Racionálně drogová osvěta

Při práci na komiksu Narko se spojili dva autoři, scenáristka a komiksová debutantka Dana Łukasińska s rockerem a zkušeným komiksovým výtvarníkem Krzysztofem Ostrowským. Ten má na svém kontě mimo jiné nesmírně kontroverzní komiks Chopin New Romantic (2011), objednaný polským ministerstvem zahraničních věcí u příležitosti Roku Fryderyka Chopina za účelem propagace skladatele v zahraničí. Publikace byla honorována třiceti tisíci eury, záhy však byla pro svou vulgaritu stažena. Také komiks Narko, pojednávající o drogové závislosti, byl vytvořen na zakázku, a třebaže se jeho sdělení odvíjí v relativně neobvyklé poloze, tentokrát se rozhodně nejedná o šok – ať už ve smyslu vulgarity nebo strategie odrazování drastickým příběhem.

Počátek Oidipovy tragédie

Dnes už obligátní „varování šokem“ známe z celé řady děl, mimo jiné z autobiografického románu My děti ze stanice Zoo (1978, česky 1987) Christiane F., snímku Requiem za sen (2000) Darrena Aronofského nebo třeba z Leggovy, McCarthyho a Flameboyovy komiksové biografie Kurta Cobaina Spánembohem (2005, česky 2005).

Komiks Narko byl financován společností Open Society Foundations v rámci programu Global Drug Policy a je v otázce pojednání drogové problematiky poněkud ambicióznější. Jeho zaměření souvisí se širší tendencí, pro kterou se v Polsku ujal termín „racionální drogová politika“. Ta vychází z myšlenky, že striktní a přísné trestání držení drog (užívání jako takové v Polsku ani u nás není trestné) je v nepoměru se škodlivostí legálních a společensky tolerovaných látek (především alkoholu) a zároveň je málo efektivní. Mezi zastánce této politiky patří také Robert Brylewski, význačná postava polské alternativní hudby a autor ceněné knihy Punk a reggae v Babylonu (2011, česky 2013). Podle Brylewského a dalších je drogová scéna v důsledku restriktivního přístupu odsouvána do šedé zóny, kde nelze regulovat množství narkotik v oběhu, natož jejich čistotu. Kriminalizace drog navíc vyčleňuje závislé na okraj společnosti, odkud je návrat velmi obtížný.

Tuto skutečnost odráží interpretace oidipovského mýtu, kterou v Narku rozvíjí bezejmenný profesor, znalec drog a otec janusovského Kryšpína, jenž je hlavní postavou příběhu. Profesor připomíná, že Oidipova tragédie nezačala až ve chvíli, kdy Oidipus zabil Láia a oženil se s Iokastou. Smršť katastrof se rozpoutala dávno předtím – když se rodiče svého syna zřekli a přestali jej milovat.

Periodická tabulka

Narko se ovšem nesnaží problematiku návykových látek nijak přikrášlovat – z příběhu je zřejmá snaha zachytit na jedné straně všemožné tradované bludy a na straně druhé celou škálu hrůz a rizik, jež drogy přinášejí. Komiks sestává z prologu a tří na sobě nezávislých příběhů podle skutečných událostí. První a hlavní z nich pojednává o rodině Kryšpína. Zatímco jeho otec, profesor, je přiznaným uživatelem a obhájcem různých „psychoaktivních látek“, matka se stává závislou na lécích vlastně nevědomky. Sám Kryšpín závislosti propadá i přes průpravu a dohled rodičů a postupně se dostává do nejrůznějších psychotických stavů, které vedou i k sebepoškozování.

Protagonistou druhé části knihy je student Bart, který popisuje své závislé spolužáky jako unikátní prvky periodické soustavy. To je postup, jímž lze elegantně popsat různé účinky různých drog, ale také různé postoje k nim. Kapitola klade velký důraz na rozlišení typů drog (amfetamin, lysohlávky, lepidla, marihuana, syntetické drogy, alkohol). Tato část knihy je tedy informačně nejbohatší, názorně také předvádí ideální průběh kontaktu s policií.

Závěrečná část knihy pak čtenářům přibližuje téma celebrit a jejich boje se závislostí, který přináší spoustu problémů: v osobě Elvise Presleyho se zhmotňuje závislostí hned několik (drogy, jídlo, nakupování); ze smrti Amy Winehouseové či Philipa Seymoura Hoffmana protagonista Silák viní zarážející snížení tolerance vůči droze po detoxu.

Drogové omalovánky

Některé příběhy komiksu končí dobře, jiné tragicky. Největší naděje pro závislé spočívá v rodičích, lékařích a přátelích, nebezpečí ovšem číhá téměř na každém kroku. Obzvláště destruktivní jsou společenské nároky, nepochopení, necitlivé usvědčování ze závislosti namísto podání pomocné ruky a také osamělost. Rozhodující jsou ale mnohdy i nečekané faktory, jakými může být nezjištěná srdeční choroba nebo příměs v droze. Tři komiksové příběhy doplňuje závěrečná faktická poznámka, která obsahuje praktické informace a odkazy pro stávající i potenciální uživatele a představuje cíle racionální drogové politiky. Autoři Narka rozhodně odmítají klást rovnítko mezi užívání drog a drogovou závislost, vyrovnávají se s řadou předsudků (drogy jako zlo, které je třeba tvrdě potírat; zvýšený výskyt závislostí u sociálně slabších vrstev a podobně) a snaží se čtenáři ukázat, jak minimalizovat škody, jež závislost přináší, neboť vymýcení drog je nedosažitelné.

Třebaže scénář Łukasińské do značné míry pouze plní zadání, Ostrowského kresba je pro svou působivost a výraznou odlišnost od autorových předchozích kreslířských projektů překvapením. Jakoby ledabyle načrtnuté kontury jsou vyplněny zpravidla jen jedním odstínem, a kresby tak svým způsobem připomínají omalovánky a konotují dětský, školní, „černobílý“ diskurs. Autor však z tohoto schématu často vybočuje a dokáže se přiblížit abstraktnímu umění nebo třeba citovat počítačovou grafiku.

Autor je polonista.