Básně tematizující rodinu a vztah k Bohu se v poezii Jana Spěváčka mísí s ironií i odkazy na básnické autority. V jednom textu se tak může setkat Otokar Březina s Chuckem Norrisem.
Vakuum
Prázdná slova
nevyprázdněných lidí
zaplnila veřejný prostor,
zaprášila intimitu
neveřejných míst
a zcela přečerpala
Dlouhé Stráně.
Astrologie dle Heleny
V okně se odráží lampa,
v domě je ovšem tma.
Moje žena
má v tom posledním
rozsvítit slunce.
Mezi mnou
a mou matkou
oxiduje černá luna.
Zbytek se raději
matně domnívám, oči
k zemské tíži klopím.
Advent
Každý muž
v okamžiku početí
je již mrtvý.
Navíc prochází z východu
jako věrozvěst
na Divoký západ.
O ženách si povíme,
kovboji, v noci,
u bible a whisky.
Tydlencty souboje
sou dycky kříž,
zvlášť pod jasnou hvězdou.
Poslední soud
V okolí Tasova nazval
Otokar Březina
šedé hlavy kamenů
velrybové mocní.
V našem věku žije
jediná bílá velryba,
jediný leviatan,
jediné něžné monstrum,
tedy bytost schopná
zahájit poslední soud,
a to Chuck Norris, neboť:
Chuck Norris chodí
vzdušnou čarou,
Chuck Norris dělá
z rovnoběžek kříže,
a konečně, Chuck Norris,
když slyší apokalypsa,
tak vzteklého polyká psa,
který posléze vyletí
jeho uchem jako holubice.
Zimní slunovrat
Zas ode dnes
kráčí cosi zpět,
jenom nevíme,
zda vrací se já k my,
země k Slunci
či něco k Bohu;
ani kdo je co,
ani co je kdo,
ani kde se celý rok
schovává rovnítko.
Mohlo být vklíněné
v ležaté osmičce,
jak náš krk
v každé vteřině
vsazený ve smyčce.
Mlžné hory
Mé dětství je v mlze.
Všechny žďárské kostely
jsou v mlze.
Jediné, co je ostré,
jsou obě mé děti.
Jenže expozice
je příliš dlouhá.
Sochy
Učitel o prázdninách
stává se sochou Svobody.
Z výšky 93 metrů
vysílá sedmero paprsků
přes oceány na kontinenty
nad rozťatými pouty tyranie.
Prvního září pak počíná
lozit na Corcovado
a nakládat 1145 tun
rozličných nadějí
do rozevřené náruče,
dokud On nesepne ruce.
Jan Spěváček (nar. 1982) je povoláním učitel. Žije v Jihlavě. Vydal básnické sbírky Třeba jednou vykvetou z otazníků růže (2012) a Tabu rtů (2015).