Knižní klub 2020, 264 s.
Literární cenu Knižního klubu letos získal debutant Jan Horníček za historický detektivní příběh z konce 18. století. Děj se odehrává ve sněhem zavátých Jizerských horách kolem Hejnic, Frýdlantu a Jizerky a zachycuje vyšetřování svatokrádežného vyloupení hejnického kostela. Vyřešit ho přijíždí generální sekretář hradeckého biskupa otec Vilém, kterého tíží jezuitská minulost a rozpolcení mezi vírou v Boha a osvícenskou etikou. Už po prvních pár stranách, když se Vilém v dostavníku seznámí s podivným doktorem Šulcem a zkazkou o čarostřelcích, jejichž kulkám nelze uniknout, začíná být jasné, že půjde o víc než o banální vondruškovské prostocviky. Otec Vilém se svým společníkem Šulcem vytvoří velmi živou a značně protikladnou dvojici, která v zapadlém koutě mocnářství rozkrývá kromě ukradených hostií také několik vražd, pletichy zkorumpované církve, zájmy tajné zednářské lóže, pruskou špionáž, pašerácké rejdy i tajemné sebevraždy mladých dívek. Ano, dějových odboček je tu dost, ale dojem přehlcenosti nebo přílišné efektnosti nemáme ani chvíli. Kniha má totiž téměř vše, co by mělo být vlastní dobré detektivce: dobře vykreslené typy, rychlý děj, stupňované napětí a vlastně i mírně ironickou hru se žánrovými proprietami a stereotypy. Horníček navíc povedeně vykresluje psychologii postav a klade proti sobě morózní atmosféru pověstí a drsnou jizerskou přírodu. Ta zde má až klostermannovské přesahy zejména v okamžicích, kdy vypravěč líčí tvrdý život horalů, kteří by bez pašování zboží a jiných nezákonných činností nepřežili zimu. Zábavné, napínavé, chytré.