Silvia Moreno­-Garciová: Mexická gotika

Přeložila Ivana Svobodová

Host 2022, 336 s.

Při pohledu na obálku Mexické gotiky jsem byl trochu nejistý. Dáma v purpurových šatech s kyticí v rukou evokuje spíše zamilovanou novelu než gotický román. Zadní strana obálky je ale vybavena citacemi z prestižních magazínů, které autorku, mexickou Kanaďanku Silvii Moreno­-Garciovou, srovnávají s Anne Radcliffovou, sestrami Brontëovými nebo H. P. Lovecraftem. Děj románu se odehrává ve třicátých letech v Mexiku. Pohodlný život protagonistky Noemí Taboadové, nezávislé a svérázné ženy z dobře situované mexické rodiny, naruší podivný dopis od sestřenice Cataliny, z nějž nabude dojmu, že její příbuzné hrozí nebezpečí. Vydá se tedy do odlehlého sídla v horách středního Mexika, kam se sestřenka přivdala. Kdysi honosný dům mexicko­-britské rodiny je prolezlý plísní a obestřený temnou aurou. Jeho obyvatelé vypadají jako morbidní panoptikum z dávno zašlého světa a řídí se svými vlastními pravidly. Noemí zjišťuje, že její sestřenka je zcela ovládána svým manželem Virgilem, ale zatím netuší, jaký vliv má v této domácnosti starý a zdánlivě nemohoucí strýc Howard. Román zprvu působí jako prvoplánová žánrovka v typickém gotickém stylu. Jsou tu padouchové, kteří vězní nevinnou dívku na zchátralém sídle, i odvážná hrdinka rozkrývající prokletí starého rodu a vše je zasazeno do exotických kulis. Jenže čtenářská očekávání se náhle hroutí: děj se stočí překvapivým směrem a dospěje k nečekanému rozuzlení. Výsledkem je mistrné propojení elementů tradičního gotického hororu s lovecraftovskými mýty.