Formování moderního státu (1740–1792)
NLN, Praha 2022, 624 s.
Rozsáhlá syntéza historičky Daniely Tinkové (viz rozhovor na straně 26) mapuje osvícenskou epochu, spojenou v habsburské monarchii s vládou trojice reformních panovníků: Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II. První z plánovaných tří svazků se věnuje zrodu moderního státu v letech 1740 až 1792. Ačkoli jsou s tehdejšími reformami často identifikováni zmínění monarchové, autorka ukazuje, že osvícenský absolutismus představovali také – a možná především – vyšší i nižší příslušníci byrokratického aparátu, kteří často pocházeli z nešlechtických vrstev. K těmto „hrdinům“ knihy patří například Franz Karl Kressel von Qualtenberg, který se narodil u Litoměřic, uměl česky a zasedal takřka ve všech klíčových komisích, jež spoluutvářely vládu Marie Terezie a jejích synů. Tomuto „osvícenství shora“, mnohdy nadšeně prosazovanému nejen zmíněným aparátem, ale i proreformním nižším klérem, se povedlo to, na co například vládcové předrevoluční Francie neměli dost sil: upravit poddanství do podoby pro lid snesitelné, vnutit církvi vůli státu a do jisté míry i omezit vliv vysoké šlechty. Tím byly vytvořeny nejen podmínky pro národní obrození, které je dodnes počátkem příběhu o emancipaci českého národa, ale také pro specifické středoevropské pojetí modernity. To se lišilo jak od modelu anglického, spjatého s liberalismem a konstituční monarchií, tak francouzského, jenž se nesl ve znamení revolučních posunů od monarchie k republice, a jeho stopy můžeme pozorovat dodnes.