Přeložila Eva Kenderessy
Brak 2024, 237 s.
Bukurešťský rodák a dnes už i literární celebrita Mircea Cărtărescu je v posledních letech nejpřekládanějším rumunským prozaikem na Slovensku. Další, v pořadí třetí knihou ve slovenštině je sbírka pečlivě komponovaných povídek Melanchólia. Číst tyto texty znamená konfrontovat se s dětskou perspektivou a představivostí v mnoha podobách. Rumunský básník a prozaik již před lety založil svůj rukopis na proplétání snových obrazů, vršení fluidních popisů, problematizaci vnímání prostoru a času, upozadění světa dospělých a empatii vůči osamělým a bezbranným. V tomto ohledu kniha nenabízí nic, s čím by se Cărtărescův čtenář neměl možnost setkat už dřív. Je to spíš sázka na jistotu, ale i nové variace starých témat a motivů dokážou být omračující – jako by se taktika zmocnit se slovy všeho, pokropit reálný svět nekonečnou imaginací, a nabídnout tak další představy a perspektivy neměla nikdy vyčerpat. Za puntičkářskými a zároveň tajuplnými popisy se ozývají zjevné kafkovské inspirace. Opulentní, ale dobře vyměřené party, které povídkám dominují, střídají komisnější momenty. Spisovatel jako by nám dával nahlédnout do zákulisí své fantazie a sofistikovaného výrazu. Pro někoho to dost možná bude verbalismus, který nikam nevede a otáčí reflektor jen na autora, jiný se zastaví v okouzlení z velkorysého gesta a meandrujícího jazyka. Kdo má rád podobenství a prózy založené na alegoriích a symbolech, ten by si tuto knihu rozhodně měl přečíst.