Stane se obyčejný vrabec – a s ním mnoho našich dalších kdysi hojných ptáků – raritou? A všimli jste si – okna aut po jízdě už není skoro potřeba umývat od hmyzu. Existuje mezi těmito jevy souvislost? Ano, ubylo keřů a možností hnízdění, trávníky sečené na centimetr neposkytují sebemenší možnost úkrytu, hmyz po milionech umírá na veřejném osvětlení. Hlavním zdrojem genocidy na zvířatech je ale průmyslové zemědělství – chemizace a pesticidy. Svět jich užije miliony tun ročně, Česká republika téměř pět tisíc tun. Chemie se dostane všude a otráví všechno: potraviny, půdu, vzduch i pitnou vodu. Toxické a rakovinotvorné koktejly se šíří přírodou, likvidací půdní mikrofauny způsobují sucho a – v neposlední řadě – zabíjejí hmyz, hlavní ptačí potravu. Hrátky s ekosystémem v rámci kampaně „Dostaň vrabce“ v Čínské lidové republice mezi lety 1958 a 1962 nevedly k proklamovanému „skoku vpřed“, nýbrž k obrovskému hladomoru. Těžko očekávat, že by dnešní decimování populací, byť jinými prostředky a z jiných důvodů, mohlo vést k odlišnému výsledku.