdánlivou nezáživnost tématu dostává solidní mediální pozornosti. Ze zatím zmíněných organizací se tato může pochlubit nejzřetelnějším úspěchem – autorstvím a prosazením vzniku zákona o svobodném přístupu k informacím a systematickou péčí o něj na poli osvěty u soudů, úředníků i veřejnosti. Tento zákon, jenž posloužil k otevření mnoha korupčních kauz, je zřejmě nejčastěji používaným, přitom velmi jednoduchým nástrojem mnoha občanů i zastupitelů tam, kde zákon o obcích selhává.
Dva kroky dopředu, jeden a půl vzad
Zvláštním typem protikorupčních subjektů jsou některé ekologické organizace. Zejména pak ty, které se angažují ve fázi přípravy veřejných infrastrukturních investic. Například sdružení Děti Země před více než rokem zjistilo, že ministerstvo dopravy, přestože disponuje ohromným právním aparátem, si objednalo na několik let dopředu advokátní služby v součtu za půl miliardy korun. Vehemence, s níž se ministerstvo brání poskytnutí podrobných informací o obsahu smluv a konkrétních zakázek, dává prostor pro úvahy, zda nejde o snadný penězovod z eráru do privátu.
Podobně naráží denně na korupční a obecně nezákonné postupy úřednictva i politiků Ekologický právní servis (EPS). Nejčastějším způsobem boje proti korupci (typicky při výstavbě silnic a dálnic) jsou správní soudy se stavebními a obdobnými úřady. EPS v mnoha kauzách vítězí, často však soud ruší územní rozhodnutí u staveb, které jsou už rozestavěné nebo dokonce zkolaudované.
Přestože občanský sektor se korupci snaží věnovat intenzivně, systémové změny se daří prosazovat kvůli neochotě zákonodárců způsobem „dva kroky vpřed, jeden a půl vzad“. Podobně se u mnoha jednotlivých korupcí v lepším případě podaří kauzu dostat do médií, ale (až na nepatrné výjimky) už ne před trestní soud. To celkově přispívá ke zhoršování kondice obecné morálky, která tak poskytuje stále větší dávky hnojiva do inkubátoru korupčního jednání.
Autor působí jako zastupitel městské části Brno-střed.