Newyorský rapper Pop Smoke se do povědomí širší veřejnosti dostal letos v únoru – díky svému zavraždění. V červenci vyšlo jeho debutové album Shoot for the Stars, Aim for the Moon. Ambiciózní nahrávka v produkci 50 Centa se sice stala událostí, nelze se však ubránit podezření, že důvodem jejího úspěchu je především předčasná smrt interpreta.
Když letos v červnu ve Spojených státech vypukly demonstrace hnutí Black Lives Matter, jednou z písní, které si protestující pouštěli pro posílení sounáležitosti, byla skladba Dior od newyorského rappera jménem Pop Smoke. Záběry na Afroameričany s transparenty tancující na tvrdý rapový track obletěly sociální sítě a Dior začal stoupat americkým žebříčkem, až se zastavil těsně před první dvacítkou. Na rozdíl od písní jako Alright od Kendricka Lamara nebo FDT (Fuck Donald Trump) od YG, které protestní hnutí již dříve přijalo za své, připomíná Dior se svým klaustrofobickým instrumentálním podkladem a subsonickou, „vysavačovou“ basovou linkou, spíš hudbu ze striptýzového baru než aktivistickou hymnu. „Když jsem v klubu, rozhazuju stovky a padesátky,“ rapuje Pop Smoke svým hlubokým, lehce ochraptělým hlasem, který jako by posluchače vybízel, aby si i přes bídné vyhlídky užívali života a nenechali se ničím zlomit: „Christian Dior, Dior!/ Znají mě ve všech obchodech./ Když prší, tak pořádně.“
Hvězda drillu
V době, kdy track Dior slavil největší hitparádové úspěchy, už byl Pop Smoke po smrti. V únoru do jeho domu v Los Angeles vtrhli neznámí muži a dvacetiletého rappera zastřelili. Motivem byla pravděpodobně loupež – jen pár hodin před přepadením jeden rapperův kumpán na InstaStories nechtěně prozradil polohu jeho domu. Také se ale hovoří o možném Pop Smokeově napojení na losangeleský gang Cribs. Touha uniknout ze světa „pouličního byznysu“ byla ostatně jedním z nejčastějších motivů jeho textů. Pop Smoke měl za sebou sice jen dva mixtapy (ten druhý, nazvaný Meet the Woo 2, vyšel jen dva týdny před jeho smrtí), ale o tom, že se z něho stane hvězda, nikdo nepochyboval. Měl smlouvu s velkou nahrávací společností a dokončoval debut, který ho měl představit i publiku mimo undergroundový rap. Album Shoot for the Stars, Aim for the Moon, které vyšlo na začátku července, naznačuje, kam se mohla jeho kariéra dál ubírat.
Pop Smoke se měl stát hvězdou drillu, násilnického a nihilistického hiphopového subžánru, který se zrodil v minulé dekádě v Chicagu a svou syrovostí odráží mizérii života afroamerického obyvatelstva ve městě s největším počtem vražd v celé zemi. Chicagský drill už měl několik populárních představitelů, například Young Chopa, Chief Keefa nebo Lil Durka, ale mnohem větší pozornosti médií i posluchačů se tomuto žánru dostalo ve Velké Británii, kde se uchytil jako mladší sourozenec populárního grimeu. O takzvaném UK drillu poslední roky píše britský bulvární tisk a politici hudební scénu obviňují z šíření násilností, což žánru dodává autenticitu. Vliv londýnských rapových komunit, často pojmenovaných podle číselných kódů svých čtvrtí jako 814 nebo 67, se přenesl i přes oceán. Když před dvěma lety Pop Smoke narazil na zlověstné beaty londýnského producenta skrytého pod nickem 808 Melo, okamžitě věděl, jaký typ rapu chce dělat. Společně pak na jediné session natočili debutový mixtape Meet the Woo (2019) včetně prvního singlu Welcome to the Party, jehož basová linka jako by vypadla z grimeových nahrávek. Singl vzbudil velkou pozornost – beat postupně využili třeba ASAP Ferg, Pusha T nebo Rico Nasty a oficiální remix natočili Nicki Minaj a Skepta. Následně se Pop Smoke objevil po boku asi největší současné rapové hvězdy Travise Scotta na EP Jackboys (2019) a na letošním mixtapu Meet the Woo 2 mu hostoval mimo jiné třeba Quavo z Migos.
Na všech frontách
Pop Smoke začal rapovat v devatenácti, jako dvacetiletý vydal první singl a začal nahrávat debutové album, jeho dokončení se už ale nedožil. Posmrtná kolekce Shoot for the Stars, Aim for the Moon připomíná debuty nastupujících rapperů ze začátku tisíciletí, na nichž labely testovaly, co se u publika uchytí. Střídají se různé žánry, jsou tu velká producentská jména i zástup hostujících rapperů jako Future, Lil Baby nebo DaBaby, typická je i opulentní stopáž – album obsahuje osmnáct tracků (a „deluxe“ verze vydaná o měsíc později přidává ještě dalších patnáct). Deska zároveň míří na různé cílové skupiny: For the Night je trappopová hitovka pro rádia, Something Special je r’n’b balada a skladba Enjoy Yourself ve stylu reggaetonu má pomoci k průlomu na latinskoamerický trh. Mezi bonusovými tracky najdeme dokonce i afrobeat. Jsou tu samozřejmě i klasické trapové a drillové skladby, ale ty jsou v menšině.
Shoot for the Stars, Aim for the Moon je chaos – některé písně působí jako fragmenty, jindy musí nenatočené verše hlavní hvězdy suplovat hosté. A na kontrolu kvality se zapomnělo úplně, což platí hlavně o bonusovém disku. Obvinit producenta Stevena Victora, který na dokončení desky po Pop Smokeově smrti dohlížel, že odkaz newyorského rappera zaprodal mainstreamu, by ale bylo krátkozraké. Pop Smoke rozhodně neplánoval zůstat legendou brooklynského drillu, vždycky se chtěl stát popovou hvězdou. Předurčovalo ho k tomu jeho charisma i současné nastavení mainstreamového popu, kterému rap dominuje. Jeho debutová deska tedy měla být útokem na všech možných frontách. Pop Smokea samotného přitom stěží můžeme vinit z laciných kompromisů. Ať už totiž zkouší jakýkoliv styl od záhrobního rapu až po autotuneový zpěv, vždycky u toho zní zcela přirozeně.
Newyorská symbolika
Kdyby se Pop Smoke dožil vydání alba, nejspíš by na něm většina stávajících skladeb nebyla. Nekonečný tracklist desky ale vyhovuje současnému streamovacímu modelu, který započítává přehrávání skladeb, a ne celých alb. Pop Smoke se tak do jisté míry stal obětí nekrofilie hudebního průmyslu, pro který jsou mrtví interpreti ideálním objektem zájmu a vydavatelé si s nimi mohou dělat, co se jim zachce – třeba vybavit desku odfláknutým obalem, na který se po zveřejnění snesla kritika fanoušků, a byl vzápětí změněn. Shoot for the Stars, Aim for the Moon se na vrcholu prodejní hitparády potkalo s dalším nesmyslně nestřídmým posmrtným albem rapového interpreta – s deskou Legends Never Die od Juice WRLDa, která vyšla půl roku poté, co se chicagský emo rapper předávkoval prášky.
Jako výkonný producent na přípravu Shoot for the Stars, Aim for the Moon dohlížel 50 Cent. Kariéra této hvězdy gangsta rapu ze začátku tisíciletí je dlouhodobě v úpadku, před lety dokonce do médií pronikly zprávy, že vyhlásil bankrot, pro Pop Smokea byl ale mentorem. 50 Cent se sice osobně objevuje jen ve skladbě The Woo, znalci rapu ale vycítí jeho vliv na mnoha místech nahrávky. Pop Smoke ostatně cituje z jeho hitů Candy Shop, Many Man (Wish Death) nebo If I Can’t. Mladý umělec nejspíš cítil spřízněnost s rapperem, který byl pro komerční úspěch a slávu ochotný udělat cokoliv a na chvíli se mu to i vyplatilo. Především tu ale jde o regionální symboliku – jako by zástupce nejmladší generace přebíral štafetu od poslední velké star, kterou New York dal rapu. Po úspěších hitů Welcome to the Party a Dior se zdálo, že město, v němž se rap v druhé polovině sedmdesátých let zrodil, bude mít po letech konečně zase svou velkou hvězdu. Pop Smoke se jí skutečně stal, ale až po smrti.
Autor je hudební publicista.
Pop Smoke: Shoot for the Stars, Aim for the Moon. Republic Records 2020.