Adventní čas se nesl ve Francii – a zejména v Paříži – ve znamení masivních stávek dopravců a také některých veřejných institucí. Francouzi se tím snaží vyjádřit kategorický nesouhlas s důchodovou reformou, jejíž návrh předložil po dvou letech diskusí prezident Emmanuel Macron společně s předsedou vlády Édouardem Philippem 11. prosince 2019. Deník Le Monde v pátek 20. prosince předpovídal, že vánoční svátky budou stávkou velmi silně zasaženy, a ve svých predikcích se nemýlil. Odbory sdružující pracovníky v dopravě se rozhodly nepolevit ani v době, kdy desítky tisíc lidí cestují vlakem, takže v Paříži nakonec skutečně jezdily jen dvě ze čtrnácti linek metra a podobné výpadky se týkaly i tramvají a autobusů. V článku z 2. ledna 2020 tentýž deník vánoční situaci a dopravu shrnuje výrazy jako „značně narušená“ či „mnohdy zcela přerušená“. Stávky by podle odborových představitelů měly trvat minimálně do poloviny ledna, tedy ideálně do té doby, než vláda přijme námitky a důchodovou reformu stáhne a přepracuje. V dopravě se i nadále dají očekávat značné komplikace navzdory tomu, že podle deníku počet stávkujících mírně klesá. Více než polovina účastníků stávek je totiž právě z řad strojvedoucích.
Rozsáhlé rozbory chystaných důchodových změn pro své čtenáře připravily všechny relevantní deníky a týdeníky. Jeden shrnující článek vyšel 6. ledna v ekonomickém deníku Les Echos. Autorka Valérie Mazuir v něm uvádí, že právě změna zákona o důchodech byla jedním z ústředních témat Macronovy prezidentské kampaně, v níž se zařekl, že stávající systém, jenž má 42 odlišných pravidel pro jednotlivá povolání, výrazně zjednoduší a sjednotí. Na podzim roku 2018 tak bylo představeno prvních patnáct základních tematických linek, z nichž by reforma měla následně vycházet. Vzhledem k tomu, že na konci téhož roku se objevilo hnutí žlutých vest, jež způsobilo zpomalení přijímání celé řady zákonů týkajících se veřejné sféry, byla i diskuse o důchodové reformě pozastavena a přesunuta na podzim roku 2019. V čem tedy spočívají hlavní změny? Jde samozřejmě o věk odchodu do důchodu: zákon počítá s tím, že od roku 2027 bude hranicí věk 64 let pro obě pohlaví, přičemž roli nebudou tak jako doposud hrát ani délka aktivního zaměstnání, ani specifika vykonávaných povolání. Veškeré specifické okolnosti se sice promítnou do výše důchodu (například u žen bude brán ohled na počet dětí a již první dítě bude znamenat navýšení příspěvku, v současnosti se tak děje až od dítěte třetího), ale na reálný odchod do důchodu mít vliv nebudou. V současnosti může být věk odchodu do penze snížen až na 52, respektive 57 let, pokud jde o zaměstnání fyzicky náročné či jinak rizikové. Také by měl být zaveden bodový systém, podle nějž bude každému vypočítaná finální výše důchodového příspěvku. Všechny změny se týkají lidí narozených v roce 1975 a později. Pokud budou protesty pokračovat podobně masivně jako doposud, podle autorky bude vláda muset reformu pozměnit, a to i v případě, že by získala většinovou podporu v Národním shromáždění. Reforma by měla být předložena k prvnímu čtení koncem února.
Nejsou to zdaleka jen strojvedoucí, kdo se velmi silně vymezuje proti Macronově politice. Reforma se týká také například tanečníků a tanečnic. Jejich aktivní kariéra je časově velmi ohraničená, a tudíž se vymezují vůči jednotnému systému. Na Štědrý den na to upozornily tanečnice baletního souboru pařížské Opery a při té příležitosti předvedly některé části Labutího jezera Petra Iljiče Čajkovského. Deník Libération v úterý 7. ledna publikoval text, který vysvětluje, proč nejen tanečnice, ale také členové orchestrů se změnami nesouhlasí. Jak baletky ukázaly ve videu, jež rychle obletělo svět, jejich specifický důchodový režim byl zaveden už Ludvíkem XIV. Snažil se přitom vzít v úvahu, že kariéra tanečníků, ale i hudebníků velmi silně závisí na dobrém zdraví a samozřejmě i na věku. Podle některých tanečnic si „nelze dost dobře představit šedesátiletou Labuť, která tančí sólo na prknech Opery Garnier, aby měla na chleba“. Soubory Batille a Garnier proto vyhlásily stávku a přidávají se i další. Prozatím se finanční škoda podle Libération vyšplhala na více než osm milionů eur.
Začátkem ledna se francouzská média věnovala i situaci na Blízkém východě a reakcím tuzemských politiků na smrt íránského generála Sulejmáního. Televizní stanice France 24 publikovala na svých stránkách pásmo tematických rozhovorů. V jednom z nich se francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Yves Le Drian rozčiluje nad způsobem, jakým americký prezident řeší problémy v nestabilním regionu. Vždy podle něho zůstává „nějaký prostor pro diplomacii“. Ministr, stejně jako premiér Emmanuel Macron, vyzývá k co nejklidnějšímu řešení konfliktu.