Fuck harder

V nedávném rozhovoru pro Radio Wave zmiňujete, že se pod hlavičkou New Aliens Agency věnujete atypicky krásným modelům a snažíte se z outsiderů dělat sebevědomé lidi. Cítíte se sami jako outsideři?

Ano – v tom smyslu, že vnímáme status quo nebo sociální paradigma jinak než naši vrstevníci. Nejvíc je to cítit v institucích, jako je škola, kde se projevují odlišné názory nejen na samotné vzdělání, ale i na genderové otázky, politické postoje nebo oblečení a make­-up. Setkáváme se s tím, že jinakost není akceptována a kvůli tomu jsme odsouváni na okraj. Hodně lidí v naší agentuře například zažilo šikanu kvůli své sexuální orientaci. Jinakost je ovšem označení z druhé strany, my sami si připadáme normální. Diverzita je pro nás důležitá.

Kladete důraz na osobitost člověka, zároveň ale tuto identitu prodáváte, děláte z ní komerční produkt. Jak s touto dvojznačností pracujete?

To je složitá otázka, kterou neustále řešíme… Podle mě jde o přirozený proces – ať už jde o komodifikaci umění nebo o komodifikaci naší identity. Každopádně je to pro nás nejjednodušší a nejpříjemnější způsob, jak vydělat peníze. Jsme sami sebou a prezentujeme se tak, jak chceme. A když nás takto někdo přijímá a ještě nám zaplatí, je to skvělé. Pro většinu našich nonmodelů jde ovšem o přivýdělek, a aktivistické projekty pak fungují jako bonus.

Mluvíte o atypické kráse, přesto se ale jedná o určitý kult krásy. Vaši „nonmodelové“ jsou ostatně velmi estetičtí. Jaký je váš postoj k neestetičnosti?

Jsme otevření tomu přijmout do agentury kohokoli bez ohledu na estetiku, ale z hlediska komerční sféry to není únosné. Ze začátku jsme měli mnohem kontroverzněji vypadající nonmodely, po zhruba dvou letech jsme ale zjistili, že to prostě nefunguje. Komerční scéna se v posledních letech hodně posouvá – modelové s vitiligem nebo plus size modelky jsou dnes skutečně módní, nicméně třeba černoch v reklamě na Lidl stále vzbuzuje, aspoň na malých městech, kontroverzi. Navíc čím je člověk vzhledově, ale i názorově alternativnější, tím těžší je s ním pracovat. My si skrze agenturu chceme vydělat, takže jsme museli začít víc balancovat a začít hledat alternativní krásu spíše v detailech, ať už fyzických či osobnostních. Z vnějšího pohledu to může vypadat, že směřujeme k většímu konformismu, když si ale poslechnete životní příběhy našich nonmodelů nebo se s nimi setkáte naživo, je jasné, že mají v sobě něco, co je odlišuje.

V jakém vztahu se ve vaší činnosti ocitají kolektivita a individualita? Agentura je jako instituce kolektivní, zároveň ale stavíte na jedinečnosti člověka.

Individualita je podle nás nezbytná pro utváření celé společnosti, přičemž malé komunity mají obrovský dopad. Pro nás s Moninou, která vede fashion sekci, je agentura neustálá škola toho, jak pracovat s lidmi. Stalo se, že si někteří lidé nesedli. Řekli jsme jim, aby si spolu zašli na kávu a normálně se o tom pobavili, což nakonec fungovalo. Naše agentura je profesionální, lidi si pečlivě vybíráme, věnujeme jim spoustu času, řešíme s nimi stravovací návyky, učíme je správně chodit a komunikovat s klientem. Součástí našich castingů je osobní pohovor, snažíme se poznat pozitivní i negativní stránky daného člověka, abychom věděli, s kým budeme v budoucnosti pracovat. Nepřijali bychom do naší komunity někoho s rasistickými názory, jinak ale ctíme názorovou diverzitu – jde o to, aby lidé přistupovali k věcem s otevřenou myslí. Když děláme performance, fungujeme s Moninou a Peterem Susanem Šagátem alias PXS jako režiséři: řekneme lidem, jaká je celková koncepce, kde mají být a co mají dělat, ale provedení už je na jejich individuálním vkladu.

Jste modelingová agentura a trendsetteři, zajímá vás vydělávání peněz… Jakou roli v tom hraje umění? Proč vlastně máte výstavu v Galerii 35M2?

Je to první naše výstava tohoto typu a chceme se jejím prostřednictvím představit širšímu publiku. Instalace v první místnosti akcentuje uměleckou stránku naší tvorby, zatímco druhá místnost má informační charakter. Pokud jde o umění, soustředíme se především na jeho aktivistickou rovinu. Všechny tři vůdčí osobnosti agentury vycházejí z uměleckého prostředí. Já jsem teď na magisterském studiu na FAMU, zabývám se fotografií a novými médii. Monina se odmalička věnuje tanci, choreografii a dělala také divadlo. A Peter Susan Šagát, který vede trendsettingovou sekci, zase studoval filosofii a fashion marketing a mimo to maluje, performuje a píše poezii. Takže umělecký svět je pro nás nejpřirozenější prostředí, kdežto ten komerční teprve objevujeme. Když například klientům nabízíme virtuální modely oblečení, je to pro nás zajímavé i z uměleckého hlediska. Důležitá je pro nás také přednášková činnost – mluvíme o vnitřní kráse a pozitivním vztahu k vlastnímu tělu. A v neposlední řadě se snažíme oba světy propojovat. Na alternativní akci pozveme třeba lidi z Vogue a naopak. Je pro nás důležité vytrhávat lidi z komfortních zón.

Co znamená vaše heslo „fuck harder“?

Je to statement, který jsem napsal na zrcadlo v našem společném letenském bytě koncem roku 2016 jako motto pro následující rok, kdy jsme založili agenturu. Nakonec se z toho stalo naše heslo – ve smyslu: buď silný, buď sám sebou, stůj si za svým. Je to intuitivní a zároveň komplexní apel.