Neviditelná infrastruktura stále silněji proměňuje naše města i domovy – noví asistenti domácností Google Home nebo Amazon Echo se postarají o vaši zábavu, dietu i bezpečnost a vy se už nikdy nemusíte cítit osamělí. Právě datová a digitální infrastruktura byla tématem konference reSITE, která již šestým rokem do Prahy zve světové architekty, urbanisty a komunální politiky a nastavuje laťku, se kterou se čeští architekti a urbanisté musí měřit.
V roce 2015 bylo tématem konference Sdílené město a program se věnoval otevřeným datům, datové bezpečnosti a digitalizaci životního prostředí. Konference představila plejádu pohledů na koncept takzvaného smart city. Například Adam Greenfield, teoretik digitálního propojení architektury a urbanismu, kriticky analyzoval nejpokročilejší podobu „chytrého města“. Pro Greenfielda jsou příkladem smart city Masdar ve Spojených arabských emirátech, Songdo v Koreji nebo PlanIT Valley v Portugalsku – plně automatizovaná multisenzorická města. Skrze precizní lingvistickou analýzu cílů společností jako IBM nebo Cisco tehdy Greenfield odhalil nedemokratickou technokratickou vizi sloužící k maximální optimalizaci administrativy a k zesílení centralizované kontroly a sledování, údajně v zájmu bezpečnosti. Protiváhou Greenfieldovy analýzy smart city jako mocenského nástroje byla prezentace Tanji Lahti, projektové manažerky organizace Helsinki Urban Facts. Helsinská radnice usiluje o zpřístupnění komunálních dat nejširší veřejnosti, a to v oblasti veřejné dopravy, map, stavebnictví, energie, statistik obyvatelstva, sociálních služeb nebo vzdělávání. Cílem vedení města je naučit občany pracovat s otevřenými daty. V Česku se tomuto tématu věnoval bohužel již zaniklý časopis Smart Cities.
V letošním ročníku reSITE hrálo nastíněné téma nadále hlavní roli v řadě prezentací. Například Caroline Bos a UN Studio pracují na konceptech infrastruktury a mobility postavených na digitální analýze dat a parametrického programování budov. Jednou z jejich posledních realizací je mobilní hub a masterplan pro centrální nádraží v Arnhemu. Winy Maas, holandský architekt z globální architektonické firmy MVRD, který obsedantně produkuje nové a nové myšlenky a koncepty, zase představil generátor urbánních bloků na základě numerických parametrů, jako je například počet bytových jednotek, hustota zástavby a podobně.
Nově byla na konferenci představena sekce workshopů Shared Cities: Creative Momentum. Tento projekt propojuje sedm středoevropských měst a jedenáct partnerských organizací. Shared Cities se sídlem v Praze jsou prvním držitelem grantu Creative Europe ve střední Evropě – iniciátory jsou reSITE, Goethe-Institut a Česká centra. Projekt se zaměřuje na participativní modely v řadě nejen digitálních oblastí, propojuje neziskové organizace (Medialab Katowice, Zentrum für Kunst und Urbanistik nebo bělehradský festival architektury BINA) a další kulturní a vzdělávací instituce. Do roku 2020 budou účastníci projektu zkoumat koncepty veřejných městských prostor, sdílení vědomostí, informací a společných urbánních zdrojů formou expertních workshopů, konferencí nebo architektonických ideových studií.
Neviditelný svět dat se v relativně krátkém čase pokusily návštěvníkům konference zpřístupnit tři workshopy organizované progresivními iniciativami – polským Medialabem Katowice, londýnskou společností pro vizualizaci dat Tekja a holandskou Waag Society. Tekja dala prostřednictvím vizualizace míst původu a způsobu transportu návštěvníků reSITE nový impuls celkové atmosféře. Všechny tři organizace mají za cíl propojit digitální svět se světem běžného občana – vyučovat kódování, mapování měst, práci s datasety nebo informační gramotnost.
Téma konference doplňuje výstava Big Bang Data v Centru současného umění DOX, která zkoumá fenomén informační exploze, míru transparentnosti a datového přehlcení, otázky nebezpečí pro demokracii, ale i open data platformy IPR Praha nebo datové portály a aplikace vyvinuté hackathony či Geoportálem.
Kóduji, tedy jsem? Data nejsou řešením společenských problémů, neměla by se stát technokratickou náhražkou a cílem o sobě. Jsou však nástrojem, který spoludefinuje současnou realitu. Pouze díky zvýšené pozornosti a informovanosti nás svět digitalizace a technických obrazů nebude zahlcovat a stávat se neprostupným a nečitelným.
Autorka je historička architektury.