Tanečnice, performerka a hudebnice Bianca Scout v expresivních, emočně intenzivních vystoupeních kombinuje nejen umělecké obory, jimž se věnuje, ale i své zájmy a obsese. Na loňském albu Pattern Damage se mísí intimní písňové zpovědi s dystopickou elektronikou. Klíčové je však spojení zvuku s tancem.
Britská hudebnice a tanečnice Bianca Scout ztělesňuje vztah hudby a pohybu. Její tvorba se pohybuje ve spektrálních rovinách abstraktna, kde se performance a křehké melodie mění v uměleckou identitu zahrnující sebeuvědomění, ale také temnotu, k níž se umělkyně vztahuje v kontextu postkoloniálního myšlení.
Mezi hudbou a tancem
Tuzemskému publiku se Scout představila na loňském festivalu tance, performance a divadla Nultý bod v komorním prostředí sálu pražského Kampusu Hybernská. Uprostřed svého vystoupení najednou seskočila z pódia a vykročila k posluchačstvu, jako by si od eklektické show, plné prudkých změn energie, potřebovala oddechnout. Lehce chaotické momenty střídaly chvíle obnažené zranitelnosti. Například v baladě Midnight, vytvořené s hudebníkem Mun Singem, hraje Scout na elektrickou kytaru hypnotickou tříakordovou melodii a píseň končí šepotem. Vzápětí však nastolenou intimitu naruší trýznivý křik, jímž performerka vyzývá kolemstojící k pozornosti. Podobné …
