Dobrý důvod 2024, 48 s.
Ve stanici Velké Březno odbočuje z trati na Děčín jednokolejná trať do Zubrnic. Obě dráhy jako odvěsny trojúhelníku obcházejí příkré, zalesněné kopce nad Labem. Z opačné strany je ohraničuje pomyslná přepona vedená obloukem v ose Těchlovice – Buková hora – Zubrnice. Území o ploše deseti kilometrů čtverečních platí za příslovečný bohem zapomenutý kraj. Zhruba v jeho středu, mezi troskami obce Vitín, našel Alexandr Pech námět pro své zběsilé, mýtotvorné verše o takřečeném Hansovi, prý Němci pozůstalém po těch, co odtud byli neslavně vysídleni. Nepřekvapuje mě, že se Pechův hrdina narodil právě tady, v krajině, kde zplanělé sady plynule přecházejí v husté lesy, do kterých – jak varuje trojdílná balada Mordýřská – není radno vstupovat. V promluvách Hanse, Ozvinky a dušinek, co mu zkřížily cestu, ožívá poválečný osud českých Němců. Obavy a předsudky dosídlenců se tu dalekosáhle kříží s folklorním naturalismem. Kdo jiného zmermomocní, ať z hladu, nebo z lásky, nemusí se napříště bát v lese. Hansiáda je přerývaný, inspirovaný zpěv, v němž materialita veškeré přírody včetně lidského druhu nalézá adekvátní vyjádření ve zvucích a tvarech řeči. Hmotná dikce Pechových veršů nutí vyslovovat nahlas slova seřazená v patřičném rytmu: „Vykotlanej je tvůj modroret / a může / vyžvatlat smrt, / kerá mlaskne jako pocel. // Se rozviř, vykořeněnej, / a roztluč mě na pazdeří.“ Živá řeč. A za ní prudký, nedistancovaný obdiv ke každé cihle, kterou tu pro nás dějiny zanechaly.