To je tak, když člověk vstane levou nohou. Pořád se nemůžu toho zlozvyku zbavit. Řinčení nočníku ještě ani neodeznělo, a už k nám vlítl vedoucí. Strašně na nás řval a vyhrožoval, že celý cimře zatrhne brambory. Otřásl jsem se odporem při pomyšlení, že bych byl jediný další týden na kuřecích křidýlkách. Přihodilo se to naposledy před mnoha týdny – a pořád mám nesnesitelně přecitlivělé bradavky.
Tenhle vedoucí, říkám mu ironicky zlý bachař, je bývalý poslanec za komunistickou stranu. Pamatuju si ze staré televize jeho buclatý obličej. Dnes je ještě buclatější. Snad není nemocný. Řve na nás s oblibou, že nic nevydržíme; že nemáme smysl pro celek; že když on byl v našem věku, ani ho nenapadlo nemít pořádnou práci a přiživovat se na společnosti. Vzpomínám někdy na mladá léta. Sháněl jsem tehdy práci natolik svědomitě, že mi nešlo ani tak o výši platu, jako spíš o množství volného času, abych měl kdy vykonávat další práci nebo si shánět jinou.
Ale nejsou všichni takoví. Hodný bachař, tedy další náš vedoucí, je starý zelený – aktivista tělem i duší. Nejenže nám nevyhrožuje kuřecími křidýlky, ale po mých kamarádech dokonce někdy i sbírá prázdné stříkačky. Prý s nimi spolu s ostatními vedoucími hrají šipky, ale věřte táborovému humoru. V každém případě má v sobě ten chlapík kus ze skauta a kus z anarchisty, to se pozná.
Taky nám radil podat na uřvaného bachaře stížnost. To mi s jeho dobromyslnou povahou moc neštymuje, protože si pamatuju kamaráda – spolupracovníka z minulého baráku, s kterým jsem kolem Vánoc odklízel sníh od kolejí. Vyprávěl mi, že přímo v budově hlavního nádraží je samostatný pavilonek, kde se písemné žádosti a stížnosti vyřizují. A dělá to prý jeden z našich spoluvězňů. Tedy spolupracovníků. Za odměnu. Jaký by to dávalo smysl? Po Silvestru jsem toho kamaráda už neviděl. Střídá se nás tu tolik, že člověk člověka přehlídne. Ale mně to vyhovuje; vždycky jsem chtěl mít kolem sebe velkou rodinu.
Umyli jsme se a v rámci kolektivu si odhlasovali dopolední program. Buď můžeme jít zahánět migranty do vagonů, nebo odhánět od plotu šotouše a čumily. Jen těsně vyhrála první varianta, pro kterou jsem hlasoval i já. Po ránu preferuju mírumilovnější rachotu. Ostatně podle pravidel se práci, která v hlasování skončí na druhém místě, věnujeme odpoledne. Je to spravedlivé a demokratické. A logicky to tedy znamená, že čumily dnes jdeme plašit hned po obědě. Bože, chraň nás před křidýlky!
Musím přiznat, že při vyprovázení migrantů jsem byl svědkem všelijakých scén, které bych tu nerad rozváděl. Uvedu jen, že rozdíly mezi bachařem-komunistou a bachařem-zeleným se v existenciálně vypjatých situacích leckdy stírají, což je ostatně pochopitelné – mají-li nás, dobrovolnické kolektivy, vyburcovat k pořádným výkonům.
Taky nám podle toho pravidelně zvyšují potřebnou kvalifikaci – péče o člověka je táboru vším. Minulou neděli například jsme byli v hlavní nádražní budově na protiextremistickém školení, kde nám pouštěli i nějaké filmy pro pamětníky. O Hitlerovi a o nacismu. To je neskutečný, co byl v minulém století člověk člověku schopnej udělat! Nikdo z našeho kolektivu tomu nemohl uvěřit! I když situace ve světě je čím dál složitější a s migranty jsou při vyprovázení na vlak stále větší potíže. Šušká se dokonce, jestli správní rada nenechá postavit plynové komory, jako to prý nedávno udělali v Izraeli, aby se zabránilo dalšímu holocaustu, který tomu statečnému národu odolávajícímu barbarské přesile již znovu bezprostředně hrozil. Každopádně by nám tím nejspíš odpadlo to otravné odklízení sněhu od kolejí.
Do vývařovny chodíme v trojstupech přes starý park, služebně starší mu říkají Šervůd. Nad námi září umělecky vyvedený – jistým klasikem pražského street artu, údajně za symbolickou částku pokrytou z nějakých grantů – nápis: „Vítá vás tábor Sira Nicholase Wintona“. Není to jen hrdost a bramborové slupky, co mě hřejí každý den v žaludku. Je to i pocit odpovědnosti a závazku k tradici.
A vždycky pod tou slavobránou si vzpomenu na jednu z mála věcí ze školy, které se mi dnes hodí pro opravdový život. Totiž že už pan president Masaryk napsal: „Tábor je náš program!“ To jsou hodnoty, které ti čumilové zpoza plotu asi nikdy nepochopí.
Autor je spisovatel a publicista.