Z fragmentů jinotajné poezie Ladislava Zářeckého probleskují zprávy o nejhlubším nitru, ale současně také o nejsoučasnějším světě, a v jejich proudu občas vykrystalizuje podmanivé zaříkávadlo: „neboj se jich víc / bojí se nás víc / než ty se jich bojíš“.
1L
hrdinka jede daleko
odkud nevíme
auto se rozbije
hrdinka zastaví kdesi
na opravu nejsou peníze
zadrží ji při krádeži
pes se jí ztratí
hrdinka hledá psa
nějaký muž k ní v parku mluví
nevidíme mu do tváře
brečí hodně bojí se nebo se drží a
nic moc se neděje
psa najde ale
psa musí opustit
jsem už prý unavený
hrnek odkládám do dřezu
čistím si zuby a odcházím spát
ráno si stelu
uprostřed ticha zarovnávám
křídové útesy
americké nezávislé léto
tak znovu
chytíš se někde v polovině
4L
starší bratři silnějších sester
se …
