Redaktor společenského týdeníku Reflex Jiří X. Doležal důrazně říká: „Nedám!“ Myslí tím peníze na živou kulturu. Odsuzuje „kulturní frontu“ za petici a únorovou demonstraci, za obojím totiž vidí rozmazlenost, narcismus, aroganci, pseudointelektuální snobství, pocit nadřazenosti a levicovost. Správné je prý nekomerčně tvořit po pracovní době a tvorbu brát jako koníček. Umělci či kritici mohou žádat o podporu pro důchodce či invalidy. V pozadí je otázka, kterou známe z raných devadesátých let: „Má vůbec demokratický stát podporovat ekonomicky neefektivní svobodné umění a tvorbu?“ Déjà vu. Pokud tu před rokem 1989 byla především prorežimní oficiální kultura, dnes by to mohla být kultura podpořená mecenáši, podle jejich vkusu. Jak řekl Ludvík Vaculík: „Tak se vyjeví, jak kdo potřebuje kulturu.“ Třeba si stát jako bonus k údajným úsporám vypěstuje i nový underground. Příležitost ke změně se přímo naskýtá – Koncepci účinnější podpory umění vyprší platnost právě tento rok.
Příbuzné články
eskA2látor 2
Pro rubriku eskalátor téma klíčové. Před mnoha lety se na jezdících schodech do metra stávalo ve dvou řadách. Po roce 1989 se objevila značka nabádající zařadit se do pravého pruhu...
eskAlátor 3
Před časem se konalo dlouho očekávané veřejné projednávání záměru Letiště Vodochody, které svolalo ministerstvo životního prostředí. Několik desítek tisíc obyvatel v referendech i tím...
eskA2látor 2
Jak je to s drahotou? Jak se to vezme – záleží, z jakého úhlu se na ni nahlíží a co se porovnává s čím. Centrální bankéři považují nízký růst cen za zhoubný a dali jasně najevo, že se postarají o jejich progresivní vývoj do budoucna...