Nové básně Víta Kremličky se v lecčem vracejí k počátkům jeho tvorby. Dokážou rozeznít jednoduché čtyřverší nebo suverénně použít profláknutý rým bunda/kunda. Narazíme ale i na dojaté reflexivní momenty nebo bujarou báseň s tematikou narození Ježíše Krista.
Řeka se vine dál jak světelná cesta
Řeka se vine dál jak světelná cesta
daleko jsou mamlasové z rejů velkoměsta
kosi svoje flažolety dál náramně hudou
ti tu byli vždycky a nejspíš taky budou
Ti, co choděj do hospody
Ti, co choděj do hospody
na krchov jdou v plný síle
ti, co choděj na pivsona
myšku slyšej na tři míle
607 trpaslíků
607 trpaslíků
mělo tuhle z řiti kliku
že si vlezli do zimníku
co byl právě na prodej
zimák ten pak někdo koupil
oblík jej a banku zloupil
odhodil a ihned vstoupil
do bordelu za rohem
607 trpaslíků
chytilo třes dle ratlíků
chtěli někam do ajnclíku
leč zimák byl jako cent
když pak plni emocí
vzmáhali se bezmocí
zazněl shůry svatý hlas:
vemte zimák do Židů
dnes vymetaj kvas a maj chlast
Stařičký Maimonides vyprávěl
Stařičký Maimonides vyprávěl
už je to spousta let
že k němu přilít andílek
a vyzval jej v čarokrásný let
Proč hnedka k Bohu?
promluvil Maimonidův ret
Né, mrknem se nyní do pekla
kde ohněm hoří led
Tam spatřil Krista stát v pozoru
v kotli vařicích sraček
Co stalo se ti, příteli?
ptal se jej Maimón z plaček
Já tady v hovnech musím stát
a nemám z toho srandu
za ty, co v krvi a naftě koupou se
za hříšnou pozemskou bandu
Kilo pade pesos, nebíčko
Kilo pade pesos, nebíčko
jedna vdova dala
za pořádné rohy, nebíčko
panu farářovi
dostala je sice
ale vetché byly
rozpadly se hned!
Kilo pade pesos, dušinko
zas dala vdova jiná
ovšem klerikovi, andílku
za pořádný nádobí
Farář ovšem vece
že jí ho dá taky
ale ať klerikům necáluje
ti že nitro nezkonejší
Hoj, Faňoure!
Hoj, Faňoure!
Zdareckanec, Tomísi!
Zdali naše inštrumenty
prachvýtečně naladěné?
Jasně, šéfe! Můžeš vyřídit
tvojí kobylce,
že náš národ múzický
řehtá se na plný céres
a cválá tancem.
Řekni jim, ať sebou trochu mrsknou,
kvůli jednomu mlíčňákovi, jenž se blíží,
pro splendidního kristlksindla,
fofrem a zčerstva, už ať tady jsou,
s fanfrnochy,
s vozembouchy a rolnami.
Jasněže, Tomísi!
Zašmidláme mu na skřipky
a primáš Tonda zavíří tamburínou.
Šlápnem tomu na přezky!
Timbuktu, kutú, kutú,
sladce libě budeme hrát,
timbuktu, kutú, kutú,
přivítáme Ježíška!
My všichni elitní tlamajzníci z Guiney
chystáme se mu nyčko vstříc,
bychom to dítko rozmilé
zvítali v jeho nádherách!
Když se řekne bunda
Když se řekne bunda
zní to jako kunda
Na šeříku šoustaj drozdi
a já rejpu píču do zdi
Tvá hrma na Lunu hleděla
než jsem ji ucpal docela
Poetické preceptorky
Poetické preceptorky
šetří pořád na pohorky
poetičtí preceptoři
tonou v neustálém hoři
venku svět vegetací hoří
možná znáš toho klučinu
má v sáčku cvičky a svačinu
denně chodívá přes Kampu
až do Vršovic na rampu
kde bizoni zjitra táhle řvou
a grogy vřou, k posezení zvou
ve snu mi sviňucha
šeptá do ucha:
lidstvo je zástup chudáků
idiotů a čuráků
nějaký zmrd roztáčí rotor
a bručení naplňuje celý kraj
jako by na přírodním chóru
bylo něco pobuřujícího
jako by jezy měly mlčet
jako by ptáci měli mlknout
ulicí vlají závoje řeholnic
déšť padá – jinak nikde nic
čas dlouží se, od zrození ke věčnosti táhnou
jsou jabka, která marně zrají
a vody, které v hlíně mizí
sebranka není selanka
a poslední její myšlenky
jsou do našeho světa vetkány
Tiché šílenství žalu
Tiché šílenství žalu
hraniční řeky Ja-lu
po zamrzlých mělčinách vítr fičí
stále tytéž hvězdy led zrcadlí
jak nocí uplývají
a zima jak v piči
Jaký je život můj, nevím zhola
Jaký je život můj, nevím zhola,
od lesů rujný šestnácterák volá
a chlapi cestou z knajpy halekají:
hola!
Já však sedím a jdu jak věkovitý pařez,
jenž mnohé blesky a mechy zažil,
i pily bujný zářez,
dál hledím do údolí, k výšinám,
k burleskním dálnicím a ztichlým březinám.
Hoj, peřeje dál pějí píseň šumnou svou,
mraky táhnou a vláhu nesou,
tmí se nad Oděsou…
Moje uši chlupaté všechno dobře slyší,
rašení mechů i spánek myší.
A moje nohy samy k cíli jdou
Vít Kremlička (nar. 1962) debutoval v osmdesátých letech v samizdatu sbírkami Autentický kulovátor, Zvonění a Oblouk. Časopisecky publikoval v Revolver Revue a Paternosteru. V roce 1991 získal Cenu Jiřího Ortena za novelu Lodní deník. Je autorem básnických sbírek Cizrna (1995), Amazonia (2003), Prozatím (2002), Země Noc (2006), Tajná cikánská kronika (2007), Tibetiana (2013) a Divůtajný Marimbo (2016), novely Manael (2005), povídkových souborů Zemský povídky (1999) a Amazonské medy (2015) a dramatu Spravedlnost pro Leonarda Peltiera a mokřadní organismy chráněné Ramsarskou konvencí (1996).