Je prales jen dřevo?

V poslední době rozhýbala evropskou hladinu veřejného mínění zpráva, že nový polský ministr životního prostředí Jan Szyszko (vzděláním lesník) povolil navýšit objem těžby dřeva z Bělověžského pralesa na trojnásobek a hodlá dát svolení i k odstřelu ohrožených zubrů. Aby se mu to podařilo, vyházel většinu (32 z 39) odborníků z Rady pro ochranu přírody, kteří byli z mnoha (eko)logických důvodů proti, a do funkce předsedkyně jmenoval děkanku Varšavské zemědělské univerzity Wandu Olech­Piaseckou, která podporuje expertně nepřijatelné stanovisko ministra.

Stále stejné, jednoduché a účinné metody vládnoucích klik. Szyszkův předchůdce Maciej Grabowski spolu s tehdejším premiérem Donaldem Tuskem udělal snad ještě horší věc: obětoval na základě tlaku USA zhruba čtyřicet procent Polska na průzkumy těžby břidlicového plynu frakováním, které otráví vodu většině země, bude­li těžba skutečně zahájena. V té době se náš exministr Tomáš Chalupa (ODS) pokusil o stejnou věc, což jen potvrzuje, že státní systém je špatný a zneužitelný všude.

Stát ve vleku těžařské lobby

Co se pralesa týče, má polský ministr pro svá rozhodnutí dva směšné argumenty: kůrovcovou kalamitu a údajné přemnožení zubra evropského. Pokud by pan ministr nahlédl do učebnic běžné střední školy, která vyučuje ekologii, zjistil by, že se plete. Kůrovec v lese je přirozená věc – když panuje sucho, namnoží se a les se s tím sám vypořádá, o čemž ostatně svědčí celá dosavadní historie planety. Člověka k tomu les přitom nikdy nepotřeboval a nepotřebuje. Přemnožení kriticky ohroženého druhu, dokonce celosvětově ohroženého druhu, je absolutní nesmysl. Zubr byl v minulosti totiž už ve volné přírodě zcela vyhuben a zázračně zachráněn pár nadšenci, kteří několik kusů ze soukromých odchovů vrátili do přírody. Příběh hodný oscarového filmu.

Stojí za pozornost, že za ulovení zubra v bělověžské oblasti byl v historii dokonce dvakrát stanoven trest smrti. Poprvé za Zikmunda I. Starého v roce 1538. Podruhé překvapivě v době druhé světové války, kdy ho vyhlásili jak nacisté, tak Rusové. Pan ministr asi tedy chyběl i v hodinách dějepisu. Jenže tupá doba kvačí a my stále více zapomínáme, že bez divoké – míněno co nejrozmanitější přírody – zahyneme.

Polský kůrovec je, stejně jako v případě české Šumavy, pouze záminkou pro nekontrolovanou těžbu dřeva. V Polsku se přitom těžařské lobby podařilo proniknout až do vedení státu. „Přemnožený“ zubr je na tom podobně – stejně jako dřevo bude i on zpeněžen. Jak kauza břidlicového plynu, tak i snaha těžit prales odhaluje mnohé. A nejde jen o pověstný vrcholek ledovce, odhalující selhávání státního systému. Dosavadní ochrana přírody i legislativa národních států bývá příliš křehká a špatně vymahatelná, často jde navíc o záměr. Státní moc je lehce manipulovatelná a snadno korumpovatelná (morálně i finančně) zejména korporacemi – politici i státní úředníci, skrývajíce se za fráze o udržitelném či ekonomickém rozvoji, hájí v drtivé většině zájmy korporací a ovšem i svých peněženek, takže přehlížejí zákony a paragrafy, které by jim v tom mohly zabránit.

Světový poklad v ohrožení

Bělověžský prales ale není jen tak ledajaký kus lesa. Je to světový unikát, pokladnice biologické rozmanitosti, jeden z posledních ostrůvků pralesa, který se rozkládal před počátkem zemědělství téměř po celé Evropě. Jde nejen o polský, ale světový poklad, který přečkal tisíce let až do dnešních dnů, a dokonce je pod ochranou UNESCO. Je proto nepochopitelné, jak o něm může rozhodovat vláda jednoho státu, potažmo nějaký ekonomista, který se zrovna stal ministrem.

Podle Szyszka je prý ochrana UNESCO příliš konzervativní. Patrně netuší, že právě ta je podstatou ochrany přírody většiny států, pokud ochranu přírody vůbec praktikují, což by jako vystudovaný lesník asi tušit měl. Ostrovní ekologie nás učí: čím větší ostrov, tím větší počet druhů. To by měl být primárně národní zájem každého státu, nikoli hrubý národní produkt. Živí nás příroda, peníze nejdou jíst. A příroda je živa rozmanitostí. My jsme živi rozmanitostí. Bez ní zahyneme. Bez divočiny je s námi konec.

Představme si, že je ministr životního prostředí v Polsku opravdu tím, čím má být – expertem vzdělaným v oboru, pracujícím v souladu s nabytým poznáním a legislativou. Pak by měl nechat prales na pokoji, případně se pokusit ho dál rozšiřovat. To samé platí o zubrech, ale také o přítomnosti vlků, kteří budou populaci zubra udržovat v kondici a v udržitelných počtech. Rozšíření pralesa by pak saturovalo zvyšování stavů zubra.

Lze vůbec přepočítat prales či přírodu na peníze? Hodnota pralesa – a života obecně – je nevyčíslitelně vysoká. Pokud se něco vyvíjí deset tisíc let, není v silách člověka něco podobného uskutečnit, natož to zaplatit. Zkuste zaplatit „výrobu“ deštného lesa na ploše jednoho čtverečního metru. Samozřejmě že to nejde. Ukazuje se, že systém založený primárně na penězích, je­li uplatňován masově, je novou totalitou zla, která jde proti lidskosti, proti lidem a hlavně proti přírodě – jakkoli je dělení na člověka a přírodu scestné. Když ministr Szyszko rozšiřuje těžbu v Bělověžském pralese, jako by tím pod námi všemi podřezával větev.

Autor je ochránce přírody a vedoucí národní kampaně Koalice STOP HF.