Host 2020, 183 s.
Příběhy pubertálních kluků na seníku a mysliveckém posedu slibují poněkud humózní extázi. Téměř by se zdálo, že půjde o příběh přirozeného výběru: popíjení piva ve výškách a rozdělávání ohně v úložišti sena přináší s téměř stoprocentní jistotou smrtelné úrazy. Talentovaný začínající autor Vojtěch Rauer si každopádně zvolil téma značně omšelé – dospívání školáků. Kromě zmíněných činností klukovské postavy ještě hrají karty a střílejí vzduchovkou po jakémsi vesničanovi, na základě čehož lze čekat, že se jejich životy dle karmických zákonů začnou záhy připodobňovat existenci onoho ohrožovaného nešťastníka. Duševní život dětí lze však sotva redukovat na takové nihilistické pseudozábavy. Debutant mohl využít jiné možnosti, jak charakterizovat své postavy, a vyhnout se úmorným popisům školáckých pitek a sedánků o prázdninách za vsí, ze kterých čiší „nevinná brutalita“ a hrubost přežívající do dospělého věku, jak ji ostatně známe z reality. Ano, mohla to být realistická novela – Rauer ale nedosáhl dál než na krkolomnou, a přitom prostou moralitu o klackujících se školácích ze současné vesnice. Promítla se do vyprávění nějak autorova zkušenost? Věřím, že po studiích na vysoké škole zaujme literárním dílem neotřelým, bujnou spekulací podloženou životní zkušeností mladého intelektuála. Novela Na seně však působí nedokončeně a vykalkulovaná pubertální tragédie jako by zde byla pouze pro efekt.