Divadlo na Cucky, Olomouc, premiéra 16. 5. 2019
Olomoucké Divadlo na Cucky se pokouší profilovat i jako divadlo společensky angažované, což je určitě sympatický záměr, který navíc v hanáckém Oxfordu může najít patřičnou odezvu u zatím politicky necynického publika. Na festivalu Divadelní Flora zkusilo premiérové štěstí s dramatizací knihy Opuštěná společnost Erika Taberyho v režii Patrika Lančariče. Inscenace je však bohužel spíše než „divadelní koláží“ jen scénickým přednášením vytržených slov a vět Huberta Gordona Schauera, Tomáše Garrigua Masaryka, Ferdinanda Peroutky či Václava Černého a dalších nezpochybnitelných hrdinů českého městského liberála – v protikladu k jakémusi hlupákovi v koutě, který nemá rád novináře. Ze vzniklého souboru izolovaných postřehů se vytrácí jakýkoli náznak váhání, souvislostí či kontextu. Trojice herecky zatím poněkud bezvýrazných protagonistů (Dagmar Kopečková, Jan Mansfeld, Marek Šenkyřík) pak doslovně ilustruje předčítané. Ťuká do klávesnice (ty internety), hraje si na klauny, žongluje s černými a bílými kameny (ano, dobro versus zlo), máchá pěstičkami (demonstrativně) – místo aby se patos odříkávaného odlehčil, jen se prohloubí. A ošívajícímu se publiku nezbývá než meditovat o Peroutkovu překvapení: „Od potoka válo chladem a šaty našich žen byly bílé. A my jsme mysleli, že jsme věční.“ Věčná je hlavně sebelítost českých intelektuálů nad tím, proč nikdo nevidí, jak přemýšliví, hlubocí a vzdělaní jsme. Věčný je úžas nad tím, proč naše moudrost většinu ani za mák nezajímá.