Hlavním textem uplynulého měsíce byl v ruských médiích bezesporu příběh Ilji Žeguleva, nazvaný Jak orkové zvítězili nad techniky a publikovaný na serveru Meduza 22. ledna. Popisuje se v něm, jak Laboratoř Kasperského, největšího ruského výrobce antivirových programů, postupně ovládli lidé napojení na ruské tajné služby. V polovině loňského prosince americké úřady zakázaly svým pracovníkům používání antiviru Kasperského s tím, že ho ruské tajné služby mohou využívat k získávání tajných vládních dokumentů. Ukázalo se totiž, že právě pomocí tohoto programu ruští hackeři získali tajné materiály jednoho ze spolupracovníků americké NSA, které si uložil na svůj domácí počítač. Jevgenij Kasperskij, zakladatel a majitel společnosti, sice přiznal, že systém objevil tyto soubory jako potenciálně nebezpečné, ale tvrdí, že je rozhodně nepředal ruským tajným službám. Kasperskij vystudoval kryptologii na Vysoké škole KGB a firmu založil v roce 1997. Od začátku v ní existovaly tři skupiny: technici vedení Nikolajem Grebennikovem, který antivirus naprogramoval, pak západně orientovaní finančníci včetně Harryho Changa nebo Stevea Ohrenberga, kteří chtěli vydat akcie na mezinárodních trzích, a konečně lidé z ruských tajných služeb, včetně bývalého důstojníka KGB Igora Čekunova. Rovnováha se změnila v dubnu 2011, kdy byl unesen syn manželů Kasperských. Jeho otci se ozvali neznámí únosci a požadovali tři miliony eur výkupného. Kasperskij okamžitě zavolal Čekunovovi, aby zahájil operaci. Za čtyři dny byl rukojmí osvobozen. Celý případ byl plný záhad – Kasperského manželka a jistou dobu spolumajitelka firmy Natalie dodnes podezřívá Čekunova, že únos zorganizoval sám. Krátce po únosu Laboratoř Kasperského začala dodávat svůj software tajné službě FSO a vliv silového bloku prudce vzrostl. „Kasperskij to všechno pochopil, prudce změnil kurs a zbavil se všech zahraničních investorů a také většiny manažerů ze Západu,“ vzpomíná jeden z tehdejších členů vedení firmy. Současně vznikl zvláštní útvar pro vyšetřování internetových deliktů a spolupráci s policií a tajnými službami. Vedl ho bývalý policista Ruslan Stojanov. „Sami si říkali orkové, strašně se jim ten název líbil. Spolupracovali s policií tak těsně, že doprovázeli přepadová komanda, která zatýkala kybernetické zločince. Stojanov se chlubil fotkami ze zatčení hackerů ze skupiny Lurk,“ říká bývalý vysoce postavený manažer. Souboj uvnitř společnosti ale ještě nebyl u konce. Technici například odmítali dát silovému bloku data k funkci Kaspersky Security Network (KSN), která umožňuje přístup k celému obsahu počítače, na němž je nainstalovaný antivirus. Na podzim 2014 ale technici prohráli a prakticky všichni byli propuštěni. Jak ukazuje případ zaměstnance NSA, vítězové nejspíše dali KSN k použití ruským tajným službám.
Internet po celém světě už dávno není oázou svobody, jako tomu bylo v jeho počátcích. V Rusku to ale platí dvojnásob, píše na serveru Republic Damir Gajnutdinov v článku Jak se škrtí Runet. S děním na internetu bylo loni v Rusku spojeno pět vražd novinářů, několik fyzických útoků a 1500 trestních stíhání, z nichž téměř stovka skončila uvězněním obviněného. K provozu internetu v Rusku v roce 2017 patřilo 244 zablokovaných stránek denně, každých šest dní útok nebo výhrůžky aktivnímu uživateli a každých osm dní jeden rozsudek vězení. Stát se snaží neustále zesilovat kontrolu nad uživateli sítě a omezovat jejich anonymitu a bojuje se také proti anonymním SIM kartám – úřady ohlásily, že jich zabavily už sto tisíc. Veřejnost to však příliš neschvaluje, soudě třeba podle toho, že se Rusko dostalo na druhé místo ve světě v počtu uživatelů anonymního systému Tor. Stát také přikazuje svým zaměstnancům, aby hlásili své účty na sociálních sítích, a snaží se regulovat jejich chování. Vojáci mají zakázáno publikovat fotky, videa nebo cokoli, z čeho by mohlo být jasné, že slouží v armádě a kde se právě nacházejí. Hlavním regulátorem internetu v Rusku se stává tajná služba FSB. Všechno nasvědčuje tomu, že stát chce odtajnit uživatele internetu a číst komunikaci svých občanů. Internet se tak dostal do sféry působnosti silových struktur a tak to podle všeho ještě dlouho zůstane.
Od srpna loňského roku měli ruští miliardáři neklidný spánek. Americký kongres přikázal CIA a dalším institucím zveřejnit do konce ledna seznam „Putinových lidí“, tedy osob, které tvoří kremelskou elitu. Samotný seznam neměl mít žádné okamžité důsledky, ale předpokládalo se, že pokud se budou rozšiřovat sankce, pak právě ti, kteří v něm figurují, budou první na ráně. Jeho finální podobu na stránkách Carnegie.ru analyzuje Andrej Movčan. Všechny zarazilo, že kritéria pro začlenění do seznamu byla ryze formální. V případě úředníků byl základem telefonní seznam Kremlu a vlády. V případě oligarchů bylo hlavním zdrojem dubnové číslo časopisu Forbes se seznamem nejbohatších Rusů. Na seznam se tak dostal každý Rus, jehož majetek přesahuje jednu miliardu dolarů. Seznam je zřejmě nepříliš subtilní způsob, jakým Bílý dům dává kongresmanům najevo: nechte nás na pokoji, my se zabýváme důležitými věcmi a na podobné dotazy nemáme čas. Možná to je signál Trumpovy administrativy, že show sice pokračuje, ale žádné velké veřejné akce teď nebudou. Tomu by odpovídala i vyjádření vysokých washingtonských představitelů, že protiruské sankce fungují, a žádný seznam tudíž není třeba.