CD, Matador 2023
Podobně jako americký rapper Billy Woods s producentem Kennym Segalem také anglický hudebník s českými kořeny Archy Marshall alias King Krule se na svém letošním albu věnuje tematice cestování, dojíždění a meziprostorů, jež ztěžují kontakt s lidmi. Navazuje na kondenzovanou, ale rozmanitou desku Man Alive! z roku 2020, přičemž některé skladby jako Pink Shell nebo Hamburgerphobia čpí punkem, jaký jsme od něj slyšeli naposledy na deset let starém debutu 6 Feet Beneath the Moon. Přestože by si Marshall se svým chraplavým barytonem nepochybně našel fanoušky i jako frontman postpunkové kapely, na nové desce svou ponurou poetiku zaobaluje do pomalejších kytarových či smyčcových podkresů s nádechem jazzové fúze nebo triphopové elektroniky. Vedle konstantního přemisťování a pomíjivosti mezilidských vztahů se na albu podepsalo i narození Marshallovy dcery Mariny, která je dokonce uvedena jako spoluautorka singlu Seaforth. Motiv moře obsahuje i píseň Seagirl se zasněnými vokály hostující americké zpěvačky Raveeny. Celý projekt asi nejlépe charakterizují slova skladby Our Vacuum: „Odcházím, nezůstávám, / ale prostor mezi námi je temný, / v kleci tvého objetí.“ I když se zjevně jedná o další převážně depresivní položku v hudebníkově diskografii, tentokrát King Krule vůbec poprvé naznačuje částečné vyrovnání se s pocity ztráty a deteriorace. Je s podivem, že k dílčímu smíru se světem dospěl právě během pandemie, nicméně obzvláště u umělecké tvorby platí, že všechno zlé je k něčemu dobré.