Podle úvodníku Martina Weisse z Lidových novin z 26. 7. je Anders Behring Breivik asi levičák, neboť prý rozhodně nemá pravicové a křesťanské názory. Zbyněk Petráček pak v úvodníku stejných novin ze dne předešlého výsměšně pokládá otázku, zda se „mnozí“ (rozuměj levičáci), kteří se snažili v minulosti dopátrat kořenů islámského fundamentalismu, budou ptát, „kde my jsme udělali chybu?“, až budou chtít rozklíčovat motivy Breivikova hrůzného činu. Breivika ale nelze srovnávat s islámskými teroristy, daleko spíše je odrazem dnešního středostavovského měšťáka, vyšší střední vrstvy, jak se dnes říká. Jeho názory dobře rezonují s docela „normálním“ latentním myšlením většiny české společnosti a také většiny českých novin, včetně těch Lidových. Těžko třeba hledat rozdílnost v názorech na Palestinu u Breivika a novináře Petráčka. Boj s hydrou z největších, kterou norský „lovec marxistů“, jak se sám označil, viděl v sociálním státu, je v současnosti dokonce vládní agendou. Nic moc extremistického ani neonacistického. Norský zabiják mladých sociálních demokratů skutečně není holohlavý nácek. Co vlastně odlišuje jeho xenofobní rétoriku od postoje občanů a starostů, kteří by nejraději vyháněli Romy z českých měst? A nemá jeho podivná záliba v rytířství a oblečcích všeho druhu u nás své následovníky v podobě Landova řádu Ordo Lumen Templi? Možná také proto se u nás Breivikovi tolik líbilo a označil Českou republiku za druhou zemi nejméně zasaženou „vymýváním mozků multikulturní propagandou“.
E. Roubíčková
Zdá se, že mezi nejodpudivější české profese, kromě politika, patří ekolog. Jeho „typické znaky“ nám nedávno vyjevil starosta Modravy na Šumavě Antonín Schubert, který si myslí, že ekologický aktivista je zarostlý, umolousaný a má dredy. Senátor Přemysl Sobotka jde ještě dále, když prohlásil: „Jsem velmi znepokojen postojem aktivistů na Šumavě. Neúcta k zákonům, stanovisku soudu a neuznávání mezinárodní smlouvy, protiprávní chování, kdy se aktivisté pohybují v první zóně národního parku mimo vyznačené cesty, signalizují, že extremistické postoje jsou základem jejich chování.“ A to máme jen dvacet let po období, kdy obdobné spílání vůči chartistům a nezávislým iniciativám trousili komunisté. Ekoložka či ekolog prý svými scestně-pavědeckými názory brání ekonomickému rozvoji společnosti, vytvářejí nezaměstnanost a hlavně se prý neustále zviditelňují nesmyslnými blokádami. Ještě asi hodně času uplyne, než český lidový a politický mainstream přestane užívat absurdní sousloví „ekologové blokují“ a pochopí, že někteří odvážní občané prostě požadují důsledné dodržování zákonů a brání jejich porušování.
M. Patrik
Granty pražského magistrátu na kulturu a umění pro rok 2012 mají uzávěrku už 7. 9. V oblasti divadla, tance a nonverbálního divadla je možné žádat o víceletou podporu kontinuální činnosti na léta 2013 až 2016 nebo o jednorázovou podporu konkrétního projektu v roce 2012. Podobně časný poprázdninový termín, kdy se v tanci a divadle všechno teprve rozjíždí, magistrát zvolil už loni, přesto se rozhodování o grantech táhlo až do prvních měsíců následujícího roku. Pravda je, že granty se tehdy zdržely kvůli komunálním volbám. Ty snad letos nehrozí; mohou se tedy úspěšní žadatelé těšit, že jim peníze dorazí na účet dřív, než rozjedou podpořené projekty?
J. Bohutínská
Návod, jak uspořádat trendy letní hudební festival: nesnažte se být příliš originální. Vyberte si oblíbený label či klub (např. Upset! The Rhytm) a pozorně sledujte, kdo tam vydává nebo hraje – ušetříte spoustu času s vlastním hledáním. Nestarejte se příliš o hudbu, to stejně jenom komplikuje organizaci, soustřeďte se raději na to, co říkají hudebníci, labely, blogy, které jsou in, a – samozřejmě – především na módu. Nacvičte si nějakou marketingovou mantru, nejlépe kombinující naivitu s arogancí, a všude ji opakujte. Předstírejte, že lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou dobří, a platí jiným za to, aby to rozšiřovali dál, jsou opravdu dobří. Říkejte ostatním, že jste skvělí, fantastičtí, nejlepší a že se opravdu vyznáte – je dost pravděpodobné, že tomu mnoho lidí uvěří. Pokud máte dlouhou patku, jen se tím všechno usnadní. S trochou štěstí se vám pak (třeba na nějakém malebném maloměstě) povede vytvořit ostrůvek alternativní kultury. Hlavně aby se tam nepřipletl nějaký blonďák s kvérem, který zapomněl úsměv i rozzářené oči doma.
J. Holzel
Na konci července byl vyhlášen letošní širší seznam knih nominovaných na Bookerovu cenu. Ani letos se do výběru, který čítá třináct titulů, neprobojovala žádná žánrová literatura. Mluvilo se o sci-fi románu Embassytown od China Miévilla nebo o novince Iana Rankina The Impossible Dead, která má vyjít na podzim. Stejně tak porotci opět neodtajnili seznam všech přihlášených titulů (letos jich bylo 138). Překvapením je počet knih, které zastupují menší nakladatele. Mezi nominovanými jsou letos čtyři debutanti a jeden předchozí vítěz Alan Hollinghurst (v roce 2004 vyhrál s románem Linie krásy). Jeho kniha The Stranger’s Child je i díky tomu podle sázkových kanceláří největším adeptem na vítěze. Z autorů vycházejících i u nás se do výběru probojoval Julien Barnes s nezvykle útlou, stopadesátistránkovou novelou The Sense of an Ending a irský spisovatel Sebastian Barry s románem On Canaan’s Side. Vzhledem k zájmu o anglickou literaturu u nás se jistě dočkáme překladu hned několika z nominovaných knih.
J. G. Růžička