Před necelým rokem vydala islandská alternativní hudebnice Björk desáté studiové album Fossora. Vedle motivů truchlení nad smrtí své matky, environmentalistky, a pandemické izolace navázala ikona avantgardního popu i na ekologická témata předchozí desky Utopia (2017), tentokrát ovšem s optimistickým zaměřením na houby. V duchu latinského novotvaru v názvu desky (fossa je důlek, jamka či prohlubeň) se tak Björk „zaryla“ do současného kulturně-společenského podhoubí, které jako by bylo přírodní říší Fungi skrznaskrz prostoupeno.
Björk měla svou houbovou koncepci pravděpodobně alespoň zčásti promyšlenou předem. Již v roce 2019 totiž vystupovala v rámci koncertního turné Cornucopia na scéně, jejíž architektura připomínala obří hlívy ústřičné. Když ale evropskou šňůru předčasně ukončila globální pohroma, zpěvačka se stáhla na domovský Island. Zde pak během práce na novém albu se zaujetím zhlédla dokument Zázračné houby (Fantastic Fungi, 2019), který v ní probudil zájem o environmentální potenciál těchto organismů. Není přitom zdaleka jediná, kdo se rozhodl pojmout mykologii hudebně. Kromě mnoha psychedelických muzikantů se houbám, respektive jejich ekologické roli, věnovali třeba i australští rockeři King Gizzard & the Lizard Wizard na albu Ice, Death, Planets, Lungs, Mushrooms and Lava (2022). Ve stejné době zaplavily internet také nahrávky producentů jako MycoLyco nebo Tarun Nayar, kteří zase na základě biologických pochodů v houbách tvoří syntezátorové instrumentály.
V rozhovoru pro Pitchfork Björk přiznala, že po utopických, až nebeských polohách předcházející desky cítila potřebu vrátit se zpátky na zem, nebo ještě lépe pod ni, ale nikoli k pevným a poklidným kořenům stromů, nýbrž vstříc světu tajemných a všudypřítomných hub. Jako by intuitivně navázala na myšlenky francouzských teoretiků Gillesa Deleuze a Félixe Guattariho, kteří vyhlašovali konec dostředivému arborescentnímu (stromovému) myšlení ve prospěch decentralizovaného rhizomatického modelu. Ten se v mnoha ohledech inspiroval právě shluky vzájemně propletených mycelií. Jejich struktura ostatně ovlivnila mimo jiné i moderní síťové technologie umožňující současný průmyslový rozvoj, který ovšem paradoxně likviduje prostředí, jež myceliím nejvíce prospívá. Nezdá se však, že by to říši Fungi nějak zásadně trápilo.
Islandská zpěvačka ve zmiňovaném interview s odkazem na titulní píseň desky poněkud pesimisticky poznamenává, že nejlépe se houbám bude dařit v pozůstatcích lidské civilizace – stejně jako se jim dařilo miliony let před ní. Podobné obavy najdeme také ve stále oblíbenějším subžánru ekologického houbařského hororu, který zastupují romány Mexická gotika (2020, česky 2021) od Silvie Moreno-Garcii nebo What Moves the Dead (Co pohne mrtvými, 2022) od Ursuly Vernon a na poli audiovizuálních médií snímky jako Kolskaja sverchglubokaja (2020), Unearth (2020), V zemi (2021), Gaia (2021) či herní i televizní série The Last of Us. Uvedená díla přitom spíše popisují situaci, kdy nás houby nevystřídají, ale naopak rovnou paraziticky zneužijí, podobně jako druh Ophiocordyceps unilateralis, který napadá nervovou soustavu mravence a učiní z něj zombie, jež se těsně před smrtí přesune na vhodné místo, kde z její mrtvoly vyroste nový organismus.
Houby mohou lidem škodit i prospívat. Fossora se nicméně zabývá především jejich pozitivními stránkami. Mykologický vizuál provází Björk nejen na jejím aktuálním koncertním turné, ale objevuje se i na obalu desky a v hudebních videoklipech, v nichž všichni účinkující připomínají roztodivné myceliální útvary od čarodějných kruhů po magické houby z islandských mýtů o trollech. V úvodním singlu Atopos pak zpěvačka odkazuje na literárního teoretika Rolanda Barthese a jeho pojetí nepopsatelné jedinečnosti mezilidských propojení. To patrně sehrálo roli v roce 2021, když se na twitteru zformovala česká levicově orientovaná bublina, neoficiálně nazývaná Mycelium, jejíž členové se označovali emotikonem houbičky ve jméně. Z tohoto podhoubí následně vzešla první veřejná nařčení, která nakonec vedla k trestnímu obvinění bývalého poslance Dominika Feriho. Houby zkrátka prorůstají všemi aspekty života, a to zdaleka nejen v zemi „národa houbařů“, kam hodlá islandská hudebnice 16. září s pokračováním svého turné Cornucopia zavítat. Ať se nám to líbí, nebo ne, budoucnost podle všeho náleží spíše mykocentrismu než antropocentrismu. A málokdo si to uvědomuje lépe než Björk.
Autor je překladatel.