V současnosti je vážně ohrožena populace tuzemských včel v důsledku syndromu zhroucení včelstev. Redaktor čtrnáctideníku A2 se proto otevřeným dopisem obrací na Český svaz včelařů. Vytýká mu, že nedokáže kritickou situaci řešit a často spíše přispívá k jejímu zhoršení.
Vážená paní předsedkyně, členové předsednictva i řadoví členové,
obracím se na Vás tímto otevřeným dopisem kvůli závažné situaci, v níž se ocitla většina včelstev na území naší republiky. Sám jsem na konci roku 2018 přišel asi o devadesát procent z nich v důsledku syndromu zhroucení včelstev [jev, kdy úl opustí většina dělnic, přestože mají dostatek zásob – pozn. red.]. Podle informací z posledních čísel časopisu Včelařství, který Český svaz včelařů (ČSV) vydává pro své členy, se očekává, že rok 2019 bude pro mnohé včelaře podobně smutný. Svaz samotný si, bohužel, žádné statistiky úmrtnosti včelstev nevede. Zato vede téměř svatou válku proti parazitovi jménem Varroa destructor (kleštík včelí), který způsobuje onemocnění zvané varroáza a podle představitelů ČSV je příčinou prázdných úlů. Myslím, že tohle zjednodušené hledání viníka je podobně scestné jako boj proti kůrovci v našich lesích. Příčinou totiž ani v jednom případě není parazit, ale několik dalších faktorů, které snižují vitalitu včelstev/stromů, pro něž je varroáza/kůrovec, případně následná virová infekce, jen příslovečným hřebíčkem do rakve.
Může za všechno kleštík?
Rád bych uvedl tři důvody, proč si myslím, že ČSV situaci zjednodušuje, veškerou vinu svaluje právě na varroázu a jako jediné řešení navrhuje důraznější léčení včelstev:
1. Výzkumný ústav včelařství, s.r.o., který byl založen v roce 1996 a jehož pětinovým vlastníkem je i Český svaz včelařů, je jediným vývojářem léčiv proti varroáze, která u nás ČSV distribuuje (tedy prodává svým členům). Jeho jednatel František Kamler, sám také majitel pětiny podniku s obratem v řádu desítek milionů ročně, je totiž zároveň jedním z členů předsednictva Svazu. Další spolumajitel se stejným podílem, Daniel Titěra, je častým přispěvatelem časopisu Včelařství, v němž léčení pravidelně podporuje z pozice „odborníka“. Jde tedy o zřejmý konflikt zájmů, protože oběma spolumajitelům jde samozřejmě o maximální zisk společnosti a se svým vlivem v ČSV zároveň jeho členům nedoporučují nic jiného než odebírat léčiva, na nichž sami profitují.
2. Na desátém sjezdu Českého svazu včelařů na konci roku 2015 se stala jeho předsedkyní nepříliš známá právnička Jarmila Machová. Ta v té době figurovala jako zastupitelka na Praze 4 za Hnutí ANO 2011. Vzhledem k tomu, že její stranický předseda Andrej Babiš byl už v té době nejen největším dodavatelem chemie pro zemědělce, ale také největším zemědělcem a zároveň jediným zpracovatelem řepky olejné, není divu, že se ČSV minimálně od té doby vůči zemědělství nevymezuje a včelaře proti zemědělcům nijak nebrání. Možná by se od té doby o ČSV dalo mluvit jako o další divizi Agrofertu.
3. V roce 2017 byl pozměněn takzvaný plemenářský zákon, do něhož bylo doplněno, že jediným druhem, který se u nás smí šlechtit, je včela medonosná kraňská. Ta je mezi včelaři nejrozšířenější, protože má dobré výnosy a není příliš bodavá. Hodí se tak pro včelaření i do měst. U nás původně rozšířená včela tmavá byla efektivnější „kraňkou“ vytlačena už před lety. Vzhledem k tomu, že plemenářský zákon se odvolává na zvyšování biodiverzity, jde uzákonění možnosti šlechtit pouze jeden druh včely – u nás navíc nepůvodní a mohli bychom říct invazivní – přímo proti jeho smyslu. Zjednodušujeme tak situaci parazitům, podobně jako ji naši předkové zjednodušili kůrovci tím, že vsadili víceméně jen na smrk.
Včelí chemoterapie
Z uvedených důvodů není divu, že ČSV prostřednictvím svého časopisu včelařům, kteří přišli o svá včelstva, vysvětlí, že na vině je špatné léčení. A pokud léčí správně, jistě léčí špatně někdo v jejich okolí.
Jak ono „správné“ léčení probíhá? Při povinné podzimní fumigaci úlu se na papírový pásek nakape několik kapek přípravku Varidol (s účinnou látkou amitraz, což je karcinogenní insekticid), čmoudící papírek se vloží do úlu a ten se pak zavře na dvacet minut. Je to podobné jako nahnat lidi s klíštětem do uzavřené místnosti a pustit do ní plyn, který klíšťata zlikviduje. Tato procedura se opakuje dvakrát a potřetí v době, kdy je chladněji a včely jsou už v uzavřeném chomáči, s použitím aerosolu. Včely, které mají plno práce se zahříváním matky i sebe samých, tak včelař obalí do chladného, jedovatého gelu. Je myslím zjevné, že ani kouř, ani aerosol včelám před náročným zimním obdobím příliš neprospěje.
Na jaře se u včelstev, kde se v lednu objeví více než tři roztoči na úl, aplikuje ještě nátěr plodu léčivem M-1 AER (s účinnou látkou tau-fluvalinát), s nímž by měl včelař nakládat velmi opatrně, protože nesvědčí ani člověku. V létě se pak doporučuje vkládat desky s kyselinou mravenčí, případně pásky antiparazitika Gabon, které také obsahuje tau-fluvalinát. Navíc se musí každý rok zvyšovat dávka účinné látky, protože na tu předchozí si roztoč stačí vyvinout odolnost.
Je třeba posílit včelstva
Český svaz včelařů by měl mnohem více času věnovat komplexní problematice syndromu zhroucení včelstev, nikoli se soustředit pouze na jeden z problémů. Je třeba více tlačit na zemědělce, aby v okolí úlů hospodařili ekologičtěji, tedy zejména s menším množstvím chemie, a upřednostňovali plodiny, jimž se v místních podmínkách daří. Řepka je sice štědře dotovaná, ale po chemickém postřiku včelám ani v květu nic nepřináší. Je nutné zemědělcům neustále opakovat, že Evropská unie poskytuje dotace na takzvané nektarodárné pásy, jež zajišťují dostatek potravy nejen včelám, ale i dalším druhům hmyzu, který v posledních letech z naší krajiny rychle mizí. Svaz by měl podporovat včelaře, kteří nevyužívají včely jako dojné krávy (někteří pro maximalizaci zisku včelám při zimování nahrazují med mnohem méně kvalitním cukerným roztokem). Možná by stačilo nabádat včelaře k tomu, aby včelám nebrali med z plodiště a zároveň aby jim nechali na přezimování to, co si nasbírají od července dál (s výjimkou medovicového medu, který jim během tuhé zimy, kdy nemohou vylétávat, neprospívá).
Kůrovcová kalamita je skutečně podobná varroázové epidemii. Zatímco před lety byli lesníci přesvědčeni, že stačí vykácet nakažené stromy a kalamita se tím zastaví, dnes už většina z nich ví, že pomůže především větší druhová rozmanitost lesů, ale také že je nutné mírnit klimatickou změnu, která přináší nesnesitelně dlouhá období sucha, jež kůrovci tak svědčí. Je tedy nutné dělat víc než jen bojovat s kleštíkem chemickými zbraněmi. V první řadě je potřeba posílit včelstva. Pak budou schopna se s kleštíkem vyrovnat mnohem snadněji.
Autor je členem ZO Vysoké Veselí.