V Praze usazená kapela s mezinárodním obsazením letos vydala svůj první vinyl. Album „Do Unto Others…“ podobně jako čtyři roky staré CD Get Rid of It obsahuje kromě autorských skladeb i překomponované a přetextované gospelové či countryové evergreeny.
Když jsem se před lety seznámil s tvorbou v Praze působícího finského umělce Pasiho Mäkely, měl jsem jej za ryzího geniálního diletanta v tom nejlepším i nejujetějším slova smyslu. Mé jásání nad tím, že se v Praze zjevila vpravdě – těžko to říci lépe – beefheartovsko-hronovská figura, bylo umlčeno zjištěním, že Mäkelä je profesionální divadelník. Uklidnil jsem se poté, co jsem seznal, že ve svých divadelních kreacích rád a s rutinou zkušeného kata sahá tam, kde to není nejpříjemnější, a že v hudbě zůstává přes množství projektů, do nichž je zapojen, stále urputným amatérem. Kdykoli někde koncertuje, můžeme se těšit mimo jiné na pořádnou vintage pastvu pro oči, ať už jde o jeho hudební vybavení nebo třeba klobouk a špičaté boty. Je v tom cítit – zdráhám se ten stereotyp hodit na papír – „leningradské kovbojství“, tedy přístup, který má blízko k outsiderskému, ale o to upřímnějšímu rock’n’rollu filmů Akiho Kaurismäkiho. Proto mě překvapilo, když mi přinesl elpíčko jedné ze svých kapel, tria Spermbankers, se slovy: „Můj první vinyl.“ Tenhle formát a materiál k němu totiž patří víc než jiné.
Víra v rock’n’roll
Těžko vymyslet souboru odkazujícímu ke gospelu a spirituálu lepší jméno než Spermbankers. Kapela, v níž vedle Mäkely hraje barytonkytarista Martin Růžička (Sketa fotr, kdysi Echt!) a v Praze naturalizovaný holandský bubeník Bert Neven, povoláním producent a zvukař, poskytla finskému umělci prostor pro další chameleonskou stylizaci. Vedle freakoutového dua Federsel & Mäkelä, sólových zvukových experimentů pod hlavičkou PAM či primitivisticky improvizujících The Mond tu máme „poctivej bigbít“ – syrový rock s biblickým nádechem a jižanským šmrncem.
LP „Do Unto Others…“, vydané na značce Drug Me Records, v jejímž katalogu najdeme „takydekadenty“ Kill the Dandies či Rány těla, zní, asi jako když se punkrockeři, okouzleni návštěvou gospelové mše, rozhodnou udělat si to hezky DIY. Nenechte se zvábit známými názvy písní I Saw the Light (s hostujícími varhanami), Say No to the Devil a We Shall Overcome – jsou překomponovány nebo přetextovány. Kde je ale Give Me That Old Time Religion? Nečekejte, že vás album spasí, hned úvodní Devil Took My Woman ukazuje na vysloveně světské a podsvětské starosti, strohá aranžmá spíš roztančí, než povznesou. A upřímná, povznášející víra? Leda tak v rock’n’roll.
Králíci vlezou všude
A do toho ti králíci – potvory, které vlezou všude. Z písní Sad Bunny Blues a Please Don’t Kill, My Bunny se jich po obalu alba a stránkách přílohy rozlezlo opravdu hodně – takovou sbírku starých knižních králičích iluminací museli skupině podstrčit nějací poťouchlí medievalisté. Králíci stínají hlavy lidem, dobývají i hájí hrad, hudou na píšťalu nebo roh či loví jiné králíky. Titul na obalu desky s falickými Hradčany je vyveden gotickým, ručně obkreslovaným fontem, jako když si školáci malují první loga oblíbených kapel.
Při poslechu sebou místo modlení škubu a představuji si, jak Spermbankers hrají na Country Radiu, jediné české rozhlasové stanici, kde country music stoprocentně neuslyšíte. Jinými slovy, na takhle poučené a přitom nerevivalistické, svébytné a zábavné žánrovky si v oblasti country, spirituálu, gospelu a jižanského bigbítu ještě pořád musíme zvát zahraniční experty. A nemusejí to být nutně Američané.
Autor je šéfredaktor online magazínu HIS Voice.
Spermbankers: „Do Unto Others…“ Drug Me Records 2019.