Každý bod vesmíru má své poutníky

Terasy

Syntetická krajka prozářená xenonovými světly kreslí svůj vzor na protější stěnu pokoje. Ten večer už po čtrnácté. Je neobvyklý provoz. Pacient ležící na posteli u okna trhá velkorysou díru do záclony a libuje si ve vzrušení, které mu přinesla nová úprava už dávno okoukaného ornamentu. Pootevřená ústa s jemně naprasklým spodním rtem pravidelně oddechují do rytmu projíždějících aut. Příchod barevných snů přestává dávat smysl s každým nadcházejícím dnem. Na zelené tabulce protějšího lůžka je ráno při vizitě učiněn zajímavý objev. Křídou psaný vzkaz hned vedle diagnózy nesl následující:

„Dnes v noci jsem pocítil zvláštní druh lítosti a soucitu nad hmotou. Viděl jsem nedokonale přetřené nohy postelí a provizorně opravená dvířka nočních stolků. Položil jsem si otázku po jejich povaze a sledoval její vztah k mým nejneobvyklejším pocitům a perspektivám. Dříve než jsem sám sebe zmátl, znovu se ozvalo ono opakující se bolení. Přesto jsem se rozhodl nespouštět oči z nohou postele a jejich gumových patek, pod kterými se držely vlasy a nitky povlečení. Pronásleduji slábnoucí trajektorii intuice, mění směr čím dál častěji a její náskok se noc za nocí zkracuje. Dopadám se v týlu zcela bezobrazného myšlení. Později jsem se dověděl, že moudřejší uspěli s pastí. Nesmysl; hnát a uštvat. Na zpěněném kameni úst v odmlce záškubu; pěstmi vyrazit osmihrannou krychli dechu a prudce trhnout proti směru odvrácených očí. Nic pro psy a oheň. Nic pro panstvo. Nic pro sestry; nic pro bratry.

Jsou nepochopitelně čisté; pětiprsté ruce; ruce vznášející se nad monolitem skutečnosti, kterou jsme se rozhodli nazývat oceánem. Dalo se jí tak dobré jméno, kterým se necítím povolán k úvaze. Rozumím mu více jako vlastnímu uzdravení, co mě k ránu vycuchalo z prostěradel, porozbíjelo okna a zaklínilo sluneční paprsky o vysoký strop mého pokoje.

Podíval jsem se rozbitým rámem, ve kterém ještě trčelo několik velkých střepů, ven na ulici, abych uviděl, že takové jméno je dobré; pro povahu věcí, které nenechávají své stíny padat, ale mířit. Rozhodl jsem se pro dvě řešení a třetí způsob. Napsal jsem tedy několik slov a několik veršů.“

 

Periferní dvojportrét

(…)

Pár zvířat se pohodí do světa jen tak. Vypadají různě, ale patří ke shodnému druhu, nemohou se najít, množit a podobně jako motýli na vrcholku života nedokáží přijmout potravu ani vodu. Slepí se jim vnitřnosti a vyrazí majestátní křídla, rohy nebo nová srst. Pak dělají, co musí. Zapamatoval jsem si:

OKO

skrz podobenství (k němuž pokaždé chybí

důvod):

Doba, kterou padá odlomená skála

jezerem,

není určena jeho hloubkou.

Nerost klesá tak dlouho,

dokud se dokonale neočistí.

RUKU

skrz opis:

Vylákané penumbry snu

vržené proti přeexponované bdělosti,

odkud začíná korupce přiměřených forem.

ČELO

podle všech zbylých věcí:

Co přišly k sobě a potom za mnou,

abych byl s nimi, kde cítím střed.

KRK

na opakované přání:

V malé koupelně rozplétat žilnatinu

fotopapíru

ležící v dráze zpeřených paprsků,

co se ti jedenkrát odrazily od těla.

 

 

Černá za Bory

(…)

Černá

předměstí

lascivně roztažená za nepřekypřenou hlušinou

makadamu a plexiskel, na které

rozdrážděná doslovnost

vytřísnila kyselý déšť a siluety dravců

partners

bílá UNI Paint PX – třicítka

vymahanidluhu.cz

pneu­-rinda

ploty.cz

za Bory

jmény ulic rozměřují totožnost

vbitou do prosakující země

hluboko mezi úvěry makléřek a policajtů

„my už tolik nechlorujem

a nechodíme společně k rodičům

a nepůjčujem

a teď určitě nejdem ke dveřím“

Unavené míň

z toho, kde kdysi ohnívala alespoň nuda vesnice

domrholilo na orezlej skříňák mezi

nadjezdem a zahradnictvím

Tady už se mělo dávno začít stavět

(…)

noc

podtéká a pokračuje jinam

i se svými psími hvězdami

je čím dál řidší, propustnější

kolem zjihlých světů stísněných na točnách

popsaných poledníky z mýdla a uzly na

šňůrách od kapucí

„ať seš posledním zpátky“

FOXCONN CZ s.r.o.

NEDCON Bohemia s.r.o.

ZEMPO STOBER s.r.o.

WHITE ANGEL s.r.o.

MEDUNA vakuová kalírna s.r.o.

GEKKO PROMOTION s.r.o.

TOVÁRNY mlýnských strojů a.s.

SBĚRNÉ suroviny TTP, spol. s.r.o.

TRUCK SERVIS POLÁK s.r.o.

(Každý bod vesmíru má své poutníky, co

někdy sáňkovali až do tmy

a viděli chlapa s pánví na kaštany, jak si dýchá

do rukavic)

(…)

Někdo vysadil okna v prvním patře bytovky

na parapetu leží navlhlé noviny, zatížené

skleněným popelníkem

je vidět stínidlo lustru, roh skříně

Papírová krabička plná vaječných skořápek

spadla na úzký záhon

Slyším vlak

a televizi v patře; zavane barva na radiátory

pata dveří třískne o kočárek

– naráz dozní

Štíhlý cár uvláčeného mraku se rozpustil

trpká modř nebe kornatí

zem tvrdne

vyplazuje studenou kost do hloubky nahoře

na špici rozdrnčeného satelitu

oslepla vteřina bílých spálenišť

malíři dostali kávu a vyšli ven

jeden položil žehlicí prkno do trávy

lehnul si a hřbetem ruky zastínil oči

Rozhlížím se, ale obě stíhačky už jsou pryč

 

 

Malá řada

Nevzrušeně šeptají

zelené koruny vzdorovitých samotářů.

Slovo nevzrušeně znamená

razítkovaný papír zkrabacených obálek a šavlovitou řasu v sépiové paletce se starou

tvářenkou.

Slovo šeptají znamená

konejšivý tikot dvou párů nástěnných hodin s bateriovými strojky za plechovým ciferníkem.

Slovo zelené znamená

večer za okny, který se doslechl. Večer pohybu z rudé do modré a z modré do bílé.

Slovo koruny znamená

čekání na úsvit a klikatou cestu obtaženou silným fixem ve zmoklé mapě.

Slovo vzdorovitých znamená

zpustošené sady představ a zrníčka zlata v chladném písku pod obnaženými kořeny.

Slovo samotářů znamená

všechny podoby lakomství. Rozpečetěnou hodinu zchytralosti. Maloměšťáckou romantiku.

Nevzrušeně šeptají

zelené koruny vzdorovitých samotářů.

 

 

Pouštní lvi

A tohle jsou pouštní lvi

spatření očima, které přivykaly tmě

v příšeří pokojů

rozmělňovaných matným přísvitem fosforových hvězd

a vzduchem syceným přetáčením kazet a cvakáním

přehrávačů

Nikde ani náznak soumeznosti

tolik prostoru

 

 

Zavazadla

A tohle je odřený kufr, který jsme našli při večerní procházce u přecpaných kontejnerů. Nesli jsme ho v mraze přes celou čtvrť, dokud jsme se nerozhodli sbalit mu na cestu před branku nejnižšího domku ve svahu pod kostelem. V obchodě Norma jsme dvacet minut před zavírací dobou šťastně pořídili velký pytel kyprého květinového substrátu, dovezeného z Německa, a semínka slunečnice a mrkve. Pak jsme ušli ještě pořádný kus cesty podél tramvajového pásu. Pytel s hlínou i kufr už se pronášely, ale když jsme vyšli kopec krajem úzké silničky a viděli, že už jsme skoro v cíli a že se za nízkými okny dosud svítí, radostí jsme se nahlas rozesmáli. Pytel se substrátem jsme našlapali do kufru, navrch položili sáčky se semínky a zavřeli víko. Pak jsme ho postavili před branku, pod ucho šetrně vložili papírek se vzkazem „někde tady“ a vydali se zpět k hlavní silnici a tramvajím. Když jsme přišli domů, dali vařit vodu na grog a zapnuli rádio v kuchyni, zjistili jsme, že byl Valentýn.