Již více než deset let je běžné, že se o smrti blízkých či známých dozvídáme ze sociáních sítí. Příspěvky z dovolených a reklamy se tak najednou promísí se zkratkami R.I.P., osobními vzpomínkami a fotografiemi nebožtíka. Během jednoho červnového týdne se touto cestou objevily zprávy o úmrtí dvou klíčových osobností ruské undergroundové scény devadesátých let: pionýra postsovětského skateboardingu Pavla Sorokina a Světlany Jelčaninovové, zakladatelky nejznámějšího a možná i prvního punkového klubu v Rusku – Jerry Rubin. Obě tato jména pro mnoho lidí představovala naději a také příklad, že ze sovětského dítěte lze vyrůst v nového, svobodnějšího člověka, který je naplněním utopického ideálu posledního desetiletí dvacátého století. Oba milovali život, Pavel se nikdy nerozloučil se svým „prknem“, Světlana umožnila velkému množství kapel zahájit kariéru na scéně legendárního klubu. Jejich odchody tak neznamenají jen další záplavu nekrologů na sociálních sítích – symbolizují konec doby, v níž vyrůstali dnešní čtyřicátníci, definitivní rozchod s naivitou devadesátých let a tvrdé probuzení do setrvale se zhoršující ruské současnosti.