K anketě o současné literární kritice přidáváme stále aktuální hlas z minulosti – anketní rozpravu německého kritika a vydavatele Alfreda Kerra z dvacátých let, v níž se mimo jiné svěřuje se svými zkušenostmi s vydáváním časopisu.
I.
Šéfredaktor jednoho literárního magazínu mi poslal následující anketní otázku: „Už jste někdy vydával časopis – a jaké zkušenosti jste udělal?“
Chce se snad přiučit? Před lety jsem vydával časopis Pan. Zkušenosti: S radostí jsem do toho vrazil sedmnáct tisíc zlatých. (Jako nějaký starý mládenec.)
II.
Zkušenost 2: Podivná dlouholetá nenávist kvůli odmítnutým rukopisům.
Jeden z těch, kterým jsme pro nedostatek talentu zaslané rukopisy vraceli neotištěné – pro svou neschopnost později přišel i o místo redaktora –, dodnes nevynechá jedinou příležitost, aby dal volný průchod nahromaděné zlosti kvůli odmítnutým rukopisům. Člověk by z toho pokaždé vyletěl z kůže.
III.
Zkušenost 3: Jiný, jehož příspěvky byly pro svou kvalitu taktéž laskavě vraceny zpět, je dnes – vyslancem. V tomto úřadě není jeho nadání tak na očích. Útěk do povolání, které oproti převládajícím předsudkům tak pokleslo (viz světová válka).
IV.
Zkušenost 4: Na jednoduchou činnost – šlo o lepení známek na dopisy – najalo vedení vydavatelství čtrnáctiletého chlapce, který práci vykonával sedě pod stolem.
Obraz tohoto hocha, který tam seděl a olizoval známky, mám dodnes spojený se vzpomínkou na Pan.
Když do místnosti chvatně vstoupil podílník společnosti a zeptal se: „Kde je personál?“, řekl jsem: „Personál sedí pod stolem.“
(Jenže z toho se autor ankety nic nenaučí.)
V.
Zkušenost 5: Vydavatel každého časopisu ať se spojí s hrstkou talentovaných chlapíků, kteří by za svobodně zvolený cíl prošli ohněm.
(Nesmlouvavost ve věci estetického smě-
řování.)
VI.
Zkušenost 6: Pro vydavatele – alespoň tak to bylo se mnou – jsou dojemné zaslané verše. Obzvlášť pokud jsou umělecky nehodnotné.
Dostával jsem je každý den. Ze všech koutů země. Bylo v nich tolik touhy; tolik nadšené vůle – při značné mlhavosti. Najednou se hlásí pocit: Německo tvoří lyrici.
(Až díky tomu pochopíme stav naší politiky.)
VII.
Zkušenost 7: Nejdůležitější pro vydavatele magazínu je následující: Musí být připraven (a ochoten) držet jej bez zaváhání nad vodou až téměř k ekonomické sebevraždě.
Musí se smíchem, ale neochvějně sám sobě říkat, co pravil Bismarck budoucímu panovníkovi Bulharska Battenbergovi: „Jednou to pro vás bude pěkná vzpomínka.“
Ano: jedna z nejhezčích.
VIII.
(A přitom se dá za sedmnáct tisíc zlatých pořídit plachetní jachta.)
Z německého originálu Rundfrage betreffs Erfahrungen, zařazeného do knihy Es sei wie es wolle, Es war doch schön (Fischer Verlag, Berlín 1928), přeložil Tomáš Dimter.
Alfred Kerr (1867–1948; vlastním jménem Kempner) se narodil v Breslau, tedy dnešní Vratislavi, a studoval literární vědu v Berlíně. Byl nejvýznamnějším divadelním a literárním kritikem období naturalismu, přezdívalo se mu dokonce „papež kultury“. Přispíval do novin Der Tag a Berliner Tageblatt a do časopisu Pan. V roce 1933, poté, co se ocitl na seznamu režimem zakázaných autorů, jejichž knihy byly veřejně páleny, emigroval před nacisty do Londýna. Umělecký a literární časopis Pan měl několik životů. Poprvé vycházel v letech 1895 až 1900 v Berlíně a stal se nejdůležitějším orgánem secese v Německu. Na jeho grafické podobě se podíleli významní umělci, mimo jiné Max Liebermann, Franz von Struck a Henry van der Welde. V Panu vycházely povídky a lyrika inspirované symbolismem, naturalismem a impresionismem. Časopis představoval počátky literární moderny. K nejvýznamnějším autorům patřili Otto Julius Bierbaum nebo Richard Dehmel. V roce 1910 bylo vydávání časopisu obnoveno. Vycházel jako čtrnáctideník, zpočátku jej vedl obchodník s uměním a vydavatel Paul Cassirer a mezi přispěvatele patřili i Frank Wedekind, Heinrich Mann, Robert Walser, Max Brod, Arnold Schönberg nebo Peter Altenberg. V roce 1912 převzal vydavatelské žezlo Kerr, v letech 1913 až 1915 vycházel Pan nepravidelně a jediným přispěvatelem byl sám vydavatel. Od roku 1980 vydával stejnojmenný časopis Pan s podtitulem Náš báječný svět Franz Burda, v roce 1992 vydávání časopisu skončilo.