Přeložil Vladimír Piskoř
Pistorius & Olšanská 2022, 216 s.
Kdo čte rád literární šarády, směle se může pustit do novely Řeka finské autorky Rosy Liksom. Děj probíhá na dalekém severu v době finských bojů za suverenitu mezi lety 1939 a 1945, v dějinném rámci druhé světové války. Ovšem v celém textu je toliko jedna indicie určující přesně historický čas a místo konfliktu. Stejně tak nepodstatné je jméno hlavní postavy, pro jejíž příběh autorka zvolila ich-formu. Zdůrazňuje tím nejspíš působivost své umělecké výpovědi a její všelidskou univerzalitu. Tématem knihy je vyhnanství a návrat, jež se jako červená nit vinou lidskými dějinami. Hlavní hrdinka, třináctiletá dívka, spolu se svými blízkými v zástupu vyhnanců z Karélie žene podzimem stádečko krav na západ přes Finsko do švédského azylu a pak zase zpět. Krávy nemají mnoho co přežívat, protože je zima a seno není žádné, a lidé co zažít – je to exodus. V té odezvě dávné doby shledáváme část dnešku – jinde, v jiných podmínkách, s jinými lidmi, ale stejnými příběhy a povahami. Autorka si neodpustila feministické líznutí: dívka Martta platí vojákům tím, že si od nich za propustku nechá udělat cunnilingus (našlo by se toho více). Rosa Liksom zaujme též líbezným popisem lesního tripu s lysohlávkami, jejž ocení i obec „Krásek Lesa“. Řeka je iniciační příběh, a navíc parodie na národní neorealismus v jeho literární podobě: všechny ty infantilní stavby bunkrů z chroští za kůlnou, policejní honičky na šlapacích tříkolkách a výpravy za kopečky s ruksakem kontrabandu tím získaly čtivý pandán.