Přeložil Marek Kettner
Herrmann & synové 2023, 108 s.
Útlá knížka Lovení perel sestává z rozsáhlého eseje Hannah Arendtové a pěti krátkých textů Waltera Benjamina. Ten patří k autorům, kteří se proslavili až po smrti. Za života byl znám jen omezenému publiku a jako svébytného myslitele si jej cenili hlavně jeho přátelé. Po válce – a Benjaminově tragické smrti na útěku před nacismem v září 1940 – se tři z nich, vedle Arendtové ještě Theodor W. Adorno (kterého filosofka nesnášela) a Gershom Scholem (s nímž se přátelila až do vydání Eichmanna v Jeruzelémě), střetli ve sporu o jeho odkaz a o přístupu k vydávání jeho díla. Každý z nich chtěl mít svého, trochu jiného Benjamina. Dílo tohoto plachého autora nicméně k různým, leckdy i diametrálně odlišným interpretacím vysloveně vyzývá. Ostatně, jak poznamenává Arendtová, „ze všeho, co Benjamin napsal, se vyklubalo něco sui generis“, a pokud bychom chtěli jeho dílo a jeho samého popsat, museli bychom se uchýlit k mnoha negativním tvrzením: „Jeho erudice byla značná, ale badatelem nebyl; předmětem jeho bádání byly texty a jejich interpretace, ale nebyl filologem; velmi jej přitahovalo nikoli náboženství, nýbrž teologie a teologická interpretace, pro niž sám text je něčím posvátným, nebyl však teologem a o Bibli se nijak zvlášť nezajímal…“ Na Benjaminově portrétu je znát, že Arendtová byla jednou z nejlépe píšících filosofek 20. století, která by se uplatnila i jako kulturní novinářka. Její knížka o „lovci perel“ je sama o sobě drobná, ale o to zářivější perla.