Podivná hra nerdů

Nebýt spektakulárního vtrhnutí davu do Kapitolu v den hlasování volitelů o americkém prezidentovi v lednu letošního roku, zůstal by nejspíš dokument režiséra Cullena Hobacka Q: V oku bouře zejména v Evropě spíše okrajovým fenoménem, záležitostí fajnšmekrů zajímajících se o nerdská a extremistická zákoutí internetu. Šestidílná série z produkce HBO se totiž věnuje konspiračnímu hnutí QAnon. Protože však byl útok na sídlo parlamentu Spojených států s touto konspirací propojen a mnozí z těch, kdo se na něm podíleli, byli přívrženci QAnonu a přímo se jím zaštiťovali, stalo se odvysílání dokumentu letos na jaře i u nás sledovanou a probíranou událostí.

Tajemný Q

Samotný útok na Kapitol přitom zabírá pouze pár minut posledního ze šesti bezmála hodinových dílů a je znát, že i pro samotné tvůrce byl poněkud překvapivým rozuzlením dění, které sledovali od roku 2017. Obecně se seriál zaměřuje hlavně na stranu „nabídky“, tedy na popis a rozplétání struktur, které za vzestupem QAnonu stojí, respektive snaží se zjistit, kdo je oním tajemným Q, jenž stále početnějšímu davu přívrženců zanechává na internetových fórech indicie mající vést k odhalení pedofilního a dokonce kanibalského spiknutí amerických liberálních elit. Když se v závěru dokumentární série dozvíme pravděpodobnou identitu Q, jedná se o pečlivě připravované a nakonec vlastně nepřekvapivé rozuzlení. Díky washingtonským nepokojům nám naopak v plné síle dojde, že dokument po celou dobu zanedbával stranu „poptávky“, tedy otázku, jak může něco natolik bizarního jako QAnon během krátké doby získat tak velkou podporu. Dokumentu se tedy v posledních minutách podaří husarský kousek: předložit uspokojivé i zcela neuspokojivé vyústění zároveň.

Zdokumentování poutě Q od banu na Redditu přes stále pochybnější a extremističtější imageboardová fóra 4chan, 8chan až na platformu 8kun, včetně postav, jež tato fóra provozují, je skutečně důkladné – možná až příliš. Je jistě výjimečné, jak blízko a na jak dlouho se Hoback dostal k trojici protagonistů Fredericku Brennanovi a Ronovi a Jimovi Watkinsovým. Jejich důvěru si zřejmě získal tím, že se dřív sám věnoval otázce svobody projevu na internetu, kterou se zaštiťují i oni, když z Filipín provozují fórum, kde neexistuje žádné omezení obsahu. Je ale také zřejmé, že se ho obě znepřátelené strany zakladatelů 8chanu snaží využít a rovněž skrze účinkování v dokumentu ovlivnit svůj mediální obraz.

Tři sociopati

Velkou část seriálu tak sledujeme tři sociopaty a manipulativní narcisty, vyčleněné z běžného života a žijící v emigraci, pro něž bylo natáčení zprvu snad příležitostí k trollingu. S postupem času se však do kauzy zamotávají víc a víc. Dění kolem jejich fóra se přiostřuje a je neustále pod drobnohledem, a to nejen kvůli Q, ale i pro neslavnou roli, již konspirační hnutí sehrálo v roce 2019 při masakru v obchodním domě v texaském městě El Paso. Zdrženlivému, ale důvtipnému režisérovi se postupně daří odhalovat v jejich výpovědích rozpory a sílí i snaha protagonistů proti sobě intrikovat. To vše je jistě fascinující podívaná – tak podrobný vhled do nejintimnějšího zákulisí sociálních sítí se člověku naskytne málokdy. Když je však kolem poloviny seriálu jasné, že o moc víc se už zřejmě nedozvíme, snadno propadneme nudě, a to navzdory vyhlídce závěrečného spektakulárního odhalení Q. Pro evropského diváka to platí ještě o něco více než pro americké publikum, protože nezná většinu postav, propojujících v seriálu internetová fóra, ani jejich provozovatele, ani americkou politickou a mediální scénu, a tak mu jednotlivá jména poněkud splývají a nedokáže si je vřadit do kontextu.

Výpověď o tom, jak rychle se může podivná hra asociálních nerdů, kteří kromě záliby v manipulaci nemají žádnou jinou jasnou motivaci, stát silou ovlivňující dění v zemi považované donedávna za jednu z nejstabilnějších demokracií světa, je na jednu stranu velmi přínosná a silná, na stranu druhou by ale mohla být daleko koncentrovanější a vypointovanější. Zajímavé jsou například okrajové pasáže o dynamice a vnitřních vlastnostech konspirace, jež napomáhaly jejímu šíření – dokument se soustředí zejména na nejednoznačnost, která podněcuje zvědavost a vyvolává určitý „herní zápal“. V rozhovorech režisér uvedl, že tyto aspekty nechal z velké části stranou vědomě, a to proto, že v americkém prostředí už je konspirační narativ popsán dostatečně. To sice může být pravda, nicméně v důsledku chybí v podstatě celá strana společenské „poptávky“ po tak bizarní konspiraci, jakou QAnon je. Pouze podobnost s dětskou honbou za pokladem a odkazy k dynamice sociálních sítí totiž QAnon vysvětlit nedokážou.

Příčiny konspirace

Vysvětlovat vzestup QAnonu rozmachem interaktivního webu 2.0 přitom díky časovému překryvu láká nejednoho komentátora, podobně jako se na sociální sítě svádí mnoho jiných negativních jevů od polarizace západních společností přes šíření ruské propagandy až po agresivní hate speech. To je však zaměňování nástroje (či média) za příčinu, jakkoli sociální sítě tyto trendy jistě posilují a dodávají jim na rychlosti i intenzitě. Odhalení skutečných příčin je nicméně zatím v nedohlednu a nedaří se jim věnovat tolik pozornosti, jak by si zasloužily. V mnohých sociálních vědách, jako jsou religionistika, sociální antropologie, psychologie, sociologie, politologie nebo kritická ekonomie, přitom najdeme řadu nadějných přístupů a zárodků vysvětlení tohoto úkazu. Konspirační teorie se diskutují jako reakce na postideologickou společnost bez budoucích utopií, na krizi zastupitelské demokracie národních států v důsledku globalizace, na technokratizaci politiky. Jeví se jako náhrada za společenství rozložená v důsledku neoliberální individualizace společnosti i jako vyšinutá forma sociální kritiky nerovností, která postrádá racionální artikulaci.

Je jasné, že ne vždy je možné zkoumaný fenomén ve filmu zachytit vyčerpávajícím způsobem, a je tedy legitimní zaměřit se pouze na jednu z jeho dimenzí. U dokumentu Q: V oku bouře se přesto zdá, že měl být buď kratší, nebo měl pokrýt vedle „nabídky“ i „poptávku“. Místo toho seriál budí dojem, že motivaci příznivců QAnonu nepovažuje za žádný velký rébus – tedy jev do jisté míry nezávislý na tom, jak fungují internetová fóra nebo jak je konkrétní konspirační teorie vystavěná. Q se tak řadí k rozšířenému subžánru dokumentů, které sice popisují určitý výsek reality, už ale nemají ambici dané společenské procesy zasadit do širšího kontextu ani se pokusit je sofistikovaněji vysvětlit. To ovšem v době společenské nestability představuje poměrně závažný deficit.

Autorka je politoložka a publicistka.