Ozvěny válečných hrůz

S albem Black Angels Songs pokořil slovenský saxofonista, improvizátor, skladatel a autor filmové hudby či videooper Miro Tóth další milník na své skladatelské dráze. Přímou inspiraci mu k tomu poskytlo dílo George Crumba Black Angels (1971), proslavené zejména provedením souboru Kronos Quartet (který mimochodem v roce 2018 uvedl Tóthovu skladbu The Quartet of Tentacles Reaching Out). Crumbovi „Černí andělé“ nesou podtitul Thirteen Images from the Dark Land, tematizují válku ve Vietnamu a odvolávají se na řadu počinů pietního charakteru v historii vážné hudby. Crumb zde využil řadu rozvedených technik hry na smyčcové nástroje a zároveň pomocí nich imitoval například zvuky bojových helikoptér, které v této válce Spojené státy poprvé nasadily v nebývalém rozsahu. Otisk těchto technik můžeme na mnoha místech pozorovat i v Tóthově díle. Slovenský tvůrce se rovněž vrací ke kořenům evropských smutečních děl a pochodů, spojeným s autory jako Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart nebo Franz Schubert. V kontextu žalozpěvů a výrazných hudebních skladeb 20. století věnovaných obětem druhé světové války si nejspíš vybavíme kompozici pro smyčcový kvartet a magnetofonovou pásku Different Trains (1988) od Stevea Reicha nebo Žalozpěv za oběti Hirošimy (1961) Krysztofa Pendereckého. Troufám si tvrdit, že kromě Crumbovy skladby čerpají Black Angels Songs také z výrazových prostředků obou těchto děl, a lze je tudíž genealogicky dosadit na konec linie, kterou všechny zmíněné počiny spoluutvářejí.

Smuteční hudba

Nutno říct, že Tóthovi hned na počátku vzniku díla nechyběla silná vize a Black Angels Songs vystavěl na originální narativní struktuře, kterou tvoří dvě symetrické části, každá na jedné straně LP desky, a závěrečný doslov na přiloženém flexi disku. Book I., umístěná na stranu B, je složena z devíti smutečních či pohřebních skladeb s názvy jako March, Danse Macabre, Melancolico a podobně, hraných smyčcovým kvartetem. Jejich nahrávky poté Tóthovi posloužily jako zdrojový hudební materiál pro techniky elektronické manipulace se zvukem, jako jsou granulární syntéza a resampling, pomocí nichž sestavil zvukový podklad pro smyčce v brutálnější, zvukově hutnější části Book II., kterou album začíná. Provedení díla se ujal pro tuto příležitost založený Dystopic Requiem Quartet, v němž se sešli ostřílení hráči z oblasti soudobé vážné hudby, houslisté David Danel a Anna Veverková, violista Peter Zwiebel a violoncellista Andrej Gál.

Book I. přechází postupně z úvodního tklivého, smutečního rázu do intenzivnějších, více zneklidňujících poloh a poté se vrací do poklidnější elegické roviny. Hlasy jednotlivých nástrojů se důmyslně proplétají a vytvářejí svěží kontrapunktická spojení, přičemž po většinu stopáže plní harmonie svou tradiční úlohu hlavního strukturálního principu a drží vše pohromadě. Postupně však dochází čím dál častěji k nečekaným dynamickým změnám a skladba se hbitě přelévá z tichých pasáží do výbušných – jako rtuť vyteklá z rozbitého teploměru. Tóth se zároveň nebojí využít prosté melodie, které ovšem záhy rozmlžuje pomocí nevšedních harmonických postupů, případně je všemožně rytmicky zahušťuje.

Elektronické manipulace

Zatímco první „kniha“ probíhá ve smutečním duchu, druhou lze vnímat jako hudební ztvárnění válečných hrůz, strachu a brutality. Po úvodní krátké smyčce nasycené zkreslenými zvuky, připomínajícími zaseklou jehlu gramofonu, přichází drásavý motiv smyčců, jehož intenzitu ještě umocňují hutné elektronické efekty. Dystopic Requiem Quartet zde opravdu dostává svému jménu: dílo interpretuje s obrovským zápalem a daří se mu vystihnout jeho silně kontrastní polohy, jichž je tu požehnaně. Z vydatného noisového in­­tra nás vede přes dronové plochy, které evokují bitevní pole poseté mrtvými těly, až k freneticky akcelerujícím rytmickým smykům, doprovázeným mocnými výbuchy elektroniky. Objevují se však i zvukově přívětivější polohy, které mají místy až ambientní charakter a využívají jemné flažolety nebo sentimentální melodie hrané okázale klenutým vibratem. Poté se skladba propadá do absolutního chao­su s aleatorickými pasážemi, které svým běsněním připomínají Tóthovy počiny na poli volné improvizace.

Přestože Tóth se live processingu a metodám elektronické manipulace zvuku nástrojů při živém vystoupení věnuje už delší dobu, v Black Angels Songs je pozvedl na plnohodnotný kompoziční princip. Výše zmíněné techniky využívá jako prostředky k tvorbě stavebních kamenů díla a rozvíjení jeho textury, která je nekompromisně dravá, proměnlivá a místy dosahuje až monumentálních proporcí.

Nevysvětlitelná krutost

Skladatel věnoval své dílo rodičům Fedora a Egona Gála, Vojtěchu a Barboře Gálovým, jejichž fotografie jsou vloženy do průhledného obalu LP desky. Vojtěch byl zastřelen na pochodu smrti z koncentračního tábora Sachsenhausen a Barbora poté vychovávala oba syny sama. Tóth se rozhodl zakončit dílo komentářem Fedora Gála: slovenský sociolog a filosof v něm břitce a upřímně popisuje nevysvětlitelnou a zcela zbytečnou krutost na konci války a tematizuje rozpor mezi identitou obětí a pohodlnou anonymitou, za kterou se skrývají váleční vrazi.

Ani více než 75 let po uplynutí nejničivějšího válečného konfliktu v dějinách lidstva nepřestává být druhá světová válka v umění včetně hudby reflektována, a dokonce se zdá, že kulturní prostor (nejen západního světa) je jí nasycený čím dál více. Jde o důkaz, že rány, které zanechala, se rozhodně dosud nezacelily. A úkolem uměleckých děl je aktualizovat utrpení a osudy lidí z této doby, jakkoli to může být bolestivé. Black Angels Songs Miroslava Tótha tak činí s obrovskou tvůrčí vynalézavostí, širokým výrazovým rejstříkem a bez laciného patosu.

Autor je překladatel a hudebník.