Stranická levice v Česku pomalu přestává existovat jako dějinotvorná politická síla. Jak Zelení, tak sociální demokraté se v posledních volbách do Poslanecké sněmovny dočkali historického debaklu a podobně dopadli i nesmrtelní komunisté. Každopádně to vypadá, že oranžový a zelený tým se ocitly ve finanční a personální krizi. Svědčí o tom jak zvolení Petra Štěpánka novým předsedou Zelených, tak oněch několik postaviček, které se hlásí o křeslo předsedy ČSSD. Není to zdaleka tak marginální problém, jak by se snad mohlo zdát. Je to totiž poprvé v dějinách České republiky, kdy se tradiční levicový elektorát ocitl bez reprezentace, která by hájila jeho specifické zájmy, jakkoliv mnohdy jen naoko. Poté, co hnutí ANO vyluxovalo významnou část pravicového elektorátu, vrhlo se do opačné části politického spektra se stejným úspěchem. Co ale s tím? Část levice si už tuto otázku v podstatě odmítá klást, natož aby se snažila podat nějakou odpověď. Možných řešení ovšem není mnoho, a pokud česká levice nemá následovat visegrádský model vlády silné ruky a odstavení jakýchkoli progresivních sil od společenského vlivu, bude si muset nově odpovědět na otázku po důvodu vlastní existence. Kopírování trendů ze západoevropských zemí, kde politická scéna prochází podobnou krizí, k tomu rozhodně stačit nebude.