Patří to k údajům, o kterých se firmy provozující sdílení kol a koloběžek nerady zmiňují: prakticky ve všech městech, kde se podobné služby vyskytují ve výrazné míře, jsou tyto dopravní prostředky, jež cílí na turisty toužící po neobvyklých zážitcích, masově ničeny. Jejich destrukce je tak rozsáhlá a soustavná, že spíše než o vandalismu bychom měli mluvit o vytrvalém odporu. V Paříži, kde jsou v organizování revolty jako vždy napřed, zaznamenali už i první oběť nenávisti k pochybné cykloturistice. Tentokrát však příliš nezaostává ani Praha, kde požehnaný počet elektrokoloběžek, jež v historickém centru s jeho úzkými chodníky i komunikacemi představují bariéry pro invalidy, ale i běžné chodce, končí na dně Vltavy. Lovit je musí strážníci, kteří tak, pravda, alespoň nešikanují občany bez trvalého přístřeší. Jen ekologický aspekt kalí pocit zadostiučinění: stroje obsahují baterie pochybného původu a rovněž mnoho dalších škodlivin, jež by mohly zamořit řeku. Nezbývá než apelovat na neznámé mstitele, aby zanechali topení a objevili půvab kladiv, palic, baseballových pálek či násad na krumpáče.