Staročeská báseň nazývaná konvenčně Rada otce synovi vznikla nejspíš někdy v poslední třetině 14. století a ve své době byla asi dost populární. O její oblibě svědčí, že do moderní doby doputovala ve čtveřici rukopisů. A rozdíly mezi rukopisnými verzemi ukazují, že se s ní v 15. století dál pracovalo, že byla přizpůsobována tehdejšímu vkusu. Dál byla čtena a měla sloužit. To znamená poučovat. Na ploše necelých sedmi stovek veršů tu otec předkládá svému synu sérii rad do života. Stařec tím životem dokázal projít se ctí, podle vlastních slov „krásně zestárl“, a svou expertízu chce vštípit mladíkovi.
Asi nejzajímavější je konec čtvrté rady, zaměřené hlavně na problematiku cti a pomluv. Nejstarší dochovanou verzi té pasáže lze novočesky parafrázovat takto: „Chci pronést tak veliké slovo, aby se myšlenka na ně v tvém srdci obnovila vždy, když přistoupíš k činu. Mocný Bůh, který je jeden a který stvořil zemi a nebe, a přesto sám sebe z vysokého božství ponížil a …
