Sama za celý sbor

„Je to jedna z těch knih, kterou bych dal přečíst těm, kdo říkají, že nemají rádi sci­-fi,“ komentoval předseda Ceny Arthura C. Clarka rozhodnutí poroty udělit ocenění začínající autorce Ann Leckieové. Ta za svůj debut Ve službách Spravedlnosti (2013, česky 2016) získala i jiné významné žánrové ceny, a zařadila se tak po bok klasiků, jakými jsou Isaac Asimov nebo William Gibson. Její jméno navíc figurovalo v žebříčcích nejlépe prodávaných knih. Nyní vychází v českém překladu druhý díl ságy Ve službách Meče (Ancillary Sword, 2014). Třetí svazek Ancillary Mercy (Ve službách Milosti, 2015) bude díky zájmu čtenářů následovat. Ve sci­-fi komunitě, kde se spisovatelky dříve musely schovávat za mužské pseudonymy, vyvolala sága bouřlivé reakce.

Trilogie pojednávající o Rádčské říši připomíná svou monumentalitou Dunu (1965, česky 1988) Franka Herberta – také zde se čtenář musí zorientovat v komplikovaném systému rodů, jazyků a zvyklostí, které ovlivňují napínavou diplomatickou hru. Leckieová nelíčí žádné ničivé vesmírné bitvy ani nevypráví o vyvolených, kteří mají rozhodnout o osudu galaxie. Středem vyprávění je program snažící se porozumět panovačným manýrům a krutosti vládkyně rozpínavé rádčské civilizace. Hlavní hrdinka Breq je personifikovaná umělá inteligence, jež kdysi byla kapitánkou válečné lodi Spravedlnost Toren. Neoperovala ovšem jen v obvodech řídicího systému lodi a na jejích palubách, ale dokázala se dostat i do těl části posádky. Přesto byla Breq otrokyní, nástrojem násilných anexí, připomínajících koloniální historii. Nakonec ji ale zrada donutila nahrát se do lidského těla jednoho z nesvéprávných „periferů“, obyvatel dobytých planet. Také proto Breq bojuje za spravedlnost a práva utlačovaných. Hledání viníků vyvraždění někdejší posádky její lodi dovede hrdinku až do nejvyšších pater rozpínavé civilizace, k vládkyni Anánder Mianáj, disponující tisícovkami těl. Nalezne rozpolcené vědomí, které splétá s armádou zvědů intriky samo proti sobě. Jedna jeho polovina chce dobývat, druhá zavádět reformy – má v plánu osvobodit perifery, ukončit anexe a zpřístupnit výsadní místa k životu nižším rodům.

Mezi pohlavími

Asi si vzpomínáte, jaké pobouření ze strany konzervativních fanoušků Hvězdných válek vyvolal první trailer netrpělivě očekávané sedmé epizody Síla se probouzí (2015), když se v hlavních rolích objevili černoch a žena. Stejně to vřelo v okruhu amerických scifistů a fanoušků fantasy, když před dvěma lety vyhrála Leckieová s knihou Ve službách Spravedlnosti hlavní kategorii prestižní ceny Hugo. Ochránce „opravdové“ sci­-fi nezvedlo ze židle jenom to, že zvítězila žena. Rádčský jazyk totiž nerozlišuje mezi pohlavími a v řeči se automaticky upřednostňuje rod ženský. Při čtení knihy se tak až v polovině dozvíte, že jedna z hlavních postav je vlastně muž – čtenář musí dávat opravdu dobrý pozor, aby se v komplikovaných dialozích neztratil. Proti románu vystoupila například skupinka spisovatelů sdružených ve spolku Sad Puppies, kde se potkali republikáni a příznivci volného držení zbraní, kteří podle vlastních slov brání tradiční hodnoty žánru. Podle nich se v posledních letech nadržuje ženským autorkám a sexuálním a rasovým menšinám.

Na stranu Leckieové a dalších osočovaných autorů se však postavil trojnásobný vítěz ceny Hugo a autor knižní předlohy k televiznímu seriálu Hra o trůny George R. R. Martin a žánrové ceny nakonec sklidily i další díly trilogie, tedy Ve službách Meče a Ve službách Milosti. „Od začátku jsem chtěla psát o společnosti, která nedělá rozdíly mezi pohlavími. Byla jsem ale přesvědčená, a spousta mých přátel mě v tom utvrzovala, že takový příběh bude neprodejný,“ řekla autorka v rozhovoru pro americký magazín Wired. Přiznala ovšem, že ji diskuse, točící se jenom kolem jednoho aspektu její knihy, už unavuje.

Mé srdce je ryba

V kyberpunkové videohře System Shock umělá inteligence Shodan ovládá vesmírnou kolonii Citadelu. Neznámý hacker jí ale odebral programy zajišťující morálku, a tak se rozhodla, že se nainstaluje do operačních systémů všech počítačů na Zemi a zotročí lidstvo, které pokládá za hmyz. Lidé jako hráči vidí Shodan na obrazovkách, ona se na ně dívá prostřednictvím bezpečnostních kamer a promlouvá k nim z reproduktorů. S vědomím vesmírné lodi komunikovala posádka už v knize 2001. Vesmírná odysea (1968, česky 1982) od Arthura C. Clarka nebo ve filmové klasice Vetřelec (1979) od Ridleyho Scotta. Teprve Leckieová však přišla s neotřelým konceptem umělé inteligence, která se může nainstalovat do těl členů posádky, tedy aspoň do těl nesvéprávných periferů, kteří slouží jako avatarové a nacházejí se v rámci rádčského kastovního systému na samém dně.

Breq ovšem není strojově chladnou myslí. Zažívá strach, úzkost, pochybuje a dokáže se i radovat, nejčastěji z hudby – to když své vojáky nechává sborově zpívat. „Má těla se potila pod blůzami uniformy. Z nudy jsem otevřela tři svá ústa, všechna v blízkosti na chrámovém náměstí, a třemi hlasy jsem zazpívala: Mé srdce je ryba, ukrytá ve vodní trávě,“ říká Breq v knize Ve službách Spravedl­nosti, která je vyprávěna ve dvou časových rovinách – před spiknutím, kdy byla hlavní hrdinka ještě řídicím systémem lodi, a po spiknutí, za něž se snaží pomstít už v lidském těle. Při psaní prý Leckieová, která absolvovala hudební vzdělání, přemýšlela, co by asi dělala, kdyby měla dvacet těl. Její odpověď je prostá: „Jednoznačně bych zpívala, sama za celý sbor.“

Ne čaj, ale krev

Breq nemá jen vytříbený hudební sluch, ale také smysl pro spravedlnost, který ji pohání na její cestě. Pronásleduje ji však pocit viny, protože na popud vládkyně Anánder Mianáj zabila oblíbenou poručici Awn. Po tomto traumatickém zážitku začala Breq přemýšlet sama za sebe, ne jen tupě následovat rozkazy. Také v knize Ve službách Meče se staví na stranu nejslabších a nejchudších. Jako kapitánka celé rádčské flotily je vyslána na stanici Athoek, planetu s mírným podnebím, několika pohořími a spoustou řek. Athoečané vybudovali sto let před anexí vlastní systém řízení počasí, díky kterému mohou regulovat pěstování čaje. Breq sem přijíždí potlačit vzpouru, vedenou podle starého revolucionářského hesla „Ne čaj, ale krev“, a zároveň vyjednává lepší životní a pracovní podmínky pro dělnice na horských plantážích. Ke skutečné akci dojde málokdy – konflikty se řeší nad všudypřítomnými šálky čaje v konferenčních místnostech, kde se rozebírají válečné strategie nebo se vedou táhlé diplomatické rozhovory.

Vesmírná opera, jak se říká podžánru sci­-fi, na jehož pravidlech Leckieová své dílo založila, vždy zobrazovala galaxie sužované vleklými válkami. Autorka nedává jednoduché odpovědi na meziplanetární problémy. Na pozadí dobyvačných výbojů se soustředí na psychologický portrét umělé inteligence, která se chová lidštěji než člověk. Tvůrci science fiction vždycky platili za vizionáře hledící do budoucnosti, ať už temné nebo přívětivé. Sága Ann Leckieové Rádčská říše, jejíž jednotlivé knihy zhltnete jedním dechem, nás ovšem nabádá přemýšlet především o přítomnosti.

Autor je redaktor Radia Wave.