Sisyfos komiksu

Příběh komiksového nakladatelství Fantagraphics vypadá jako klasická variace na historku o úspěchu, která by se mohla jmenovat „Jak dva kluci z Marylandu navěky změnili komiksovou historii“. Fantagraphics dokonce tento příběh sám prodává – loni publikovaná série rozhovorů o historii nakladatelství nese název We Told You So: Comics as Art (Říkali jsme vám to. Komiks jako umění). Stopa tohoto vydavatelství v historii „emancipace“ komiksového média je nepochybně hodně výrazná, od ranější fáze vydávání vlivného časopisu The Comics Journal po současnou pozici respektovaného vydavatele autorských komiksových románů. Zároveň je ale vždycky vnořená do širších proudů hnutí za větší diverzitu a „dospělost“ komiksového média.

Proti superhrdinům

Fantagraphics jsou nejstarší z trojice zásadních severoamerických vydavatelů nezávislých komiksů. Vznikli už v roce 1976, zatímco zbylá dvě nakladatelství, Top Shelf Productions a kanadské Drawn and Quarterly byla založena až v devadesátých letech. Polovina sedmdesátých let přitom byla zlomová éra, kdy se pomalu vyčerpávalo hnutí undergroundového autorského „comixu“, spojeného s osobnostmi jako Robert Crumb nebo Gilbert Shelton. V roce 1976 ovšem na undergroundovou tradici navázal Harvey Pekar se slavným výrazně autobiografickým dílem American Splendor (Lesk Ameriky), které bývá jmenováno jako jeden z počátků amerického alternativního komiksu. Zároveň to byla éra nástupu komiksového fandomu, který souvisel mimo jiné s fenoménem fanzinů. Ty v sedmdesátých letech sloužily jako jeden z uzlových bodů fandomu, sdružující rozptýlené fanoušky do semknutějších imaginárních i zcela reálných komunit. Nabízely rozhovory s profesionálními tvůrci, publicistiku, informace o dění v průmyslu, fanouškovské komiksy nebo osobně laděné články o oblíbených sériích autorů.

Jeden ze zakladatelů Fantagraphics Gary Groth byl aktivní součástí tohoto kreativního bujení od svých třinácti let, kdy vyrobil první vlastní komiksový fanzin. V roce 1976 mu bylo dvaadvacet a právě ho vyloučili z žurnalistiky. Společně s bývalým spolužákem Mikem Catronem se vrátil ke svému fanzinovému koníčku a založil magazín The Comics Journal. Jeho první číslo bylo také první oficiální publikací Fantagraphics. Šlo o publicistický časopis, který na profesionálnější a soustředěnější úrovni dělal totéž, co některé tehdejší fanziny – přinášel rozhovory s tvůrci, novinky z komiksového průmyslu a názorové články. Groth a Catron přitom od začátku nastavili tvrdě kritickou rétoriku vůči mainstreamovému komiksu. Pustili se nejen do repetitivního obsahu super­­hrdinských sérií vydavatelství Marvel a DC, ale také do obchodních praktik těchto dvou popkulturních továren, které potlačovaly kreativitu svých scenáristů a kreslířů a upevňovaly své dominantní postavení na trhu. Proti kritice mainstreamových vydavatelů stavěl The Comics Journal vizi komiksu jako autorského uměleckého média, kde tvůrci svobodně realizují své nápady, jsou za to náležitě ohodnoceni a mají stejný přístup na trh jako velké společnosti.

Porno do kapsy

Společnost vystřídala několik sídelních měst, až se nakonec usadila v Los Angeles. V ro­­ce 1979 začala kromě The Comics Journal vydávat také vlastní komiksové knihy. O tři roky později pak Fantagraphics oslavili první větší komerční úspěch s magickorealistickou sérií Love and Rockets, kterou původně publikovali její autoři bratři Hernandezové vlastním nákladem, ale Grothova firma nad ní brzy převzala záštitu. Nejzásadnější období však přišlo až v devadesátých letech. Na jejich počátku, v roce 1990, Fantagraphics téměř zbankrotovali a přesídlili do Seattlu. Postupně ale v tomto desetiletí představili čtenářům mnohá z nejproslulejších jmen nastupující silné generace nezávislých autorů, jako Daniel Clowes, Chris Ware, Jessica Abelová, Roberta Gregoryová nebo Peter Bagge.

Ambiciózní značka spojená s artovým a nezávislým komiksem se opakovaně potýká s finančními problémy vlastně dodnes. Různé krize firma někdy řešila tím, že se přímo obrátila na své fanoušky. Když v roce 2013 náhle zemřel jeden z vedoucích studia Kim Thompson, dostala se společnost do situace, kdy musela odložit vydání třinácti knih, tedy asi třetiny své roční produkce. Pomocí crowdfundingové kampaně se jí ale podařilo vybrat potřebných 150 tisíc dolarů zajišťujících další chod firmy. To svědčí o tom, jak velkou podporu Fantagraphics mají u části komiksového fandomu.

Ještě zajímavější je způsob, jakým spole­čnost vyřešila zmíněnou existenční krizi v roce 1990. Zahájila tehdy vydávání komerčně velmi úspěšné edice Eros Comix, přetiskující erotické a pornografické komiksy z USA, Evropy a od poloviny devadesátých let také z Japonska (v edici MangErotica). I v této oblasti se ale Fantagraphics někdy projevují jako znalci a pečliví restaurátoři komiksových dějin. Dokazuje to například jejich prozatím sedmisvazková série Tijuana Bible, ve které shromažďují tzv. tijuana bibles, pornografické komiksové publikace kapesního formátu, vydávané ve Spojených státech zhruba od dvacátých do padesátých let. Ostatně série reprintů klasických a oblíbených komiksových sérií jako Peanuts nebo Prince ­Valiant také zajišťuje podstatnou část příjmů vydavatelství.

Ze zájmu o médium

Většina tematických článků v tomto ­čísle objevuje pro české čtenáře pozoruhodné původní počiny Fantagraphics Books z posledních let, případně oceňuje jejich edice věnované reprintům starších komiksů. Současné portfolio vydavatelství obsahuje ale také přetisky důležitých děl pocházejících z Evropy. Vyšel tu například Approximate Continuum Comics (Komiks aproximativního kontinua, 1993–1996, u Fantagraphics 2011), v němž francouzská komiksová hvězda Lewis Trondheim zachycuje první léta slavného nezávislého vydavatelství L’Association, provokativní a ponurý nonsens Pixy (1992, u Fantagraphics 1993, česky 2001) Švéda Maxe Anders­sona, ale i méně známé tituly jako Interiorae (2010, u Fantagraphics 2012) italské autorky Gabrielly Giandelliové, vyprávějící o tajuplném bílém králíkovi, který sbírá informace o obyvatelích jednoho evropského paneláku a sděluje je bytosti jménem „velký temný“. Společně s italským vydavatelstvím Coconino vytvořili Fantagraphics také mezinárodní vydavatelský projekt Ignatz, v jehož rámci vyšla třeba dvě alba série Babel (2004 a 2006) další legendy francouzského komiksu Davida B. nebo introspektivní série Ganges od Američana Kevina Huizengy. Pozoruhodné jsou také některé historické nebo teoretické práce, například profil Edwarda Goreyho The Strange Case of Edward Gorey (Podivný případ Edwarda Goreyho, 2011) Alexandra Therouxe, komentovaný sborník Jewish Images in the Comics (Obrazy Židů v komiksech, 2012) od Fredrika Strömberga nebo antologie významných publicistických textů o komiksech The Best American Comics Criticism (To nejlepší z americké komiksové kritiky, 2010).

Příběh o dvou klucích z Marylandu měnících dějiny komiksového média tak do nějaké míry pokračuje sisyfovským stylem, jenž střídá fáze, kdy je vydavatelství na pokraji bankrotu a kdy se mu daří expandovat. I v tom ale kopíruje celé dějiny komiksu jakožto média s uměleckými aspiracemi – po vlnách zájmu veřejnosti vždy následovala období útlumu a stagnace. V rozsáhlém rozhovoru pro youtubový kanál The Comics Archive z roku 2015 Dave Groth říká, že největší problém současného komiksu spočívá v tom, že stále existuje jen málo lidí, kteří komiksy vyhledávají pro médium samotné. Je běžné, že lidé se rozhodnou jít do kina prostě proto, že chtějí vidět nějaký film, a teprve následně se rozhodují, jaký konkrétní si vyberou. U komiksů ale stále převažuje opačný postup. Čtenáře zaujme nějaký konkrétní komiks svým tématem (Groth jmenuje Spiegelmanova Mause, 1986 a 1991, česky 1997 a 1998, jako příklad široce čteného komiksu s „atraktivním“ tématem holocaustu), kresbou nebo čímkoli jiným, ale komunita lidí, kteří čtou komiksy pravidelně prostě proto, že jsou to komiksy, je stále poměrně úzká. Grothovo vydavatelství dodnes představuje houževnatou platformu, která chce ukázat, že komiks je a svým způsobem vždycky byl médiem, jež stojí za pozornost kvůli sobě samému.