Ohlížení se po nadobro ztracených místech pivního bratrství patří k žánrům, které se nevyhýbají žádné lokalitě. V Brně se podobným způsobem vzpomíná třeba na restauraci U Čápa. Proměna hospodské kultury není ovšem jen k vzteku, můžeme ji chápat i jako možnost hledání nových „ostrůvků svobody“, které budou ve svém pivním rovnostářství odrazem kompletní společnosti.
Bylo to jednoho pozdního večera v roce 2008, kdy neopatrný chodec bloumající Obilním trhem mohl narazit na dav notně naštrajchovaných individuí vyzbrojených podivným náčiním. Někteří nesli židle, jiní nohy od stolu, jeden těžký stojací popelník bez víka, každý z nich půllitr, nebo alespoň cigaretami propálený ubrus od Starobrna omotaný kolem pasu. Kdo neurval artefakt první kategorie, ten se spokojil se žluklým jídelním lístkem s nemravnými cenami a největší zoufalci si odnášeli alespoň igelitový sáček s nadrolenou omítkou. Byl to poslední večer v životě restaurace U Čápa, jejíž inventář poctiví štamgálové, náhodní hosté i pozéři z Ekonomicko-správní fakulty celý večer na památku pietně rozkrádali. Čáp nebyl nafintěnou legendou jako Bláhovka, spadal do kategorie nejhorších pajzlů, které se zuby nehty držely v širším centru Brna, a vděčil za to především své strategické poloze u Filozofické fakulty, která do jeho útrob každoročně vysílala nové zákazníky, a desítce za šestnáct …
