Do čela polské krajně pravicové Nové naděje se postavil ambiciózní Sławomir Mentzen. Ten vystřídal Janusze Korwina-Mikkeho, s nímž sdílí řadu kontroverzních názorů. Strana je součástí ultrapravicové Konfederace, která by podle posledních průzkumů získala deset procent hlasů.
Novou hvězdou polské krajní pravice se stává šestatřicetiletý Sławomir Mentzen. Jeho duchovním otcem je osmdesátník s ještě neobvyklejším příjmením: Janusz Korwin-Mikke. Toho loni na podzim Mentzen vystřídal v čele strany s poněkud krkolomným jménem Konfederace obnovy republiky svoboda a naděje. Pointou názvu byla zkratka KORWiN, vyzdobená v logu monarchistickou korunkou. Po výměně lídrů korunka zůstala, ale partaj se nově jmenuje Nová naděje.
Přirozený výběr
Korwin-Mikke je českému publiku vcelku znám. Kdekdo ještě pamatuje, jak se v jednom ze svých prvních vystoupení v Evropském parlamentu postaral o skandál, když použil výrazy „nigger“ a „negroes“, aby popsal podle něj ztracenou generaci mladých Evropanů, za jejichž bídu prý mohou příliš silné odbory a institut minimální mzdy. Dotyčné video už na YouTube není k dohledání, zato si ale můžeme poslechnout, jak obhajuje nerovné platové ohodnocení žen s odkazem na výsledky šachistek v šachových soutěžích a žaček ve fyzikálních olympiádách s tím, že ženy jsou „slabší, menší a méně inteligentní“. Známé jsou i jeho výroky o Africe, kde by prý bylo nejlepší obnovit kolonie, o zavírání „rudých“ (narážka na polské komunisty i domorodé Američany) do rezervací, o demokracii jako vládě „stupidity“ nebo o diktaturách, které prý lze aspoň rozdělit na dobré a špatné.
Zde se na chvíli zastavme a vraťme se zpět k motivu korunky i k novému lídru Mentzenovi. Proč Korwin-Mikke pohrdá slovy demokracie a lid natolik, že je ve svých textech často vytečkovává, jako by šlo o vulgarismy? A co je onou magickou silou, která činí některé diktatury lepšími? Odpověď je prostá: je to darwinismus, metoda přirozeného výběru, který polské ultrakonzervativní libertariány typu Korwina-Mikkeho a Mentzena nepřestává fascinovat. Jak tvrdí první jmenovaný: špatní diktátoři skončí špatně (jako Hitler a Stalin), zatímco ti dobří založí dynastii.
Korwinovým korunním princem je tedy Mentzen, tvář známá z antivaxerských a podobných iniciativ proti „nové totalitě“ a úspěšný mladý selfmademan, který stihl udělat kariéru ve směnárenství, pivovarnictví či daňovém poradenství a který s odzbrojující ironií prohlašuje, že daně ho sice skvěle živí, ale i tak by bylo nejlepší je co možná nejvíce eliminovat. Svého politického předchůdce nezapře – jeho hlavní politickou strategií je provokace. Jeho pivovar, nazvaný lakonicky Browar Mentzen, proslul hlavně videem, které obletělo svět v době, kdy vrcholila kampaň Black Lives Matter: černý barman v jakémsi americkém podniku plném jižanských a konfederačních symbolů dostane od bílého zákazníka ochutnat pivo značky „White IPA Matters“ a zvolá: „Přesně tohle jsem potřeboval!“
Potraty, daně, EU
Polská ultrapravice by se nemusela jmenovat KORWiN – stačilo by DARWiN. Selekce a sociální darwinismus je pro ni doslova posvátným principem. Kdo chce být úspěšný, nemá pracovat pouhých čtyřicet, ale rovnou šedesát hodin týdně. A komu se nelíbí přesčasy zdarma nebo „flexibilní“ zaměstnávání na dohody, má být nemilosrdně vyhozen a nahrazen nějakým jiným Polákem. Komunisté říkávali: kdo nepracuje, ať nejí. Mentzen de facto hlásá: kdo pracuje, ať nespí.
Také k tradiční ideové výbavě polské konzervativní katolicko-nacionalistické pravice přistupují korwinovci-mentzenovci po darwinovsku – tedy selektivně. Vybírají si jen to, co se jim hodí. Z křesťanských hodnot zákaz potratů a nevoli k LGBTQ+ a Židům. Z přepjatého nacionalismu averzi k Ukrajincům a silný euroskepticismus, nikoli však protiruské historické sentimenty, jakkoli nový lídr oproti otevřeně proruskému Korwinovi představuje jistý posun. Jde ale spíš o cynickou negaci celého „tématu Ukrajina“. Tamní válka prý Poláky nezajímá, protože hlavní je pro ně inflace, ekonomika a daně.
Člověk by se rád nad Novou nadějí pousmál s tím, že takových „nadějí“ už bylo. Situace je ale vážná. Vládnoucí strana Právo a spravedlnost, která se vedle mentzenovců náhle jeví jako konzervativní mainstream, sice skoro jistě letošní podzimní volby vyhraje, ale zřejmě nezíská absolutní většinu mandátů. Bude tedy potřebovat koaličního partnera. Rýsuje se tak déjà vu let 2005 až 2007, kdy byl Jarosław Kaczyński poprvé u moci. Mentzen je spolupředsedou Konfederace, souručenství ultrapravicových stran, které je zastoupeno i ve stávajícím Sejmu a jehož programové „patero“ lakonicky shrnul slovy: „Nechceme Židy, homosexuály, potraty, daně a EU.“ Podle výzkumů volebních preferencí se Konfederace nedávno vyhoupla nad deset procent a svou pozicí ve stranickém systému se podobá někdejšímu postavení Ligy polských rodin. Navíc hrozí, že farmářské bouře proti dovozu levného ukrajinského obilí podnítí nějakou novou reinkarnaci rolnické Sebeobrany. Kaczyński si jistě dobře pamatuje, jak se mu s takovými partnery vládlo. Naštěstí nad Polskem bdí Bůh a Sławomir Mentzen.
Autor je politolog.