Román Vegetariánka korejské spisovatelky Han Kangové, který získal Mezinárodní Man Bookerovu cenu, se odvíjí od rozhodnutí nejíst maso v silně tradiční, patriarchální korejské společnosti. O odmítání masa se ale příliš nedozvíme, protože kniha spíše pojednává o vzpouře a násilí spojeném s udržováním zavedených pořádků.
Když se Jonghje jednou ráno probudí z nepokojných snů proměněná ve vegetariánku, odstartuje to destruktivní řetězec událostí, zrad, násilných činů a vůbec všelijakých nelidskostí, které nakonec pohltí a rozvrátí celou tradiční a rozvětvenou jihokorejskou rodinu. V nepříliš rozsáhlém, Mezinárodní Man Bookerovou cenou ozdobeném románu autorky Han Kangové, jež touto knihou mimo Jižní Koreu debutuje, se potkává zrůdnost sexuálního i jiného násilí coby prostředku uchvacování či opětovného stvrzování moci s až obsedantně podmanivým ohledáváním hranic lidské existence. Vegetariánka tak zvládá své čtenáře uhranout: zároveň pohlcovat i znejišťovat, odpuzovat i přitahovat.
Zdánlivě banální, neproblematická osobní volba „nejíst maso“ je zde přitom současně zcela nepodstatná (o vegetariánství jako takovém se věru mnoho nedozvíme) i naprosto kruciální: subjektivní Jonghjino rozhodnutí nabývá totiž v očích jejího příbuzenstva – manžela, otce, matky i sestry – podoby nebezpečné a nepochopitelné vzpoury, jakéhosi neodpustitelného transgresivního aktu, hrozícího rozbořit vše známé a zavedené. Spíše než o samotné maso se tu hraje o nejrůznější příbuzná slova: nechutně krásnou stylovou masitostí počínaje a kýženou masovostí konče.
Násilím k náležitým pořádkům
Reakce, které Jonghjino rozhodnutí u jejích rodinných příslušníků vyvolá, působí neuvěřitelně přepjatě, jako nepochopitelně zvrácené akty nelidského trýznění. Jak následující manželův nátlak sexuální, tak až groteskní rodinné spolčení, při němž jeden příbuzný pevně drží hlavu a druhý se pokouší vložit vzpírající se ženě do úst sousto masa, ale vlastně představují zvrhlé, leč srozumitelné pokusy o znovuobnovení konformního statu quo. A právě v tom snad lze nacházet jeden z navracejících se motivů celé knihy: totiž to, nakolik jsme my lidé ochotni páchat někdy až neuvěřitelná zvěrstva pod záminkou udržení „náležitých pořádků“. O tom, zda pociťuje nějaký významnější rozdíl mezi „nuceným krmením“ v podání snaživých a zoufalých samouků z rodiny a jeho institucionalizovanou variantou dle zřízenců a zaměstnanců psychiatrických léčeben, už se čtenář musí rozhodnout sám.
Kangové Vegetariánku nelze redukovat na prozaický programatický traktát o touze po individualitě, na to je její téma naštěstí příliš komplikované a vyznění komplexně nejednoznačné. Individualita vegetariánství bude jistě pro většinu čtenářů představovat osobitost bezproblémovou, náležitou, možná i kýženou. Jak je to ale s osobitostí rozbujelé duševní choroby? Nebo svébytností umělecké tvorby, hraničící s chorobnou posedlostí a neohlížející se na potřeby a pocity bližních, jak ukazuje prostřední oddíl? Vegetariánka představuje text podivně odtažitý a neméně podivně „masitý“: dvojí změna narativní perspektivy (v druhé části se dostává do centra vyprávění Jonghjin švagr umělec, části poslední pak dominuje jeho žena, protagonistčina sestra) se odráží v nezúčastněném, necitelném stylu, vizuální líčení emočně vypjatých scén působí bezprostředně hmatatelně, tělesně a odpudivě krásně. Obálka s orchidejí a flákotou, která variuje motiv z prvního anglického vydání, je zde více než návodná: jen tím masem by po vzoru každého správného zátiší Vanitas měli už už hýbat červi.
Útěšná vějička exotiky
Domácí čtenář může být občas v pokušení přistupovat k překladům ze současných východoasijských literatur jako k šanci literárním zprostředkováním nahlédnout do vzdálené a velmi odlišné kultury i mentality. Jak v závěru svého důkladného, kontextualizujícího i interpretujícího doslovu uvádí překladatelka knihy Petra Ben-Ari, Vegetariánka nabízí k takovému čtení více než dost podnětů a příležitostí – upozorňuje na silně patriarchální organizaci tamní společnosti, odkazuje k stále určující funkci konfuciánských principů a tematizuje všudypřítomnost masa v korejské kultuře jídla. Zároveň ale nelze než souhlasit s recenzentkou New York Times Porochisty Khakpour, která napsala, že by byla chyba soustředit se při čtení románu Han Kangové jen a pouze na to etnografické a sociologické v něm. Vzhledem k nelítostné, nesmiřitelné analýze (obranné?) sebedestrukce a agrese konané ve jménu normality se totiž jedná o nadčasový text. Zavřít ho do podivně nazdobené škatulky s nápisem „POZOR – exotika“ by možná poskytlo domácímu čtenáři útěchu a klid na duši, vůči strhující knize by to však bylo více než nespravedlivé. Také taková agrese za účelem zdání normality.
Autor je bohemista.
Han Kang: Vegetariánka. Přeložila Petra Ben-Ari. Odeon, Praha 2017, 208 stran.