Čína a KLDR slaví 75 let od ustavení diplomatických styků, což v čínské zahraničněpolitické praxi znamená vyhlášení „Roku přátelství“ s danou zemí. Obě nominálně komunistické diktatury spojuje relativně pevné pouto založené na společném odporu proti americkému zásahu do korejské války. V Koreji tehdy zahynulo přes sto tisíc čínských vojáků a další stovky tisíc byly zraněny. Severní Korea se od té doby stala na Číně v mnoha ohledech závislou, především od konce minulého století, kdy začal čínský ekonomický zázrak, kdežto KLDR byla v čím dál větší izolaci. Toto soudružství bylo poprvé zásadně narušeno až v roce 2012 po nástupu Si Ťin-pchinga, který údajně chtěl v čele KLDR bratra současného vůdce Kim Čong-una. Pekingský režim žádal, aby se mu země ekonomicky otevřela a Čína mohla využívat tamních zdrojů, především levné pracovní síly. Severní Korea je ale posedlá kontrolou a bezpečností ještě víc než Čína, a tak severokorejské vládnoucí elity čínské vměšování odmítly. Celý konflikt skončil vraždou Kimova bratra v Malajsii a popravou údajně pročínského Kimova strýce i celé jeho rodiny. Restart nastal až v roce 2018. Vztah sice pokračuje v podobné dynamice, ale mluví se o neochvějném přátelství. To pěkně ilustruje tisková zpráva z titulní stránky Lidového deníku ze 14. dubna, která popisuje návštěvu Čao Le-ťiho, člena sedmičlenného stálého výboru politbyra, jemuž předsedá Si, v KLDR a jeho setkání s Kimem. Čao mluvil o prohlubování ekonomické spolupráce, zatímco Kim zdůrazňoval „výměnu zkušeností se správou státu“. KLDR je sice na Číně ekonomicky závislá, ale nadále se v ní projevuje panický strach z toho, že by se ekonomický vliv Číny mohl proměnit ve vliv politický.
„Takzvaná zpráva britské strany ohýbá fakta, zaměňuje pravdu a lež a hrubě se vměšuje do hongkongských záležitostí a vnitřní politiky ČLR.“ Tak zní stanovisko čínské diplomacie k Šestiměsíční zprávě o Hongkongu za druhé loňské pololetí, kterou 16. dubna zveřejnila agentura Nová Čína. Britské ministerstvo zahraničí předává tuto zprávu parlamentu už od roku 1997 na základě čínsko-britského prohlášení k „hongkongské otázce“. V posledních letech však tyto zprávy nešetří kritikou – ostatně jinak to nejde, pokud se mají Britové držet reality. Od roku 2020 platí v Hongkongu nový zákon o státní bezpečnosti, zavedený Pekingem, který zlikvidoval zbytky demokracie i nezávislost policie a justice. Následovaly monstrprocesy s novináři, aktivisty, právníky i hongkongským kardinálem. Hongkong se měl podle dohody stát plnou součástí ČLR až v roce 2047, nicméně fakticky se tak stalo již v letech 2020 a 2021, mimo jiné i zneužitím covidových omezení. Čínská strana nicméně trvá na tom, že práva a svobody hongkongských obyvatel jsou chráněna jako nikdy předtím a ekonomika šlape, jak má. Zánik svérázné hongkongské umělecké scény, jak jej popisuje nedávno v Česku uvedený dokument Hong Kong Mixtape, jako by se odehrál v jiné realitě.
V půlce dubna novinovým titulkům dominoval německý spolkový kancléř Olaf Scholz, který vedl německou obchodní delegaci na čtyřdenní návštěvě ČLR. Pro Čínu je Německo důležitým obchodním a politickým partnerem v EU. Ekonomika tak byla hlavním tématem cesty, kterou čínský tisk vztahoval k desátému výročí čínsko-německého strategického partnerství. Při návštěvách západočínského Čchung-čchingu a Šanghaje se Scholz věnoval hlavně čínským firmám a místním pobočkám německých podniků a šanghajské noviny nadšeně popsaly kancléřovu „upřímnou debatu“ se studenty místní univerzity. V Pekingu se pak Scholz konečně potkal se Si Ťin-pchingem, aby probrali témata, která jsou v evropsko-čínských vztazích stále palčivější. Si v rozhovoru se Scholzem zdůraznil, že „čínsko-německá spolupráce není ‚rizikem‘, ale zárukou stability vzájemných vztahů“. Mířil tím na zvyšující se volání evropských politiků po snížení závislosti na Číně a jejich brojení proti nekalé konkurenci, což Evropskou komisi vedlo k trojímu šetření v oblasti zelených technologií a elektromobility. Podle západního tisku měl Scholz tlačit na Čínu, aby přinutila Rusko ukončit válku na Ukrajině. Šanghajský pozorovatel z 15. dubna nicméně zmiňuje jen shodu obou stran na tom, že „by se měly ctít cíle a principy Charty OSN“ a že „by neměly být použity jaderné zbraně“. Si přitom trval na prohlášení, že „Čína není zainteresovanou stranou nebo účastníkem“ války na Ukrajině. Ve skutečnosti by ale bez čínské pomoci Putinův režim neměl zdaleka takové kapacity, abyna Ukrajině ničil a vraždil, což Kyjev ostatně reflektuje zařazením množství čínských firem i jedinců na sankční seznam podporovatelů ruského válečného úsilí.